7 As 126/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 35/2024- 150 - text  15 30 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. ve věci žalobce: Rajmont s.r.o., IČO: 27472116 se sídlem Ivana Olbrachta 506/6, Pražské Předměstí, 500 02 Hradec Králové zastoupena Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. CETIN a. s. se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň 2. L. D. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. dubna 2024, č. j. KUKHK-28535/UP/2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. dubna 2024, č. j. KUKHK-28535/UP/2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 986 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále také jen „Stavební úřad“) ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. SZ MMHK/139689/2022 ST3/Pel, č. j. MMHK/189945/2023 ST3/Pel, kterým Stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), vydal společné povolení na stavbu: novostavba rodinného domu, jednopodlažního, nepodsklepeného, garážové stání pro osobní vozidlo situované v domě, napojení na sítě technického vybavení ( voda, elektro), venkovní vedení splaškové kanalizace včetně podzemní plastové jímky (žumpa), venkovní vedení dešťové kanalizace včetně podzemní plastové jímky s přepadem do vsakovacího zařízení, zpevněné plochy, opocení v obci X, místní části X (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“) na pozemku p. č. XA (zahrada) v katastrálním území xx. II. Obsah žaloby 2. V prvé žalobní námitce žalobce namítal nesprávné posouzení ohledně existence ochranného pásma vysílače. 3. Na pozemcích žalobce, které se nacházejí v blízkosti Stavebního záměru /z toho titulu byl žalobce účastníkem stavebního řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona/se totiž nachází středovlnný vysílač, který vlastní a provozuje žalobce (dále také jen „Vysílač“). V území pak bylo rozhodnutím Okresního národního výboru v Hradci Králové, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 2. 12. 1986, sp. zn. Výst./328.1/2461/85 – Šk vymezeno ochranné pásmo (dále také jen „Rozhodnutí o OP“). 4. Žalobce ve svém odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí namítal, že v ochranném pásmu Vysílače není přípustné ani vhodné zřizovat stavby jakéhokoliv druhu. Současně zdůraznil, že ochranné pásmo vysílače trvá nepřetržitě od svého vyhlášení Rozhodnutím o OP v roce 1986 a nikdy nebylo žádným rozhodnutím zrušeno ani změněno. Nesouhlasil totiž se závěrem Stavebního úřadu, dle něhož na základě kupní smlouvy, kterou se stal vlastníkem Vysílače žalobce, došlo k převodu vlastnických práv vysílacího stanoviště z akciové společnosti Radiokomunikace na žalobce, a tedy ke změně užívání vysílacího střediska, respektive ke změně způsobu vysílání, a že ochranné pásmo, které zde bylo v minulosti vyhlášeno, v důsledku toho ztratilo své opodstatnění. S tímto závěrem se měl chybně ztotožnit i žalovaný. 5. Dle žalobce Stavební úřad a žalovaný ke svým chybným závěrům dospěli zřejmě na základě vyjádření Českého telekomunikačního úřadu (dále „ČTÚ“) ze dne 4. 4. 2022 či e-mailové zprávy paní Jitky Brdkové ze společnosti České Radiokomunikace a.s. ze dne 20. 7. 2016, které v určité souvislosti uvádí, že ochranné pásmo může ztratit své opodstatnění. Uvedené podklady si však stavební úřad vyložil zcela nesprávným a zavádějícím způsobem. Ve vysvětlujícím vyjádření ČTÚ ze dne 20. 4. 2022 je jasně uvedeno: „Nicméně z hlediska objektu jako takového ochranné pásmo neztratilo své opodstatnění, neboť se jedná o stále stejné vysílací středisko, pouze s jiným provozovatelem. Ochranné pásmo se vyhlašuje na daný objekt (zařízení) a ne na firmu. Proto je nutné aktuálnost ochranného pásma řešit se současným majitelem a provozovatelem, tedy firmou Rajmont s.r.o. a nikoli s Českými radiokomunikacemi a.s., kterým vysílací středisko již nepatří.“ 6. Žalobce je právním nástupcem původních provozovatelů vysílače a Rozhodnutí o OP jej zavazuje. Podle § 73 odst. 2 správního řádu je pak toto rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků řízení, v němž bylo vydáno, i pro všechny správní orgány, neboť jde o případ, kdy je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci (pozemky a stavba Vysílače). 