1 Afs 27/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 30/2018- 447 - text 31 Af 30/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: SCONTO, s. r. o. se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 1277/5 proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. května 2018, č.j. 26958/2018-900000-313, č.j. 27143/2018-900000-313, č.j. 27144/2018-900000-313 a č.j. 24160/2018-900000-313, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Správce cla zahájil dne 7. 8. 2013 u žalobce kontrolu po propuštění zboží prováděnou dle čl. 78 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se provádí celní kodex Společenství (dále celní kodex) a dle § 127 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“). 2. Na základě zjištění Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) správce cla dne 25. 3. 2015 doměřil antidumpingové clo a předepsal penále dle § 251 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Z žaloby je patrná nespokojenost žalobce s výsledkem odvolacího řízení, když Generální ředitelství cel jeho odvolání nevyhovělo a potvrdilo (změnilo, ohledně předepsání antidumpingového cla v podstatě však potvrdilo) čtyři dodatečné platební výměry Celního úřadu pro Královéhradecký kraj s předpisem antidumpingového cla. II. Žalobní tvrzení I. Kompetence OLAF ve vztahu k Tchaj-wanu 3. Žalobce uvedl, že celní úřad a žalovaný opírají svá zjištění o Zprávy OLAF na základě provedených misí OLAF na Tchaj-wanu. Dle názoru žalobce neprokázal žalovaný, že by OLAF postupoval v souladu s nařízeními č. 1073/1999 a č. 883/2013. 4. Žalobce uvedl, že podle čl. 211 Smlouvy o založení Evropského společenství má pro zajištění řádného fungování a rozvoje společného trhu Komise vlastní rozhodovací pravomoci. K zajištění svých pravomocí Komise zřídila rozhodnutím č. 1999/352/ES, ESUO, Euratom Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF). Podle čl. 2 tohoto rozhodnutí OLAF vykonává pravomoci Komise. Žalobce považoval za zřejmé, že východiskem pro činnost úřadu OLAF ve třetích zemích je uzavření příslušné dohody o spolupráci a vzájemné pomoci s třetí zemí (viz čl. 1nařízení č. 883/2013). 5. Žalobce uvedl, že žalovaný si vyžádal stanovisko OLAF ze dne 7. 2. 2017 (č.j. 9252-2/2017-900000-304.3), jehož argumentaci přebírá do svých rozhodnutí. Zaslané stanovisko OLAF není zřejmě oficiálním stanoviskem úřadu OLAF, neboť není vyhotoveno na úřední listině s náležitostmi, které takové oficiální listiny zpravidla obsahují (hlavičkový papír, označení úřadu, který listinu vydal, číslo jednací, předmět odpovědi, rekapitulace dotazu, podpis oprávněné osoby). I přes tyto formální nedostatky zaslané stanovisko obsahuje věcné důvody. 6. Žalovaný uvádí, že čl. 3 nařízení č. 883/2013 odkazuje na „jakékoliv jiné platné právní instrumenty (nástroje)“. Dle názoru žalobce ovšem formulace „jakékoliv jiné platné právní nástroje“ není vyjádřením varianty. Aby se jednalo o vyjádření varianty, tj. že je možné vyšetřování ve třetích zemích jen na základě „jiných platných právních nástrojů“, muselo by být před touto variantou použita spojka „nebo“. V čl. 3 je před slovy „jiných platných právních nástrojů“ použita spojka „a“, která vyjadřuje kumulativní výčet. Jde o vyjádření dvou možností, které musejí být splněny současně (viz čl. 42 Legislativních pravidel vlády, www.vlada.cz). Dle názoru žalobce je ovšem podstatný článek 1 nařízení, dle kterého musí být uzavřena dohoda o spolupráci s třetí zemí. K tomuto závěru lze dospět i ze srovnání anglické verze nařízení č. 883/2013, která také obsahuje spojku „a“ („…and any other legal instrument in force”). Pro úplnost žalobce dodává, že pojem „jakékoliv jiné platné právní instrumenty“ (které je použito ve stanovisku OLAF) nebo „jiné platné právní nástroje“ (viz čl. 3) není v tomto nařízení definován a ani z důvodové zprávy k tomuto nařízení není zřejmé, proč byl tento pojem použit (oproti nařízení č. 1073/1999, ve kterém tento pojem není vůbec použit). 7. Žalovaný dále odkazuje na čl. 19 nařízení č. 515/97, dle kterého OLAF může informace shromážděné v rámci vyšetřování sdílet do třetí země a na čl. 20, dle kterého může OLAF provádět ve třetích zemích mise pro správní a vyšetřovací spolupráci. Dle žalovaného tato ustanovení „zřetelně předpokládají výměnu důkazů/dokumentů se třetí zemí, i když není podepsána výslovná smlouva o administrativní spolupráci.