7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

52 Af 26/2022- 35 - text  5 52 Af 26/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: V. M. proti žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, IČ 72080043 sídlem Boženy Němcové 2625, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal dne 1. 4. 2021 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „daň z příjmů“) za zdaňovací období roku 2020, ve kterém současně požádal o vrácení přeplatku na této dani ve výši 21 114 Kč. Dne 31. 3. 2022 žalobce podal daňové přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období roku 2021, ve kterém požádal o vrácení dalšího přeplatku na této dani, a to ve výši 23 509 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto přeplatky správce daně vrátil až po lhůtě stanovené zákonem, vznikl podle ust. § 253a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) úrok z vratitelného přeplatku. Správce daně však vyrozuměním ze dne 17. 8. 2022, č. j. X, žalobci předepsal pouze úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2020, a to ve výši 2 820 Kč. Úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za rok 2021 podle § 251a odst. 2 daňového řádu nepředepsal, neboť úrok nepřesáhl v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období částku 1 000 Kč. Žalobce proti tomuto postupu správce daně podal námitku. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku byla podle ust. § 159 odst. 3 daňového řádu námitka zamítnuta. 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle žalobce měl správce daně úrok z vratitelného přeplatku vypočítat z celkové částky 44 623 Kč, nikoli zvlášť z částky 23 509 Kč a 21 114 Kč. Žalobce má za to, že se vratitelný přeplatek nevztahuje ke konkrétnímu zdaňovacímu období, resp. k více zdaňovacím obdobím téže daně a není možné ho rozdělovat na dílčí přeplatky za předcházející období. 3. Žalobce připustil pochybení při zpracování daňových přiznání, neboť v části žádosti o vrácení přeplatku výše zmíněné přeplatky rozdělil (u daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 2020 požadoval vrácení částky 21 114 Kč a u daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 2021 částky 23 509 Kč). Měl však žádat o vrácení jednoho přeplatku, konkrétně v rámci daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 2021 požadovat vrácení přeplatku v celkové výši 44 623 Kč. 4. Nesprávnost rozlišování dílčích částí vratitelného přeplatku žalobce demonstroval na následujících příkladech. Žalobce tvrdí, že správce daně nesleduje jednotlivé přeplatky a v případech převodu přeplatku na úhradu nedoplatku není uváděno z jakého konkrétního, dílčího přeplatku, je částka převáděna. Pak ovšem nelze zkoumat ne/splnění podmínky stanovené v § 251a odst. 2 daňového řádu. Dále pokud správce daně převede přeplatek na úhradu nedoplatku a dojde-li zpětně ke změnám daňových povinností (např. z důvodu zrušení pravomocných rozhodnutí), tak je nejen na tomto daňovém účtu evidován přeplatek z jiné daně, ale nelze velký přeplatek na dani z příjmů právnických osob převedený správcem daně rozdrobit na desítky nedoplatků za jednotlivá měsíční období DPH a následně testovat individuálně ne/splnění podmínky stanovené v § 251a odst. 2 daňového řádu. 5. Žalovaný setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za rok 2021 dosahoval částky 901 Kč, nepřesáhl tedy částku 1 000 Kč, a proto se podle ust. § 251a daňového řádu nepředepisuje. 6. Žalovaný připomněl, že pro každý daňový subjekt je podle ust. § 149 daňového řádu veden samostatný osobní daňový účet odděleně za každý druh daně, na kterém je mimo jiné zaznamenáván přeplatek ve smyslu § 154 tohoto zákona. O přeplatku lze hovořit vždy v souvislosti se saldem osobního daňového účtu. Na osobním daňovém účtu daně z příjmů vznikl jednak ke dni 1. 4. 2021 přeplatek na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2020 ve výši 21 114 Kč, tak ke dni 1. 4. 2022 přeplatek na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2021 ve výši 23 509 Kč. Ačkoli se tedy ke dni 1. 