4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

31 A 20/2021- 64 - text  10 31 A 20/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: M. A. K. zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2021, č. j. MV-16021-4/SO/21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen "správní orgán I. stupně") rozhodnutím ze dne 18. 12. 2020, čj. OAM-19068-39/PP-2019, zamítlo dle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky a současně dle § 87f odst. 4 zákona o pobytu cizinců žalobci stanovilo lhůtu k vycestování z území České republiky 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalovaná odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah žaloby 3. Žalobce jako první žalobní bod uvedl nesprávné posouzení skutkového stavu věci. Žalobce namítl, že jeho vztah s J. J. považují oba shodně za obdobný vztahu manželskému. Se svou zákonnou manželkou v domovském státě žije odděleně v rozluce, což doložil potvrzeními o hlášeném místě pobytu v domovském státě. K finančním závazkům vůči rodině v Iráku uvedl, že jeho manželka je ženou v domácnosti, a tudíž je jeho povinností plynoucí ze zákonů v domovské zemi ji finančně podporovat. Toto ostatně vyplývá i z českého právního řádu v případě rozvodu a stanovení výživného na manželku a nezaopatřené děti. Žalobce také uvedl, že dům v Iráku převedl manželku. Dle žalobce žalovaná nesprávně posoudila jeho odpověď týkající se místa pobytu žalobce v období jeho přítomnosti v Iráku, neboť z jeho výslechů ze dne 21. 2. 2020 a ze dne 21. 8. 2020 plyne, že žalobce sice manželce pravidelně vyplácí peněžní hotovost, nicméně společně s ní nebydlí, ani když pobývá v Bagdádu a objasnil, z jakého důvodu se opakovaně s manželkou oženil a co mu v případě rozvodu z jeho strany coby navrhovatele reálně hrozí (vendeta zabitím). Zároveň žalobce uvedl, že Českou republiku opouští 2x do roka na 1 týden. Z uvedeného lze dovodit skutečnost, že žalobce nevede paralelní vztah se svou manželkou. Žalobce namítá, že je nutno hodnotit jeho situaci individuálně a s ohledem na konkrétní rodinné poměry dotčených osob. V této souvislosti odkazuje žalobce na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2016 č. j. 15A 135/2013-62, ve kterém se soud zabýval možností existence manželství a současně trvalého vztahu s družkou. 4. Z dostupné judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že je třeba zkoumat rovněž důvody odloučení cizince od původní rodiny (manželky) a je třeba zabývat se tím, zda již došlo k faktickému rozvratu tohoto dřívějšího rodinného vztahu, neboť jedině za této situace je možno připustit, že i za formálního trvání původního manželství může vzniknout nový trvalý vztah „druhovský“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015-35). Žalobce je přesvědčen, že z výslechů ze dne 21. 2. 2020 a ze dne 21. 8. 2020 vyplynuly skutečnosti zmiňované v uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tyto skutečnosti prokazují, že žalobce pobývá ve společné domácnosti se svou družkou v rámci možností, které jsou i přes skutečnost volného přístupu na trh práce České republiky omezené, pracuje na krátkodobých brigádách a ze získaného příjmu spolu s příjmem, který mu i nadále plyne v domovském státě, hradí náklady na vedení společné domácnosti a života zde v České republice. 5. Žalobce dále konstatuje, že právo pobytu rodinných příslušníků občana EU v členském státě, jehož je občan EU státním příslušníkem, dovozuje Soudní dvůr EU z čl. 20 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Podle čl. 20 SFEU, který zavádí občanství EU, mají občané EU mj. právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Pro nynější věc je podstatný např. rozsudek Soudního dvora EU (velkého senátu) ze dne 10. 5. 2017, Chavez-Vilchez a další, C-133/15. Dle závěrů tam uvedených v bodě 63 „existují velmi specifické situace, v nichž navzdory tomu, že se neuplatní sekundární právo týkající se práva pobytu státních příslušníků třetích zemí a že dotyčný občan Unie nevyužil svobody pohybu, musí být státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem tohoto občana, přiznáno právo pobytu, neboť jinak by byl popřen užitečný účinek občanství Unie, kdyby v důsledku odepření takového práva byl tento občan ve skutečnosti nucen opustit území Unie jako celek, a byl tak zbaven možnosti skutečně využívat podstatné části práv plynoucích z tohoto statusu“. 6. Druhým žalobním bodem žalobce je nesprávný právní závěr žalované. Žalobce nesouhlasí s tím, že by vyhovění jeho žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky znamenalo porušení veřejného pořádku z důvodu jeho existujícího manželství. Dle žalobce žalovaná nesprávně vyložila neurčitý právní pojem veřejný pořádek a odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 11 Ca 50/2006 a Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007, č. j. 2 As 78/2006-64, které se výkladem uvedeného neurčitého právního pojmu zabývaly. Žalobce uvádí, že pokud lze veřejný pořádek vnímat jako faktický stav společnosti, tak si dovoluje považovat jeho partnerské soužití s občankou Evropské unie a současně jeho manželství, které má právně upraveno ve svém domovském státě, kam cestuje maximálně 2x krát v roce na omezený časový úsek, za neodporující veřejnému pořádku. 7. Žalobce je přesvědčen, že jen správní orgány zkrátily na jeho právech, neboť neposoudily jeho případ individuálně, nezvážily okolnosti, za jakých k celé situaci došlo a současně se nezabývaly dopadem rozhodnutí do partnerského vztahu žalobce a jeho družky, občanky Evropské unie, a proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve svém vyjádření ve většině odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť námitky uvedené v podané žalobě jsou obsahově shodné s námitkami uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Dále dodala, že trvá na svém názoru, že dle českého právního řádu nelze akceptovat, aby účastník řízení udržoval manželský vztah v zemi původu s manželkou, podporoval ji a jejich děti finančně a v České republice vedl vztah obdobný, na základě kterého by mu měl být udělen přechodný pobyt jako rodinnému příslušníku občana EU. 9. Žalovaná shrnula, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí dané žádosti a že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně a řádně odůvodněno a je v souladu s platnými právními předpisy. Je rovněž toho názoru, že z její strany nedošlo k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a v daném případě neshledala porušení základních zásad správního řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby soud předmětnou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Skutkový stav 11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 1. 11. 2019 u správního orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žalobce jako občana Evropské unie uvedl svou družku J. J., státní příslušnici České republiky. Ke své žádosti předložil žalobce potvrzení o zajištění ubytování, pracovní smlouvu, smlouvu o zdravotním pojištění, čestné prohlášení a několik fotografií z let 2012 až 2019, na kterých je žalobce a pravděpodobně J. J. v různých životních situacích (dovolené, výlety, rodinná setkání,…). V čestném prohlášení žalobce uvedl, že se na jaře 2012 prostřednictvím internetové seznamky seznámil se svou družkou, J.J.. V létě 2012 se poprvé setkali v Praze, následně se navštěvovali, on se seznámil s rodinou družky a začali plánovat společnou budoucnost. Společně se odstěhovali do X, kde začali podnikat – otevřeli si bistro. V dubnu 2013 přenechali provozovnu novému nájemci a odstěhovali se do X. 12. Dne 21. 2. 2020 byly provedeny výslechy žalobce a J. J.. Z výslechů vyplynulo, že žalobce aj. J. se znají od roku 2012. První 3 měsíce roku 2013 společně podnikali a bydleli v X. P