8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 92/2022- 52 - text  6 30 A 92/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: V. B. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Novotným sídlem V Jámě 699/1, 110 00Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 31. 10. 2022, č. j. KUKHK-34057/SKZ/2022 – 2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 14. 12. 2022 domáhal zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 31. 8. 2022, č. j. MURK-SPR-27574/2022-Podo (dále jen „Rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“). Předmětného přestupku se žalobce měl dopustit tím, že v době nejméně od 11. 4. 2019 do 9. 3. 2022 realizoval u zákazníků na různých místech České republiky a fakturoval revize spalinových cest a kontroly spalinových cest o celkovém finančním objemu obratu ve výši nejméně 26 900 Kč, tedy dlouhodobě realizoval činnosti, které jsou předmětem živnosti řemeslné „Kominictví“, aniž by měl pro tuto živnost příslušné živnostenské oprávnění, což bylo zjištěno v době kontroly uskutečněné ve dnech 3. 4. 2022 – 1. 6. 2022. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 6 000 Kč, a to dle § 61 odst. 4 písm. d) živnostenského zákona. II. Shrnutí obsahu žaloby 2. Žalobce úvodem shrnul, že v rámci své podnikatelské činnosti provádí revize plynových zařízení, kdy provádí tyto revize u zařízení, jejichž nedílnou součástí je i odvod spalin. Tento odvod spalin, resp. spalinové cesty, nelze od takového zařízení jakkoliv oddělit, aniž by se stalo zařízení technicky nefunkčním, a tedy nelze provádět jejich revizi samostatně. Skutečnost, že spalinová cesta je dodávána od výrobce plynového zařízení jako jeden nedělitelný celek, vůbec nebral žalovaný ani správní orgán prvého stupně v potaz. Žalobce je dle svého názoru osobou oprávněnou provádět tuto svou činnost u plynových zařízení podle zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení (dále jen „zákon o VTZ“), který nahradil předchozí úpravu v zákoně č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. 3. V době, kdy se měl žalobce dopouštět přestupkového jednání, byla platná a účinná vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, která ve svém § 7 odst. 3 písm. d) a e) ukládala ověřit při revizi plynového zařízení i funkci odvodu spalin. Totožnou povinnost ukládá nyní nařízení vlády č. 191/2022 Sb., o vyhrazených plynových zařízeních a požadavcích na zjištění jejich bezpečnosti, v § 20 odst. 4 písm. e). Žalobce tedy jednal v souladu s platnou legislativou a plnil své povinnosti. 4. Správní orgány přitom žalobce sankcionují za to, že prováděl kontrolu spalinových cest podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“). Zákon o VTZ však obsahuje speciální úpravu, podle které žalobce postupoval. 5. Dále žalobce zdůraznil, že legislativa nesprávně nerozlišuje rozdíl mezi spalinovými cestami, kde hrozí riziko vzniku požáru a kde toto riziko nehrozí. V plynových zařízeních, kde žalobce revize provádí, totiž nehrozí riziko vzniku požáru, neboť tato zařízení neprodukují saze. Dle názoru žalobce tedy není třeba disponovat živnostenským oprávněním „Kominictví“, neboť toto oprávnění předpokládá, že revidovaná zařízení produkují saze a tedy logicky zde hrozí riziko vzniku požáru. 6. Žalobce dále poukázal na skutečnost problematické aplikace vyhlášky Ministerstva vnitra č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty v souvislosti se zákonem o požární ochraně, jehož je vyhláška prováděcím předpisem, na spalinové cesty, ve kterých nehrozí riziko vzniku požáru. To je zásadní věc pro žalobou napadené rozhodnutí a Rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť žalobce při své činnosti provádí revizi pouze u těch spalinových cest, kde nehrozí riziko vzniku požáru. Zákon o požární ochraně byl s účinností od 1. 1. 2016 novelizován zákonem č. 320/2015 Sb., přičemž jeho § 43 - § 47 ukládají povinnost provádět preventivní protipožární opatření u spalinových cest bez ohledu na to, zda v nich existuje riziko vzniku požáru či toto riziko neexistuje. 