“ S tímto názorem žalobce nesouhlasí. Žalovaný přehlíží, že čl. 19 nařízení č. 515/97 stanoví podmínku „pokud se dotčená třetí země právně zavázala poskytovat pomoc…“. Obdobně čl. 20 téhož nařízení pro vysílání misí do třetích zemí stanoví podmínku, že Komise může mise vysílat „za podmínek stanovených v článku 19“, tj. za podmínky, že se „třetí země právně zavázala poskytovat pomoc.“ Třetí země se právně zaváže poskytovat pomoc tehdy, pokud uzavře příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci s Unií dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. 8. Ze stejného důvodu žalobce odmítl i další argument žalovaného, v němž uvádí, že dle čl. 14 nařízení č. 883/2013 mohou být dohodnuta správní ujednání OLAF s kompetentními orgány třetích států. To je ovšem možné pouze za podmínky, že Unie uzavřela s třetí zemí příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci (čl. 1 téhož nařízení). 9. Pokud žalovaný upozorňuje na anglické a slovenské znění čl. 3 nařízení č. 883/2013, dle názoru žalobce není tento poukaz relevantní. Anglická verze je ve shodě s českou verzí, ze slovenské verze je naopak zřejmé, že soulad s jinými platnými právními nástroji je dovětkem k předchozí části textu, jinak řečeno, kompetenci OLAF provést mise na Tchaj-wanu nemohly založit samotné „jiné právní nástroje“, ale pouze uzavřená mezinárodní dohoda mezi Unií a Tchaj-wanem. 10. Žalobce shrnul, že ačkoliv žalovaný sice uvádí odkazy na relevantní ustanovení nařízení EU, která upravují konkrétní postupy spolupráce úřadu OLAF s příslušnými úřady třetí země, přehlíží však, že aby mohlo dojít k naplnění spolupráce (poskytnutí informací třetí zemi, uskutečnění mise ve třetí zemi), musí být nejdříve založeno oprávnění úřadu OLAF k vyšetřování ve třetí zemi na základě dohody o spolupráci a vzájemné pomoci, kterou uzavírá Unie se třetí zemí. 11. Žalobce tedy shrnul: 1) Mise č. 2 na Tchaj-wanu mohla být provedena pouze s příslušnou dohodou o spolupráci a vzájemné pomoci mezi Unií a Tchaj-wanem dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. Tato dohoda mezi Unií a Tchaj-wanem dle názoru žalobce neexistuje. 2) Pojem „jiné právní nástroje“ není samostatným důvodem pro provedení mise ve třetécj zemích. Pokud ano, pak žádné „jiné právní nástroje“ žalovaný nedoložil. 3) Provádění mise nelze odůvodnit ani odkazem na nařízení č. 515/97, neboť i v tomto případě by bylo možné misi provést, pokud se daná země zavázala právně poskytovat pomoc. Třetí země se právně zaváže poskytovat pomoc tehdy, pokud uzavře příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci s Unií dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. 4) Mise č. 1 na Tchaj-wanu mohla být provedena pouze v souladu s platnými dohodami o spolupráci ve třetích zemích dle čl. 3 nařízení č. 1073/1999, tj. pouze na základě dohody mezi Unií a Tchaj-wanem. U mise č. 1 uskutečněné na Tchaj-wan za účinnosti nařízení č. 1073/1999 se proto nelze odvolat ani na její uskutečnění dle „jiných platných nástrojů“. Žalovaný nerozlišil, že tento pojem („jiné platné právní nástroje“) nařízení č. 1073/1999 neobsahuje, ačkoliv na to žalobce upozorňoval (viz Odpověď na Výzvu k vyjádření se v rámci odvolacího řízení (č.j. 9784/2017-900000-304.3 ze dne 8. 2. 2017). 5) Nařízení č. 883/2013 stanoví procesní postupy pro provádění vyšetřování. Podmínkou dle čl. 1 nařízení je uzavření příslušné dohody o spolupráci a vzájemné pomoci mezi Unií a třetím státem. Tyto podmínky platí i ve vztahu k nařízení č. 515/97 (čl. 19, čl. 20). 12. Žalovaný nikde neuvedl ani žalobci nedoložil, podle jaké dohody o spolupráci se státem Tchaj-wan, byl OLAF oprávněn provést kontrolu v tomto státě. Na žádnou dohodu se neodvolává ani Zpráva OLAF z mise č. 1 a mise č. 2. Z výše uvedeného vyplývá, že postup (mise) OLAF byl mimo kompetence, které mu byly svěřeny nařízeními č. 1073/1999 a č. 883/2013. II. Zákonnost úkonů pracovníka OLAF během mise č. 1 13. Žalobce namítá, že během mise č. 1 prováděli úkony pracovníci úřadu OLAF, kteří neměli zmocnění k provádění těchto úkonů. Žalobce v odvolacím řízení ověřoval postup OLAF ve vztahu k tchajwanskému celnímu vyšetřovacímu oddělení (dále jen „ DOI“) během mise č. 1 za účelem zjištění, jakým způsobem byla vyhotovena tabulka v EXCEL, která obsahovala údaje o dovozech do EU a která byla důkazem pro doměření antidumpingového cla. Tato tabulka totiž obsahovala údaje, které tchajwanské celní vyšetřovací oddělení nemohlo znát (např. číslo českého JSD, kterým společnost dovezla zboží do Če