7 Afs 120/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 10/2023- 56 - text  12 31 Af 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: Ing. S. S. zastoupená TOMÁŠ GOLÁŇ, daňovou kanceláří, s. r. o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2023, č. j. 466/23/5200-10423-711333, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Královehradecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 27. 7. 2021 platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2018, č. j. 1500931/21/2701-51524-609829 (dále jen „platební výměr“), kterým žalobkyni vyměřil daň ve výši 1 257 135 Kč. Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím změnil platební výměr tak, že vyměřená daň činí 1 238 970 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v meritu věci vznikl spor v otázce příjmu z prodeje rodinného dvojdomku s číslem popisným XA a XB na ulici nacházejícím se na parcele č. XC, zapsané na LV č. pro k. ú., vedenou Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, a na sousední parcele č. XD ve vlastnictví pana D. J. Zatímco žalobkyně vykázala tyto příjmy jako osvobozené ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném k předmětnému období (dále jen „ZDP“), správce daně i žalovaný dospěli k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění podmínky v té podobě, že v dané nemovitosti měla bydliště bezprostředně před prodejem. 3. Ke skutkovému stavu žalobkyně uvedla, že měla v úmyslu na výše uvedených parcelách postavit rodinný dvojdomek s tím, že jedna část by byla obývaná jí i jejím manželem a druhá část by sloužila k bydlení jejím dětem. Do té doby bydlela na adrese. Jelikož již od roku 2015 vlastnila parcelu č. XC, domluvila se s panem J., který vlastnil sousední parcelu, o možné zastavění dané parcely a její následný odkup. Stavba dvojdomku byla dokončena přibližně v květnu roku 2018. Po jejím dokončení se žalobkyně v květnu roku 2018 přestěhovala s manželem do levé části dvojdomku (tj. dům s č. p. XE na parcele č. XD), pravá část dvojdomku (tj. dům s č. p. XB na parcele č. XC) zůstala neobydlená, neboť se její děti rozhodly zůstat ve svých současných bydlištích. Žalobkyně se tak rozhodla pravou část dvojdomku prodat. Zájemce, pan R. Š., chtěl koupit dvojdomek jako celek, s čímž žalobkyně souhlasila. Na počátku září roku 2018 uzavřeli rezervační smlouvu a následně v listopadu roku 2018 smlouvu kupní. Finanční prostředky z prodeje nemovitosti se rozhodla žalobkyně využít k nákupu pozemku, kde se rozhodla s manželem postavit nový rodinný dům (již jednogenerační, sloužící pouze jí a manželovi, bez sousedního domu). Dne 13. 6. 2019 žalobkyně podala správci daně řádné daňové přiznání na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018. V něm příjmy z prodeje dvojdomku neuvedla, neboť měla za to, že byly splněny podmínky osvobození ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZDP, neboť předmětný dvojdomek považovala jako celek, v němž měla bydliště bezprostředně před prodejem. Správce daně zahájil dne 28. 8. 2019 ve smyslu § 89 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), postup k odstranění pochybností, neboť měl pochybnosti o naplnění podmínky bydliště bezprostředně před prodejem. Na návrh žalobkyně provedl správce daně výslechy pana J. K. a pana M. N., k jejichž osobám již dříve předložila žalobkyně čestná prohlášení, která osvědčovala stavební úpravy uvnitř dvojdomku, opravu posuvného mechanismu u garážových vrat a bydliště žalobkyně. Po přezkoumání závěrů správce daně dala žalobkyně správci daně částečně za pravdu, neboť daný dvojdomek posuzovala jako jednu nemovitost, ačkoliv se jednalo o dvě samostatné nemovitosti s vlastními čísly popisnými XA a XB. Jelikož jedna část dvojdomku nebyla vůbec obývaná, tedy používaná, nemohlo se tak v této části jednat o osvobozený příjem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZDP. Žalobkyně proto dne 4. 2. 2020 podala dodatečné daňové přiznání, ve kterém dodatečně zdanila příjem z poloviny dvojdomku (daň ve výši 578.460,- Kč). Ve vtahu k druhé části dvojdomku však setrvala na svém závěru, že zákonné podmínky osvobození byly splněny, neboť v dané nemovitosti bydlela a užívala ji. 4. V průběhu daňové kontroly provedl správce daně další svědecké výpovědi, konkrétně pana J. D., pana V. K., pana I. S., Mgr. J. S. i paní Ing. T. S. Byť tyto svědecké výpovědi dle žalobkyně osvědčily, že nemovitost byla žalobkyní užívána k bydlení, vydal správce daně dne 16. 