7. V Rozhodnutí o OP je přímo uvedeno, že: „platnost rozhodnutí nebyla časově omezena. Zanikne-li důvod vyhlášení ochranného pásma, rozhodne o ukončení platnosti odbor výstavby a územního plánování ONV v Hradci Králové samostatným rozhodnutím.“ Změna nebo zrušení rozhodnutí o ochranném pásmu je upravena také v § 94 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého lze rozhodnutí o ochranném pásmu změnit nebo zrušit jen na základě žádosti toho, komu přísluší vykonávat práva z něho vyplývající, na žádost toho, komu z tohoto rozhodnutí vyplývá nějaká povinnost, případně z podnětu dotčeného orgánu podle zvláštního právního předpisu, vyžaduje-li to veřejný zájem. 8. Žalobce konstatoval, že Vysílač a další jeho pozemky jím jsou kontinuálně využívány k rozhlasovému vysílání. Ochranné pásmo proto s ohledem na podmínky Rozhodnutí o OP i dle úpravy stavebního zákona v území nadále existuje a je závazné pro vlastníky dotčených nemovitostí i správní orgány. 9. Žalobci hrozí v důsledku realizace Stavby na základě napadených rozhodnutí nezanedbatelná újma. Napadená rozhodnutí jsou tak v rozporu nejen s § 83 a § 94o, ale i § 76 odst. 2 stavebního zákona (stavba není šetrná k zájmům žalobce jako vlastníka sousedních pozemků a staveb). 10. V odvolání žalobce také napadal, že podklady pro rozhodnutí ve věci (vyjádření ČTÚ ze dne ze dne 4. 4. 2022 a e-mailová zpráva paní J. B. k existenci ochranného pásma) nebyly součástí spisu Stavebního úřadu. Tyto podklady byly Stavebním úřadem výslovně označeny tak, že součástí spisu nejsou (uvedené žalobce ověřil dne 12. 7. 2023 při nahlížení do spisu u Stavebního úřadu). Přesto na základě těchto podkladů Stavební úřad dospěl k závěru o zpochybnění „opodstatnění“ ochranného pásma. 11. Podle žalobce se nejedná o pouhé formální pochybení, ale naopak o podstatnou vadu řízení. Má-li jakýkoliv dokument představovat podklad pro rozhodnutí ve věci, musí být ve smyslu § 17 a § 50 správního řádu součástí spisu. 12. Dle žalobce je nedůvodné zpochybnění ochranného pásma Vysílače zásadní vadou napadených rozhodnutí zakládající jejich nezákonnost. Pokud podklady, ze kterých Stavební úřad při hodnocení o existenci ochranného pásma vycházel, nejsou uvedeny v odůvodnění povolení a nejsou ani součástí spisu, je povolení nepřezkoumatelné. Žalobce tak má za to, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, ale i nepřezkoumatelná. 13. Druhý žalobní bod se týkal žalobcem tvrzené nepřezkoumatelnosti vypořádání námitek k vlivu Vysílače na Stavbu v ochranném pásmu. 14. Žalobce dle svého přesvědčení v odvolání a v dalších přípisech uvedl řadu argumentů k tomu, že Stavba v ochranném pásmu Vysílače není přípustná ani vhodná (expozice elektromagnetickým zářením, ochrana okolí Vysílače před negativními vlivy vč. ochrany života, zdraví či majetku osob, narušení vysílání Vysílače), což detailně zdůvodnil a podpořil několika odbornými posouzeními a měřeními. Upozornil také, že Rozhodnutí o OP bylo vydáno za účinnosti vyhlášky č. 111/1964. Ochranné pásmo při rádiových zařízeních bylo upraveno v § 11 této vyhlášky, dle kterého se v ochranném pásmu „nesmějí zřizovat stavby jakéhokoliv druhu (ani elektrická vedení slaboproudá nebo silnoproudá, železné konstrukce, jako plynojemy, jeřáby a věže), vysazovat porosty, ani měnit tvar povrchu půdy, pokud by výsledek těchto činností mohl rušit provoz rádiového zařízení. (…)“ Tato právní úprava byla nahrazena ustanovením § 92 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, v tehdejším znění, a následně ustanovením § 103 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o elektronických komunikacích), v aktuálně účinném znění (dále také jen „ZEK“). Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že se vyhláška č. 111/1964 Sb. na vymezení podmínek ochranného pásma aplikuje a rozšiřuje podmínky Rozhodnutí o OP. I kdyby se ale měly zohledňovat pouze podmínky dle Rozhodnutí o OP, nebylo by možné Stavbu umístit, protože bude zdrojem elektromagnetického rušení, což je dle Rozhodnutí o OP zcela nepřípustné. 15. Žalovaný (ani Stavební úřad) se těmito námitkami dle žalobce nijak nezabývali, a to jednak z důvodu zpoc