9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 1/2020- 52 - text  8 31 Ad 1/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka, ve věci žalobce: 368 s. r. o. se sídlem Pod Zámečkem 1761/15, 500 06 Hradec Králové zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s. r. o. se sídlem Malé náměstí 124, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2019, čj. MPSV-2019/116890-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím orgánu I. stupně – Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2019, čj. HKA-T-54/2019, byla žalobci uložena povinnost vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 2. čtvrtletí roku 2017 ve výši 19 000 Kč. Správní orgán své rozhodnutí odůvodnil zněním ustanovení § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 435/2004 Sb.“), po podaném odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 11. 2019 potvrdil jako správné. 2. Dne 14. 7. 2017 požádal žalobce o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a jeho zvýšení za 2. čtvrtletí roku 2017, příspěvek byl úřadem práce dle § 78 odst. 1, 2, 3, 4, 5 a 8 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., poskytnut dle znění, účinného do 31. 12. 2017, a to ve výši 74 969,15 Kč, a dále zvýšený příspěvek dle § 78 odst. 3 téhož zákona dle znění účinného do 31. 12. 2017 ve výši 9 720 Kč, rozhodnutím ze dne 14. 8. 2017. Celkem činil příspěvek částku 84 690 Kč. 3. Ve dnech 2. 11. 2018 až 28. 11. 2018 byla úřadem práce provedena kontrola u příjemce veřejné finanční podpory, předmětem kontroly bylo hospodaření s veřejnými prostředky, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kontrolovaným obdobím bylo období 1. 4. 2017 – 30. 6. 2017 a období účetně související. Z kontroly byl vyhotoven protokol o kontrole u příjemce veřejné finanční podpory čj. 317500/18/HK ze dne 13. 12. 2018 (dále jen „protokol“). 4. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobce ke dni podání žádosti o příspěvek neměl uhrazeny veškeré mzdové náklady za kontrolované období, před podáním žádosti o příspěvek byly uhrazeny mzdy zaměstnanců p. L., p. K. a p. M. za celé kontrolované období a mzda zaměstnance PhDr. H. byla uhrazena za měsíc duben 2017. Byly uhrazeny odvody za celé kontrolované období. Ke dni podání žádosti o příspěvek nebyla uhrazena mzda zaměstnanci PhDr. H. za měsíc květen a červen 2017, za měsíc květen 2017 mu byla uhrazena dne 29. 11. 2017, za měsíc červen 2017 pak ve dnech 15. 12. 2017 a 19. 12. 2017. 5. Dne 9. 1. 2019 úřad práce obdržel podání žalobce, nazvané „Sdělení ke kontrolnímu zjištění“, v němž je uvedeno, že tento nemá námitky proti věcnému obsahu kontrolního zjištění. Dne 13. 2. 2019 zahájil úřad práce správní řízení ve věci vrácení části příspěvku poskytnutého za 2. čtvrtletí r. 2017. II. Žalobní argumentace 6. Žaloba namítá, že rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné z důvodu aplikace zákona o zaměstnanosti v nesprávném znění. Žalovaný nesprávně interpretoval a aplikoval podmínky pro přiznání nároku na příspěvek a podmínky pro stanovení výše příspěvku dle ust. § 78 cit. zákona, dopustil se přitom přílišného formalismu a nadměrné přísnosti, aniž by vzal dostatečně v potaz smysl a účel relevantní právní úpravy a základní zásady pro rozhodování správních orgánů. Správní orgány v případě existence více možných různých výkladů aplikovatelných právních ustanovení nevyužily takový výklad, který je příznivější pro adresáta správních norem, nepostupovaly dle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když nepomohly žalobci odstranit tzv. jiné vady žádosti o příspěvek, ani v kontextu zjištěných skutečností nerozhodly o zjištění nedostatku toliko v částečné výši. 7. Žalobce předně sporuje aplikaci platného znění zákona č. 435/2004 Sb., neboť žalovaný posuzoval předmětný nárok dle znění zákona, účinného od 1. 1. 2018, neboť postupoval dle ust. § 78a, dle přechodných ustanovení novely č. 327/2017 Sb., ze dne 5. 9. 2017, však zněním, rozhodným pro věc, bylo znění zákona, účinné do 31. 12. 2017, tedy jím bylo ustanovení § 78. Znění tohoto ustanovení žaloba cituje, rovněž znění § 45 odst. 2 správního řádu, též poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), z níž posléze odvozuje splnění podmínek § 78 zákona č. 435/2004 Sb., tj. zaměstnávání více než 50 % osob se zdravotním postižením, doručení žádosti nejpozději do konce příslušného kalendářního čtvrtletí, bezdlužnost zaměstnavatele a uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst s úřadem práce. 