4. 2022 jednalo o „jediný“ přeplatek v celkové výši 44 623 Kč na osobním daňovém účtu k dani z příjmů, je z výše uvedeného zřejmé, že částka přeplatku se může v průběhu času navyšovat či snižovat s ohledem na vznik dalších daňových povinností. Každá takto v čase vznikající částka se předepisuje na osobním daňovém účtu samostatně, rovněž tak předpis daně na osobním daňovém účtu vzniká každý samostatně, a to se svým datem splatnosti. 7. Žalovaný dodal, že s ohledem na zřetelné znění ust. § 251a odst. 2 daňového řádu je bezpředmětné polemizovat o charakteru vratitelného přeplatku. Úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2021 správce daně nemohl předepsat, protože by byl takový postup v rozporu se zákonem. 8. Žalobce následně v replice uvedl, že úvaha žalovaného zcela vyvrací definici přeplatku. Je-li na kreditní straně osobního daňového účtu více než na debetní straně, je výsledný rozdíl přeplatkem, a to přeplatkem jediným. Konkrétně měl žalobce na svém osobním daňovém účtu ke dni 1. 4. 2022 jediný přeplatek ve výši 44 623 Kč. Umělé rozdělování přeplatku je podle žalobce v rozporu se zákonem. 9. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Podle ust. § 251a odst. 2 daňového řádu: Úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč. 11. Podle ust. § 253a odst. 2 daňového řádu: Úrok z vratitelného přeplatku vzniká ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho vrácení, použití nebo převedení. 12. Podle ust. 155b odst. 1 daňového řádu: Správce daně vrátí vratitelný přeplatek na žádost daňového subjektu do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o vrácení vratitelného přeplatku. 13. Podle věty první a druhé ust. § 154 odst. 2 daňového řádu: Správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. 14. Vzhledem k tomu, že je správce daně povinen podle ust. § 155b odst. 1 daňového řádu vratitelný přeplatek vrátit do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o jeho vrácení, měl být vratitelný přeplatek na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2020 vrácen do 3. 5. 2021, a vratitelný přeplatek na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2021 do 2. 5. 2022. Správce daně však vratitelné přeplatky v obou případech vrátil až dne 16. 8. 2022, tedy po lhůtě stanovené zákonem. Bylo proto třeba zabývat se tím, zda má být podle ust. § 253a ve spojení s ust. § 251a odst. 2 daňového řádu předepsán úrok z vratitelného přeplatku. 15. Zákonem č. 283/2020 Sb., kterým se mění daňový řád a další související zákony, bylo s účinností od 1. 1. 2021 do daňového řádu vloženo ust. § 251a, vztahující se jak na úroky hrazené daňovým subjektem, tak na úroky hrazené správcem daně (tedy i na úroky z vratitelného přeplatku). Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se úrok nepředepíše a současně nevzniká povinnost k jeho úhradě, pokud za jedno zdaňovací období (či jeden kalendářní rok u jednorázových daní) nepřesáhne na jedné dani u jednoho správce daně 1 000 Kč. Úrok tedy vznikne, avšak není evidován. Ani daňový subjekt, ani správce daně ho není povinen hradit. Je tak výslovně stanoveno, že je v případech předepsání či povinnosti úhrady úroku potřeba zohlednit dané zdaňovací období. Tedy stanovený limit 1 000 Kč se vztahuje nejen k jednomu druhu daně, jednomu správci daně, ale i jednomu zdaňovacímu období. V nyní posuzovaném případě se jedná o daň z příjmů fyzických osob. Zdaňovacím obdobím této daně je podle ust. § 16b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kalendářní rok. Správce daně tedy v souladu s uvedenou právní úpravou při výpočtu úroků vycházel ze dvou vratitelných přeplatků odděleně, jednoho vztahujícímu se ke zdaňovacímu období roku 2020, a druhého ke zdaňovacímu období roku 2021. 16. Co se týká žalobcem uvedeného pochybení při zpracování daňových přiznání, tedy že měl místo dvou žádostí o vrácení vratitelného přeplatku podat žádost jednu, krajský soud uvádí, že ani tento postup by neodůvodňoval odlišné posouzení věci správcem daně. Přestože má