10 Azs 537/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Az 4/2022- 27 - text  8 31 Az 4/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: Y. V. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. května 2022, č. j. OAM-17/LE-BA02-LE34-2022, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. května 2022, č. j. OAM-17/LE-BA02-LE34-2022, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl včas podanou žalobou rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“ nebo „správní orgán“) ze dne 5. května 2022, č. j. OAM-17/LE-BA02-LE34-2022, kterým správní orgán zastavil správní řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci dle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žalobního tvrzení 2. Úvodem žalobce sdělil, že dne 29. 1. 2022 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ustanovení §11a zákona o azylu, o níž žalovaný rozhodl ve smyslu ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu tak, že řízení o žádosti žalobce zastavil, a to z důvodu, že se žalobce nedostavil k pohovoru. 3. Žalobce namítá, že žalovaný nepostupoval správně, pokud vyzýval žalobce k tomu, aby se dostavil k žalovanému za účelem pohovoru. Žalobce má za to, že v současné situaci, kdy žalobci jako ukrajinskému občanovi hrozí vážná újma, pokud by se měl vrátit na Ukrajinu, kterou nelze považovat za bezpečný stát, není pohovor k posouzení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany potřebný, když důvody jsou dány ze své podstaty, a to válečného konfliktu na území celé Ukrajiny. Žalobce tak dle mínění žalovaného nemusel a neměl posuzovat další okolnosti v rámci případného pohovoru a rovnou měl žalobci mezinárodní ochranu udělit. 4. Dále žalobce uvádí, že se neseznámil s výzvou k dostavení se k pohovoru. Žalobce tvrdí, že na jeho adresu žádná výzva k dostavení se k pohovoru nepřišla a nepřišla mu ani výzva k vyzvednutí zásilky na pobočce České pošty. Žalobce se domnívá, že důvodem toho mohlo být pochybení ze strany České pošty, například takové, že výzva mohla zapadnout mezi letáky. Žalobce má za to, že žalovaný pochybil, pokud neoznačil obálku s výzvou k dostavení se k pohovoru tak, aby po uplynutí úložné doby byla obálka zanechána ve schránce žalobce. Žalobce má za to, že ukládání písemností do schránek po uplynutí úložné doby namísto vrácení písemností správnímu orgánu je dle právních předpisů prioritou (srov. § 23 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), či dopis Veřejného ochránce práv ministrovi vnitra ze dne 29. 11. 2013, sp. Zn. 4807/2012/VOP/MK, č.k. MV-56084-2/LG-2013). III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí, neboť dle jeho mínění neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu a na vydané procesní rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu, a proto na rozdíl od žalobce nepovažuje napadené rozhodnutí za vadné, nesprávné či nezákonné. 6. K dané věci žalovaný uvádí, že vyzval žalobce, aby se dne 26. 4. 2022 dostavil k pohovoru. Výzva k pohovoru byla žalobci doručena poštovní přepravou na adresu místa hlášeného pobytu. Adresát nebyl zastižen a byl vyzván k vyzvednutí zásilky dne 5. 4. 2022. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla v zákonné lhůtě vyzvednuta, byla dne 20. 4. 2022 z důvodu nevyzvednutí vrácena poskytovatelem poštovní licence žalovanému. Daný postup je dle žalovaného v souladu se zákonem, jmenovitě s § 24 odst. 3 zákona o azylu. Ze správního spisu k tomu plyne, že výzva k převzetí byla žalobci zaslána řádně a s dostatečným předstihem. Dne 26. 4. 2022 se však žalobce k pohovoru ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu nedostavil. Dle žalovaného tudíž byly naplněny všechny zákonné podmínky pro zastavení řízení žalobce dle § 25 písm. d) zákona o azylu. 7. Žalobce nepředložil žalovanému žádný důvod pro vznik důvodných pochybností o vhození výzvy k vyzvednutí zásilky do poštovní schránky žalobce. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno, které je dle ustálené judikatury vyžadováno ke zpochybnění doručení písemnosti. Žalovaný současně připomíná, že ve správním spise je obsažena obálka s nevyzvednutou písemností včetně předtištěné doručenky, na níž jsou zaznamenány všechny podstatné informace o uložení zásilky na poště. Správnost těchto údajů nezpochybnil ani žalobce. 8. V této souvislosti žalovaný uvádí, že z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ke zpochybnění údajů vyplývajících z doručenky musí adresát rozhodnutí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 65/2009 – 61, nebo ze dne 8. 9. 2014, č. j. 8 As 56/2014 - 24). Pokud pak hodlá adresát písemnosti údaje na doručence zpochybnit, nemůže tak činit zcela nekonkrétními námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 As 106/2012–40). 9. Argumentace žalobce, že výzva mohla zapadnout mezi letáky, a proto ji žalobce nedostal, není dle žalovaného deliberující důvod. O svých právech a povinnostech v průběhu řízení byl žalobce řádně poučen např. dne 1. 2. 2022 výzvou k poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu (ve správním spise založena na č. l. 34). Naznačený postup, tj. označení obálky s výzvou k dostavení se k pohovoru, tak, aby po uplynutí úložní doby obálka vhozena do schránky žalobce, se v řízení o mezinárodní ochraně neuplatňuje. Daná obálka slouží jako důkaz o nemožnosti doručení, je součástí spisu a jsou na ní vyznačené důvody nemožnosti doručení vyznačenými přímo poskytovatelem poštovní licence. 10. K argumentaci, že vzhledem ke změně poměrů v zemi původu žalobce neměl být s žalobcem prováděn pohovor a měla mu být udělena z těchto důvodů nějaká forma mezinárodní ochrany, žalovaný uvádí, že dne 3. 2. 2022 poskytl žalobce údaje ke své opakované žádosti, přičemž výslovně prohlásil, že důvody této své opakované žádosti o mezinárodní ochranu uváděl již v rámci správního řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se žalobcem v souladu s ustanovením § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu neprovedl pohovor, neboť šlo o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a pohovor nebyl dle názoru žalovaného nezbytný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dne 23. 2. 2022 pak byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci. Nicméně, jak je všeobecně známou skutečností, dne 24. 2. 2022 Ruská federace zahájila agresi vůči Ukrajině a nastalým mezinárodním válečným konfliktem bylo určitým způsobem zasaženo celé území Ukrajiny, kterou tak již nelze, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, považovat za bezpečnou zemi původu. S ohledem na takto zásadním způsobem změněnou situaci žalovaný dospěl k závěru, že na opakovanou žádost žalobce již nelze pohlížet jako na nepřípustnou ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a z tohoto důvodu považoval za nezbytné pohovor se žalobcem provést. Žalovaný tedy chtěl se žalobcem, veden snahou objasnit dopady uvedeného válečného konfliktu na žalobce a případně i na jeho již dříve prezentovaný azylový příběh, provést pohovor tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 11. Žalovaný se nedomnívá, že by správní orgán při svém postupu porušil příslušná ustanovení správního řádu či zákona o azylu. V průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný uvádí, že má za to, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi sdělenými žalobcem a podrobně uvedl, na základě jakých skutečností rozhodl. Co do podrobností, žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého vyplývá, jakými úvahami se žalovaný řídil při řešení případu a aplikaci právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Námitky uvedené v žalobě tak shledává žalovaný irelevantními a účelově uvedenými. V podrobnostech žalovaný plně odkazuje na správní spis. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez nařízení jednání ve smyslu § 51 s. ř. s. Po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami rozhodl krajský soud následovně. 13. Ze skutkových okolností projednávané věci je zřejmé, že žalobce podal dne 29. 1. 202