2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 16/2021- 56 - text  13 30 Ad 16/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: L. H. zastoupena JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. června 2021, č. j. VS-50876-11/ČJ-2021-80000L-51ODV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ředitelky Věznice Světlá nad Sázavou (dále také jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 19. 2. 2021, č. j. VS-31745-7/ČJ-2021-8023PR, kterým byla žalobkyně podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o služebním poměru“), zproštěna výkonu služby dnem doručení rozhodnutí. II. Podstata obsahu žaloby 2. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedených rozhodnutí. 3. V prvé části žaloby konstatovala pochybení, ke kterým mělo dojít v řízení před správním orgánem I. stupně. Již v jeho průběhu namítala, že podezření ze spáchání trestného činu z její strany je vystaveno pouze na lživé výpovědi jedné odsouzené, vedené zřejmě její snahou pomstít se žalobkyni a jejím kolegům. Již tehdy odmítala, že by její ponechání ve výkonu služby mohlo jakýmkoliv způsobem ohrožovat důležitý zájem služby nebo vyšetřování. Prvoinstančnímu správnímu orgánu vytýkala, že oznámení o zahájení řízení o zproštění výkonu služby bylo obecné a neurčité, nemohla se tak podrobněji vyjádřit k důvodům pro zproštění výkonu služby. 4. V další části žaloby žalobkyně vyhodnotila vady prvoinstančního správního rozhodnutí. To dle jejího názoru nesplňuje nároky vymezené v § 181 odst. 2 zákona o služebním poměru. Prvoinstanční správní orgán se v něm dále nevypořádal dostatečně s námitkou, že trestní stíhání je založeno na lživé výpovědi. Nebyl rovněž řádně odůvodněn jeho závěr, že ponechání žalobkyně ve službě by ohrožovalo důležitý zájem služby. Absentuje i poměřování či vyvažování principu presumpce neviny a zásahu do její profesní a osobní sféry ve vztahu k možnému ohrožení důležitého zájmu služby. To dle jejího názoru způsobuje nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. To považovala i za vnitřně rozporné, kdy jí na jednu stranu bylo vytknuto, že došlo k ovlivnění dalších příslušníků ve službě, na druhou stranu důvodem pro zahájení řízení o zproštění výkonu služby nebyla možnost ohrožení vyšetřování. 5. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že ředitelka věznice věděla o celé záležitosti již od samého počátku, ale tehdy ke zproštění výkonu služby nepřistoupila. Učinila tak až prakticky po roce, kdy Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále také jen „GIBS“) usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. GI-362-172/TČ-2020-842071, zahájila trestní stíhání. Žalobkyně nerozumí tomu, proč do doby zahájení trestního stíhání důležitý zájem služby ohrožen nebyl, zatímco po jeho zahájení se situace měla diametrálně změnit a bylo nutno přistoupit ke zproštění výkonu služby. 6. Konečně v další části žaloby pak brojila proti vadám žalovaného rozhodnutí. Žalovaný se neměl vypořádat s její námitkou, že prvoinstanční rozhodnutí nesplňuje podmínky stanovené v § 181 odst. 2 zákona o služebním poměru. Také žalovaný řádně neodůvodnil a neprokázal, proč jednání, které je předmětem trestního stíhání, poškozuje důvěryhodnost příslušníka Vězeňské služby ČR, jedná se o zcela abstraktní tvrzení. Nelze souhlasit s názorem, že by ohrožení veřejného zájmu služby nemuselo být zcela konkrétní, pravý opak je dle žalobkyně pravdou. Zopakovala námitku, že ani žalovaný nevysvětlil, proč ředitelka věznice přistoupila ke zproštění výkonu služby až po více jak jednom roce od údajného trestního stíhání. I kdyby důvody zproštění tak, jak byly uvedeny v rozhodnutí, byly relevantní, nepochybně existovaly i před rokem. Nesouhlasila se žalovaným v tom, že v důsledku realizace zásady jednoty řízení závěry prvoinstančního rozhodnutí doplnil a rozvedl vlastními úvahami. Žalovaný se rovněž neměl dostatečně vypořádat s jejími námitkami směřujícími do obsahu stanoviska ředitelky věznice (služebního funkcionáře) k žalobkyní podanému odvolání. Uvedená pochybení dle jejího názoru způsobují nepřezkoumatelnost rovněž žalovaného rozhodnutí. 