8. Dále žalobce připomněl znění § 78 výše cit. zákona pro stanovení výše příspěvku, kdy jsou nahrazovány skutečně vynaložené prostředky na mzdy v měsíční výši 75 % skutečně vynaložených prostředků, včetně zákonných odvodů, nejvýše však 9 500 Kč, resp. 5 000 Kč včetně možnosti zvýšení dle odst. 3, kdy příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně, tj. ve vztahu ke skutečně vynaloženým prostředkům na měsíční mzdy a odvody v rámci příslušného kalendářního čtvrtletí. Poukázal přitom na to, že zákon pro přiznání nároku na příspěvek ani pro určení výše příspěvku nestanovuje podmínku, že by ke dni podání žádosti již musely být požadované mzdové náklady v plné výši vyplaceny. Žalobce má za to, že pro určení výše příspěvku jsou rozhodující skutečně vynaložené mzdové náklady, vč. zákonných odvodů, za příslušné kalendářní čtvrtletí. Tento svůj závěr podporuje odkazem na rozhodnutí NSS ze dne 24. 1. 2014, čj. 4Ads 97/2013. 9. Žalobce dále uvedl, že v rámci kontrolních zjištění bylo potvrzeno, že žalobce mzdové prostředky v průběhu příslušného kalendářního čtvrtletí skutečně vynaložil, resp. do konce lhůty pro podání žádosti, a to ve výši uvedené v žádosti o poskytnutí příspěvku, pouze k tomu v části došlo až po podání žádosti, nicméně stále před koncem lhůty pro podání žádosti za příslušné kalendářní čtvrtletí. Mzdové náklady na zaměstnance M., K. a M. byly ze strany žalobce v rámci posuzovaného kalendářního čtvrtletí vynaloženy řádně, a to ve výši korespondující s žádostí o poskytnutí příspěvku, jediným vytýkaným nedostatkem ze strany Úřadu práce tak bylo uhrazení části mzdy zaměstnanci PhDr. H., po podání žádosti, avšak stále před koncem lhůty pro podání žádosti za příslušné kalendářní čtvrtletí. Uvedená skutečnost neměla na výpočet výše příspěvku žádný vliv. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že v případě uvedeného pracovníka skutečně vynaložené mzdové náklady ve výši 19 000 Kč vynaloženy nebyly, neboť mzdové náklady činily v rámci druhého kalendářního čtvrtletí r. 2017 celkem 30 479 Kč, příspěvek ve výši 75 % tedy činí celkem 21 764 Kč (duben – povinné odvody 4 031 a vyplacená mzda celkem 10 096, celkem 14 127, příspěvek činí 10 595,25 Kč, max. však 9 500 Kč; květen povinné odvody celkem 8 176 Kč a vyplacená mzda celkem 0, příspěvek činí 6 132 Kč; červen prakticky shodně jako květen). 10. Výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na PhDr. H. žalobce prokazoval ve správním řízení výkazem mzdových nákladů pro období kalendářního roku 2017 a výpisy z bankovního účtu žalobce prokazující úhradu čisté mzdy zaměstnanci včetně přehledu/soupisu úhrad mezd zaměstnanci. Upozorňoval na to, že povinné odvody za uvedeného zaměstnance byly příslušným orgánům zaplaceny včas a v plné výši, dle kontrolních zjištění byla bezdlužnost zaměstnavatele v tomto ohledu potvrzena. Důvody pro pozdní a nerovnoměrné vyplácení čisté mzdy uvedenému zaměstnanci mají svůj původ v historickém nevyplacení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na zaměstnance z důvodu tvrzených nesrovnalostí při podpisu pracovní smlouvy, což se negativně promítlo do cash-flow a celkových finančních možností žalobce. Proti postupu správních orgánů v uvedené věci byla podána žaloba, vedená před krajským soudem pod sp. zn. 31 Ad 5/2017. 11. Dále žalobce připomněl, že k naplnění zásady materiální pravdy zakotvené § 3 správního řádu se vyžaduje, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení a uplatnění zejména zásady legality, přiměřenosti a předvídatelnosti rozhodnutí správních orgánů, dle rozhodnutí ÚS IV. ÚS 406/1999 a dalších je pak třeba, aby se správní orgány, tak jako soudy, vyvarovaly při svém rozhodování přílišného formalismu a nadměrné přísnosti. V daném případě žalovaný dle názoru žalobce upřednostňuje nepřiměřeným způsobem formální aspekty před smyslem a účelem předmětného příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, když odmítá zkoumat, zda po formálním podání žádosti zaměstnavatel deklarované finanční prostředky za příslušné kalendářní čtvrtletí řádně vynaložil či nikoliv. 12. K povinnosti