2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

52 A 31/2021- 31 - text  8 52 A 31/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: ZELENÝ SPORT s.r.o., IČ 60914858 sídlem Slatina 116, 566 01 Slatina zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, IČ 00007064 sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 domáhala zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení dohledu a dozoru (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne X pod č. j. X. 2. Správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím zastavil správní řízení o žádosti žalobkyně o zapsání provozovny do muniční licence X, neboť tato žádost je zjevně nepřípustná, jelikož se provozovna nachází na území cizího svrchovaného státu – Slovenské republiky. II. Žaloba 3. Žalobkyně s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí a brojí proti němu nyní projednávanou žalobou. V žalobě úvodem popisuje průběh správního řízení ve věci její žádosti. Žalované rozhodnutí, jakož i rozhodnutí orgánu I. stupně považuje za nezákonné, v rozporu s právem na spravedlivý proces a rovněž v rozporu se zákonnou úpravou vydání muniční licence dle ust. § 70i a násl. zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“). 4. Žalobkyně je toho názoru, že pokud by orgán I. stupně meritorně rozhodl o její žádosti, musel by věci vyhovět a navrhovanou provozovnu do muniční licence zapsat, neboť žalobkyně k tomu splnila všechny zákonné požadavky. Česká republika i Slovenská republika jsou členskými státy Evropské Unie a vztahuje se na ně unijní právo. Při výkladu pojmu provozovna dle zákona o zbraních je podle žalobkyně zapotřebí vycházet subsidiárně ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). Tento zákon provozovnou rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Skutečnost, že žalobkyně podala žádost k zápisu provozovny do své muniční licence na území Slovenské republiky, nemůže být důvodem k zastavení řízení. V rámci volného pohybu osob a služeb je možné provozovat podnikání i v jiném členském státě Evropské Unie. Dle práva Evropské Unie ničeho nebrání tomu, aby do muniční licence byla zapsána provozovna v jiném členském státu. Takovým zapsáním nedochází ani k porušení českých právních předpisů, neboť se jedná o vydání muniční licence podle zákonných požadavků České republiky. Žalobkyně proto závěrem žaloby navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl námitky žalobkyně. Provozovna uvedená v žádosti žalobkyně se nachází na území Slovenské republiky. Jelikož zákon o zbraních je účinný pouze na území České republiky, nebyl příslušný útvar policie oprávněn připustit zřízení provozovny držitele muniční licence na území jiného státu. Žádost byla proto posouzena jako zjevně právně nepřípustná. K tomu žalovaný citoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007–55 (pokud není dále uvedeno jinak, jsou rozhodnutí NSS a správních soudů publikována na http://www.nssoud.cz) 6. Státy Evropské Unie mají svrchovanou pravomoc nad předměty, které jsou způsobilé výraznou měrou narušit veřejný pořádek a bezpečnost. Státní správu na úseku zbraní, střeliva a munice vykonává Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, policie, zastupitelský úřad České republiky a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Podle žalovaného nelze dovodit, že by kontrolní pravomoc mohl žalovaný nebo příslušný útvar policie delegovat na subjekt jiného státu, resp. že by takovou kontrolní pravomoc mohl uplatňovat na území jiného státu. Žalobkyni ničeho nebrání v tom, aby předmětnou žádost podal u příslušných úřadů Slovenské republiky v souladu s tamním právním řádem. 7. Žalovaný nesouhlasil s názorem žalobkyně stran aplikace unijního práva. Nakládání se zbraněmi, střelivem a municí je v rámci Evropské Unie v působnosti národního práva jednotlivých zemí. Konečně žalobkyně ani neuvedla konkrétní odkaz na evropský právní předpis, z něhož by se podávala možnost českých státních orgánů zřídit provozovnu držitele muniční licence v jiném členském státu. S ohledem na nutnost splnění řady specifických podmínek je zřejmé, že se na provozovnu držitele muniční licence vztahují odlišné požadavky než ty, které k pojmu provozovna normuje ust. § 17 živnostenského zákona. Na provozovnu uvedenou v žádosti žalobkyně se vztahuje zákon č. 128/2015 Z.z., o prevencii závažných priemyselných havárií, tedy právní předpis platný pouze na území Slovenské republiky. Případným povolením předmětné provozovny by nebylo možné realizovat některé úkony předvídané zákonem o zbraních. IV. