1 As 150/2012 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 14/2022- 30 - text  - 9 - 52 Ad 14/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: M. U. zastoupený advokátem JUDr. Martinem Týlem sídlem Škroupova 561, 530 03 Pardubice proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Pardubického kraje sídlem Na Spravedlnosti 2516, 530 48 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2022, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele územního odboru Ústí nad Orlicí, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ve věcech kázeňských ze dne 21. 4. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Uvedeného přestupku se žalobce podle správních orgánů dopustil tím, že dne 17. 1. 2022 v 19:00 hod na silnici I/43 u železničního přejezdu P 4175 v obci Červená Voda, jako řidič soukromého vozidla X, registrační značky X, jehož je vlastníkem, nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu pozemní komunikace při jízdě do mírného stoupání, a i přes intenzivní brzdění vjel na zmíněný železniční přejezd, kde byla dána výstraha dvěma střídavými přerušovanými světly signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení se sklopenými závorami, a projel na druhou stranu přejezdu. Při průjezdu drážním tělesem narazil pravou částí vozidla, ve směru jízdy, do sklopené závory. Tímto jednáním žalobce porušil § 4 písm. a) a b), § 18 odst. 1 a § 29 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o silničním provozu. Za spáchaný přestupek byl žalobci podle § 51 odst. 1 písm. e) a § 51 odst. 1 písm. g) zákona o služebním poměru uložen kázeňský trest zákazu činnosti (zákaz řízení motorových vozidel) na dobu 1 měsíce a pokuta ve výši 2 500 Kč. 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle žalobce nebyl skutkový stav zjištěn bez jakýchkoliv pochybností, nemá oporu ve spise a vyžaduje rozsáhlé doplnění ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 3. Konkrétně žalobce namítal, že správní orgány nezjišťovaly skutečnou rychlost jízdy vozidla. Žalovaný podle žalobce vychází výhradně z následku, tj. vjetí na přejezd, a z tohoto dovozuje, že došlo k porušení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Takový postup je podle žalobce v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Tdo 63/2018 a ze dne 6. 9. 2001, č. j. 3 Tz 182/2001 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Na základě uvedené judikatury je nutné zkoumat veškeré okolnosti tvrzeného porušení právních předpisů, zejména stav pozemní komunikace, včetně opatření učiněných k zajištění sjízdnosti, povětrnostní podmínky a rychlost jízdy vozidla. Žalobce v této souvislosti připomněl, že v průběhu správního řízení opakovaně navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení průběhu jízdy vozidla včetně jeho rychlosti. Žalovaný však tento důkaz neprovedl s poukazem na to, že v daný den došlo v dané lokalitě pouze k jediné dopravní nehodě, proto rychlost a způsob jízdy vozidla bylo možné přizpůsobit stavu pozemní komunikace. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, neboť pokud daným místem neprojížděl vlak a nebyly sklopeny závory, jiná vozidla neměla důvod před železničním přejezdem brzdit a stav pozemní komunikace se tak na jejich jízdě vůbec neprojevil. I pokud by některé vozidlo před železničním přejezdem brzdilo a dostalo se do smyku, v okamžiku, kdy nebyly sklopeny závory, nemohlo dojít k neoprávněnému vjetí na přejezd. 4. Rovněž podle žalobce nebylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno, jaké povětrnostní podmínky panovaly v daném místě a čase. Žalobce v průběhu řízení navrhoval vyžádání zprávy týkající se počasí daného dne pro obec Červená Voda u Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“). Ani tento důkaz nebyl proveden s poukazem na to, že v Červené Vodě se sice meteorologická stanice nachází, neprovozuje ji však ČHMÚ, přičemž údaje ze stanice Králíky jsou plně použitelné i pro obec Červená Voda. Ani s tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť vzdálenost mezi oběma místy činí cca 5 km a s ohledem na specifické