7. 2021 zprávu o daňové kontrole č. j. 1421600/21/2701-60562- 607294 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), v níž nadále zastal stanovisko, že žalobkyně neprokázala v dané nemovitosti bydliště bezprostředně před jejím prodejem. Z tohoto důvodu tak nadále neuznal osvobození příjmů z prodeje nemovitosti ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZDP. Proti následně vydanému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Byť žalovaný uznal sporné výdaje, které žalobkyně žádala případně uplatnit jako daňově účinné vůči deklarovanému příjmu, ve zbytku se ztotožnil se závěrem správce daně, že nebylo prokázáno splnění hmotněprávní podmínky v § 4 odst. 1 písm. a) ZDP, tj. bydliště žalobkyně v prodané nemovitosti bezprostředně před prodejem nemovitosti. Žalobkyně však s posouzením žalovaného nesouhlasí. 5. Žalobkyně odkázala na ust. § 4 odst. 1 písm. a) ZDP a k němu relevantní odbornou literaturu i judikaturu, přičemž z tohoto následně dovodila svou povinnost v řízení prokázat, že měla možnost v předmětném rodinném dvojdomě dle své vůle uskutečňovat bytové potřeby bez jakéhokoli omezení v rozsahu alespoň jeden den. Nikoli však nepřetržité bydlení podmíněné trvalým bydlištěm či významným odběrem energií, jak se snažil v napadeném rozhodnutí subsumovat žalovaný. Právní úprava zakládá splnění podmínky na faktické možnosti realizace úmyslu žalobkyně uskutečňovat svoji bytovou potřebu bez ohledu na faktickou délku tohoto uskutečňování, nicméně uskutečňování bytových potřeb musí být žalobkyni k dispozici neomezeně. Což v daném případě znamenalo, že žalobkyni bylo bydlení v rodinném dvojdomku k dispozici vždy. Žalobkyně dle jejího mínění nastolení takového stavu beze zbytku prokázala. Žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti pro rozpor s právními předpisy (konkrétně § 4 ZDP a § 92 odst. 2 daňového řádu), neboť v případě spojení „bezprostředně před prodejem“ vychází žalovaný z gramatického výkladu, nadto restriktivního, čímž dochází k přepjatému formalismu a žalovaný zcela odhlíží od smyslu a účelu zákona. Skutečnost, že k podpisu kupní smlouvy došlo až dne 6. 11. 2018, přičemž po dobu října byl dvojdomek již prázdný, resp. žalobkyně levou část nevyužívala, bylo z důvodu, že již rezervační smlouvu lze považovat za jednání směřující ke koupi nemovitosti. 6. Žalobkyně namítala nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí žalovaným, neboť má za to, že jednotlivé výslechy jsou při vzájemném hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 8 odst. 1 daňového řádu koherentní, detailně reagují na všechny otázky správce daně a ve vzájemné souvislosti potvrzují jí tvrzený skutkový stav, tedy že fakticky došlo ke stěhování (a to jak do předmětné nemovitosti v ulici, tak i zpět do domu v ulici), potvrzují, jakým způsobem probíhalo stěhování, jakými prostředky, potvrzují vybavení domácnosti, a především potvrzují i užívání levé části dvojdomku k bydlení. Žalovaný neidentifikoval prakticky žádné rozpory, s výjimkou těch, které se zakládají na nesprávně tvrzeném skutkovém stavu. Aby bylo možné považovat tvrzený skutkový stav daňového subjektu za vyvrácený za pomoci svědeckých výpovědí, je třeba identifikovat také rozpory, které zjevně nabourávají skutkový stav tvrzený daňovým subjektem ve zcela významných obrysech (viz rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2011, č. j. 1 Afs 70/2021-40). Za podstatné dále žalobkyně považuje to, že ve věci nebyl vyslechnut pan R. Š., kupující dvojdomku (žalobkyně k tomu odkázala na rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2022, č. j. 2 Afs 136/2020-70 a ze dne 21. 3. 2007, č. j. 1 Afs 45/2006-55). 7. K otázce spotřeby energií žalobkyně uvedla, že základním pochybením v hodnocení spotřeby energie je skutečnost, že žalovaný zcela účelově porovnává spotřebu energií v celé periodě 12 měsíců, nikoliv v jednotlivých měsících. Je zcela logické, že pokud žalobkyně ve dvojdomku bydlela, pak spotřeba energií v měsících května – září 2018 byla vysoká, odpovídala standardům řádného užívání nemovitosti, přičemž již v září žalobkyně nemovitost opouštěla, tudíž spotřeba všech energií byla v naprostém útlumu, a to minimálně až do listopadu 2018. Žalovaný ani správce daně neprovedl žádné kvan