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Ze správního spisu plynou pro projednávanou věc následující významné skutečnosti. 9. Žádostí ze dne 26. 10. 2020 požádala žalobkyně správní orgán I. stupně o doplnění muniční licence č. X o provozovnu – X. 10. Správní orgán I. stupně již výše specifikovaným rozhodnutím ze dne 16. 11. 2020 správní řízení ve věci žádosti podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že zákon o zbraních upravuje právní vztahy pouze na území České republiky. Zápis provozovny nacházející se na území jiného státu do muniční licence není zákonem o zbraních povolen, a je tedy nepřípustný. Z nepřípustnosti zápisu provozovny na území jiného státu do muniční licence pak správní orgán I. stupně odvodil i nepřípustnost žádosti jako takové. 11. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dne 8. 12. 2020 odvolání. V doplnění odvolání doručené žalovanému dne 11. 1. 2021 žalobkyně namítala, že k zastavení správního řízení nebyly splněny zákonné předpoklady a prvostupňové rozhodnutí tak bylo stiženo vadou. V případě žalobkyně se jednalo o žádost definovanou zákonem o zbraních, přičemž je z ní zřejmé, kdo tuto žádost učinil, čeho se týká, a co žadatel požaduje. Prvostupňové rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné, neboť orgán I. stupně pouze konstatoval, že muniční sklad se nachází mimo území České republiky. Žalobkyně odkazovala na rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As 21/2016–56, podle něhož z výroku a odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné důvody zastavení řízení. Protože však orgán I. stupně tento požadavek nedodržel, porušil tím rovněž právo žalobkyně na spravedlivý proces dle čl. 36 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Podle žalobkyně musí být nepřípustnost žádosti zřejmá na první pohled. K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007–55, č. 1633/2008 Sb. NSS, podle něhož zjevná právní nepřípustnost je neurčitým právním pojmem a musí být vykládána restriktivně. Žalobkyně dále namítala, že při výkladu pojmu provozovna je nutno vycházet subsidiárně ze živnostenského zákona, který rovněž upravuje pojem provozovna. Česká republika i Slovenská republika jsou členskými státy Evropské Unie, a proto lze v rámci volného pohybu osob a služeb provozovat podnikání na základě žádosti i v jiném členském státě. 12. Jak již uvedeno výše, žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně podle žalovaného dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu považoval žádost žalobkyně za zjevně právně nepřípustnou. Zopakoval, že působnost zákona o zbraních je omezena pouze na území České republiky. Správní orgán I. stupně nepostupoval v rozporu se závěry rozsudku NSS ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007–55. Nelze zapsat provozovnu nacházející se na území jiného státu k muniční licenci podle zákona o zbraních. Na území Slovenské republiky by nebylo možné realizovat kontrolní pravomoci ani vymáhat povinnosti stanovené zákonem o zbraních. Skutečnost, že Slovenská republika je členským státem Evropské Unie na tom ničeho nemění. Přeshraniční pohyb zbraní a střeliva je v souladu s evropským právem upraven samostatnou právní úpravou. Směrnice Rady ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní 91/477/EHS (dále jen „Směrnice 91/477/EHS“) umožňuje každému členskému státu přijmout vlastní právní úpravu, přísnější než minimální standard stanovený uvedenou směrnicí. Podle žalovaného by vztažení národního předpisu na nakládání se zbraněmi na území jiného členského státu Evropské Unie, než toho, který daný národní předpis vydal, bylo nejen narušením svrchovanosti jiného členského státu, ale rovněž obcházením unijních předp