místní podmínky bývá počasí v obci Králíky a v obci Červená Voda zcela odlišné. Mimoto dopravní značka konec chemického posypu umístěná cca 40 metrů před železničním přejezdem podle žalobce nevypovídá o zhoršení sjízdnosti pozemní komunikace, upozorňuje pouze na to, že v daném místě končí chemický posyp. Je však obvyklou praxí, že v místě, kde nelze provádět chemický posyp, se provádí ošetřování komunikace interním posypem, což také žalobce předpokládal. Žalobce je rovněž toho názoru, že neprovedením dalšího navrženého důkazu výslechem zaměstnance společnosti SOVIS CZ, nebylo zjištěno, jakým způsobem byla údržba pozemní komunikace provedena. Výpis o pohybu vozidla ze záznamu GPS přitom nepovažuje za dostačující, neboť prokazuje pouze to, že se vozidlo v určitém místě a čase pohybovalo, nikoli zda fakticky docházelo k údržbě pozemní komunikace. 5. Dále žalobce namítl absenci zavinění, a to i zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, a jednání tak podle něho není přestupkem. Vozidlo vjelo na železniční přejezd nezávisle na jeho vůli. O snaze vjetí na železniční přejezd zabránit svědčí podle žalobce i to, že vozidlo narazilo do sklopené závory pravým bokem, tedy v situaci, kdy se snažil stočit vozidlo tak, aby nedošlo ke vjetí přejezd. Jde-li konkrétně o nedbalost nevědomou, žalobce poukazuje na to, že vyvinul maximální možnou opatrnost, když s ohledem na stav pozemní komunikace, zimní období a jízdu v obci, jel rychlostí výrazně nižší než 50 km/h. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2012, č. j. 1 As 150/2012-33 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), podle kterého zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) zakládá odpovědnost za přestupky spáchané z nevědomé nedbalosti na možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Žalobce je přesvědčen, že v daném případě nemohl předvídat náhlou změnu stavu pozemní komunikace a že ani z velmi nízké rychlosti nebude schopen vozidlo zastavit. Podle žalobce nestačí prosté vjetí na železniční přejezd, ale je nutné posuzovat, zda k vjetí na železniční přejezd došlo nezávisle na vůli dotčené osoby či nikoliv. Pak by totiž přestupkem byly i situace, kdy by vozidlo v zákonem zakázaných případech vjelo na železniční přejezd např. z důvodu zdravotní indispozice řidiče či vytlačení jiným vozidlem. 6. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud zrušil jak žalované rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Současně navrhl provedení výše zmíněných důkazů, které nebyly provedeny ve správním řízení. 7. Žalovaný uvedl, že byly naplněny požadavky žalobcem uvedené judikatury Nejvyššího soudu. Bylo prokázáno, že si byl žalobce vědom zhoršení stavu sjízdnosti pozemní komunikace, a současně si byl vědom vážnosti možného porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem při vjetí vozidla na železniční přejezd. 8. Žalovaný doplnil, že provedení znaleckého posudku k otázce rychlosti jízdy bylo v daném případě nadbytečné, neboť skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností, a to na základě dostatečných podkladů. Navíc rychlost jízdy žalobce nebyla rozporována. Není relevantní, zda žalobce jel rychlostí nižší než 50 km/h, neboť řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit požadavkům stanovených v ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Nepostačuje tedy pouhé splnění rychlostního limitu pro jízdu v obci. Z veřejně dostupného jízdního řádu lze navíc zjistit, že mezi obcemi Červená Voda a Králíky jezdí osobní vlak přes dotčený železniční přejezd v intervalu zhruba každé hodiny, lze tedy důvodně předpokládat, že žalobce nebyl jediným řidičem, který v daný den musel před železničním přejezdem zastavit. Podle zprávy obchodní společnosti SOVIS CZ, člena sdružení, které udržuje pozemní komunikace I. třídy v Pardubickém kraji, ze dne 15. 2. 2022, byly v místě nehody celý den obdobné podmínky bez nepředvídatelných změn stavu povrchu vozovky. 9. Ze zprávy ČHMÚ ze dne 24. 1. 2022 pak podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že přímo v obci Červená Voda