Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · § 253a · Daňové právo
Stručně: Paragraf 253a daňového řádu stanoví, že správce daně musí platit úroky z vratitelného přeplatku, pokud jej včas nevrátí, nepoužije nebo nepřevede, přičemž výše těchto úroků odpovídá úrokům z prodlení.
§ 253a Úroky hrazené správcem daně
(1) Základem pro výpočet úroku z vratitelného přeplatku je vratitelný přeplatek, který nebyl v souladu se zákonem vrácen, použit nebo převeden.
(2) Úrok z vratitelného přeplatku vzniká ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho vrácení, použití nebo převedení.
(3) Úrok z vratitelného přeplatku nevzniká po dobu, kdy vzniká úrok z daňového odpočtu.
(4) Výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá výši úroku z prodlení.
Paragraf 253a daňového řádu stanoví, že správce daně musí platit úroky z vratitelného přeplatku, pokud jej včas nevrátí, nepoužije nebo nepřevede, přičemž výše těchto úroků odpovídá úrokům z prodlení.
Co to znamená v praxi
Pokud správce daně (např. finanční úřad) zadržuje vratitelný přeplatek déle, než je zákonná lhůta, musí vám z něj zaplatit úroky.
Úroky se počítají od dne následujícího po uplynutí lhůty pro vrácení přeplatku až do dne, kdy je přeplatek skutečně vrácen, použit nebo převeden.
Výše těchto úroků je stejná jako úroky z prodlení, které byste platili vy, kdybyste dlužili daň.
Úrok z vratitelného přeplatku nevzniká v době, kdy už vzniká úrok z daňového odpočtu (jde o to, aby se úroky neplatily dvakrát za stejné období).