7. Spalinové cesty, kde nehrozí riziko vzniku požáru, jsou spalinové cesty od plynových spotřebičů, a proto nemusí být zhotovovány z materiálů odolných proti vyhoření sazí. Zde je nepochybné, že riziko vzniku požáru zcela reálně neexistuje. 8. Dle názoru žalobce je nesporné, že ve spalinových cestách od plynových spotřebičů nehrozí riziko vzniku požáru, protože neprodukují saze a i z toho důvodu je povoleno, že nemusí být zhotoveny z materiálu odolného proti vyhoření sazí, je proti smyslu zákona provádět úkony podle vyhlášky, tj. čištění (neboli odstraňování hořlavých látek), kontroly nebo revize tohoto druhu spalinových cest dle zákona o požární ochraně (v této souvislosti žalobce odkázal na Stanovisko Vysokého učení technického v Brně a Stanovisko Českého sdružení pro technická zařízení, z. s., která přiložil k žalobě). 9. Žalobce tedy uzavřel, že aplikace vyhlášky Ministerstva vnitra č. 34/2016 Sb. v souvislosti se zákonem o požární ochraně i na spalinové cesty, kde nehrozí riziko vzniku požáru, je proti jakémukoliv smyslu a nemá žádné opodstatnění ani ve vědeckých výzkumech. Spotřebitelé proto zbytečně ročně vynakládají nemalé částky za uskutečnění a kontroly spalinových cest, kde nehrozí riziko vzniku požáru. 10. Žalobce zaslal krajskému soudu dne 9. 3. 2023 další podání, v jehož obsahu v zásadě zopakoval výše uvedená žalobní tvrzení. III. Podstata vyjádření žalovaného 11. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v podání doručeném krajskému soudu dne 30. 1. 2023, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro její nedůvodnost. Žalovaný dále odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, stejně tak na Rozhodnutí správního orgánu I. stupně a spisový materiál. 12. Dále uvedl, že důvodem vedení správního řízení s žalobcem bylo zjištění, že tento provádí revize spalinových cest ve smyslu § 45 zákona o požární ochraně a vyhotovuje zákazníkům o takto provedené revizi zprávy o revizi spalinové cesty podle § 3 vyhlášky č. 34/2016 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu o požární ochraně. Žalovaný dále vyjádřil souhlas s vyjádřením žalobce v žalobě, že zákon o požární ochraně a jeho prováděcí vyhláška nejsou aplikovatelné na jím prováděné revize plynových zařízení. Pokud však žalobce tento názor nyní uznává, je toto jeho vyjádření v rozporu s jeho dříve vykonávanou činností, neboť revizní zprávy zákazníkům právě podle daného zákona a vyhlášky vystavoval a takto provedené revize jako podnikatel fakturoval. 13. Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalobce, že tento prováděl revizi spalinových cest jen tam, kde nehrozilo riziko požáru. Pracovníci Hasičského záchranného sboru se setkali s činností žalobce při provádění kontrol dodržování povinností na úseku požární ochrany a v rámci stavebního řízení. IV. Jednání krajského soudu 14. Dne 14. 3. 2023 se ve věci konalo jednání před krajským soudem, ke kterému se dostavili žalobce, jeho zástupce a pověřený zaměstnanec žalovaného. 15. Strany řízení setrvaly na svých dosavadních procesních stanoviscích, zástupce žalobce shrnul podstatu obsahu žaloby a jejího doplnění. Pověřený zaměstnanec žalovaného odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, Rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vyjádření žalovaného k žalobě. Zdůraznil rozdíl mezi spalinovou cestou, kterou je třeba revidovat podle zákona o požární ochraně, a odvodem spalin, který spadá pod režim zákona o VTZ. Sám žalobce následně rovněž zdůraznil, že neprováděl revizi spalinových cest, pouze kontroloval odvod spalin, který byl součástí výrobku plynového zařízení (veškeré revize, které prováděl, realizoval ve vztahu k plynovým zařízením a nikdy ne ve vztahu výlučně ke spalinové cestě existující nezávisle na plynovém zařízení). Žalobce setrval u svého přesvědčení, že jeho postup je v pořádku a v souladu s platnou legislativou (jeho vyjádření učiněné v řízení před soudem obsahově korespondovalo s obsahem žaloby). 16. Strana žalující setrvala na svých, již v žalobě vznesených, důkazních návrzích. Konkrétně žalobce navrhoval provedení důkazních návrhů listinami: Odborným stanoviskem č. 232/2018 ze dne 3. 2. 2018 vydaným Českým sdružením pro technická zaříze