7. Žalobkyně proto závěrem navrhla, aby krajský soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný nejprve v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého i prvoinstančního rozhodnutí. 9. Dále konstatoval, že výrok prvostupňového rozhodnutí je formulován v souladu s požadavky zákona o služebním poměru, neboť řešení otázky, která je předmětem rozhodování (zproštění výkonu služby), i konkrétní ustanovení právního předpisu, jsou ve výroku rozhodnutí uvedeny. Rovněž jsou v něm přezkoumatelným způsobem uvedeny důvody zproštění služby. Prokazatelně bylo zjištěno, že žalobkyně je důvodně podezřelá ze spáchání úmyslného trestného činu, kdy na základě zjištěných a prokázaných skutečností policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů zahájil trestní stíhání. Z hlediska splnění materiální podmínky pro zproštění žalobkyně výkonu služby ředitelka Věznice Světlá nad Sázavou dospěla v napadeném rozhodnutí k závěru, že by ponechání jmenované ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby. 10. Důvody zproštění výkonu služby pak žalovaný coby odvolací orgán v rámci zásady jednotnosti správního řízení v odůvodnění svého rozhodnutí blíže rozvedl a doplnil. 11. Argumentace týkající se rezignace na vypořádání konkrétních námitek vznesených účastníkem řízení je dle žalovaného zcela nedůvodná, neboť jak z prvostupňového tak i z žalobou napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že se služební funkcionáři řádně vypořádali se všemi námitkami žalobkyně v rámci správního řízení. 12. Dále sdělil, že je na správním uvážení služebního funkcionáře, kdy na základě konkrétních skutečností dospěje k rozhodnutí zahájit řízení o zproštění výkonu služby. V tomto konkrétním případě ředitelka Věznice Světlá nad Sázavou rozhodla o zproštění žalobkyně výkonu služby v momentě, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro úmyslný trestný čin spáchaný ve formě spolupachatelství. Zákon o služebním poměru stanoví v ustanovení § 40 jako jednu z podmínek pro zproštění výkonu služby důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Je nepochybné, že jednání, které by mohlo naplnit skutkovou podstatu některého z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, je předmětem prověřování ze strany orgánu činného v trestním řízení. V daném případě byly skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu prověřovány policejním orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Toto prověřování probíhalo po dobu onoho jednoho roku, přičemž na základě zjištěných skutečností uvedený policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání. 13. Prověřování určitého jednání, zda naplňuje nebo nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, nemusí zákonitě vést k trestnímu stíhání. Pokud ovšem příslušný policejní orgán na základě zjištěných skutečností trestní stíhání zahájí, lze dle žalovaného až toto trestní stíhání považovat za významný zásah do sféry osobní, soukromé, rodinné, ale i profesní. Právě touto optikou bylo v daném případě posuzováno splnění jedné z podmínek pro zproštění výkonu služby, tedy ohrožení důležitého zájmu služby. 14. V závěru svého vyjádření uvedl, že služební funkcionář může po posouzení podaného odvolání své rozhodnutí v rámci autoremedury zrušit nebo změnit, a to za předpokladu, že odvolání plně vyhoví. V opačném případě předkládá odvolání odvolacímu orgánu a to společně se spisovým materiálem a svým stanoviskem. Stanovisko služebního funkcionáře, v němž se mimo jiné vyjadřuje k námitkám v odvolání, není podkladem pro rozhodnutí odvolacího orgánu. Argumentace žalobkyně, že se žalovaný nevypořádal s námitkami k tvrzením obsaženým ve stanovisku služební funkcionářky k odvolání, je tak zcela nedůvodná. 15. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný Krajskému soudu v Hradci Králové navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”). Učinil tak bez nařízení jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), a věc posoudil následovně. A. Skutkový stav věci 17. Dne 12. 2. 2021 bylo ředitelce