1 As 253/2022 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 4/2024- 57 - text  10 30 Ad 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. L. D., DiS. zastoupený JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 807/64 proti žalovanému: ředitel sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany se sídlem Praha 6, Vítězné náměstí 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, čj. MO 197238/2024-1457, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a potvrdil rozhodnutí Agentury vojenského zdravotnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „služební orgán I. stupně“) ze dne 30. 11. 2023, č. j. MO 746975/2023-684800 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2024. 2. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce, ve které žádal o proplacení cestovních náhrad dle § 71 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), a tzv. zástupného dle § 68j odst. 5 téhož zákona. 3. O žádosti žalobce prvoinstanční orgán rozhodl poprvé rozhodnutím ze dne 18. 8. 2021, č. j. MO 241560/2021-684800, tak, že jí nevyhověl. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. MO 241560/2021-684800, v části týkající se proplacení náhrad v souvislosti se služební cestou zrušeno a věc vrácena k novému projednání, v ostatních částech bylo rozhodnutí potvrzeno. Služební orgán I. stupně pak řízení o proplacení cestovních náhrad zastavil usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. MO 27271/2022-684800. 4. Zdejší soud následně rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 30 Ad 5/2022-60, předmětné rozhodnutí žalovaného v části, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví, zrušil a zároveň zrušil výrok II. a III. rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud ve zmíněném zrušovacím rozsudku totiž dospěl k závěru, že správní orgány rezignovaly na materiální stránku věci a zjištění faktického stavu a spokojily se s pouhým konstatováním, že pro zastupování absentoval formální personální rozkaz nadřízeného, a opomenuly tvrzení žalobce, že mu byl rozkaz udělen v ústní formě. 5. Kasační stížnost žalovaného proti uvedenému rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 1 As 253/2022 – 31, s tím, že se ztotožnil s krajským soudem v názoru, že je nutné doplnit skutková zjištění a náležitě posoudit, zda žalobci byl udělen rozkaz (byť třeba jen v ústní formě), zda žalobce činnost odpovídající služebnímu zařazení zastupovaného po jím tvrzenou dobu vykonával a rovněž objasnit okolnosti žalobcem tvrzené stížnosti. II. Shrnutí žalobních bodů 6. Žalobce v úvodu žaloby shrnul průběh předcházejícího správního řízení a namítl, že napadené i prvoinstanční rozhodnutí jsou založeny na nesprávné aplikaci právních norem a nesprávném právním a skutkovém posouzení podkladů. Dle jeho názoru jsou napadené i prvostupňové rozhodnutí založena na nesprávném právním i skutkovém posouzení podkladů předmětného řízení správními orgány, žalovaný se dostatečně nevypořádal ani s jeho argumenty uvedenými v odvolání. 7. Žalobce uvedl, že v období od 1. 2. 2018 do 30. 5. 2018 v rámci Krajského vojenského velitelství Hradec Králové (dále též „KVV HK“) fakticky zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka kpt. Ing. M. Ž., a v období od 16. 9. 2018 do 7. 12. 2018 zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka kpt. Mgr. M. K. po dobu jeho účasti na kurzu. Žalobce tak činil na základě rozkazů, které mu byly na základě nařízení ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové plk. Ing. K. F., Ph.D., dány, jakkoliv to bylo z jeho strany následně popřeno. 8. Správní orgány se podle žalobce nezabývaly také tím, že na základě ústního rozkazu plk. Ing. K. F., Ph.D. převzal od kpt. Ing. Ž. dokumentaci (čj. MO 20642/2017-3846, MO 231404/2017-3846, MO 20642/2017-3846, 4535/2018-3846), materiál a kancelář. Dále vykonal konkrétní činnosti jako zpracování, předání a převzetí dokumentace pro cvičení pěší roty aktivní zálohy a s tím související služební cestu (vše v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 14/2018 a 22/2018); plánování cvičení pěší roty aktivní zálohy na učebně výcvikové základny na Správě a obsluze výcvikového zařízení Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 17/2018); upřesnění využití střelnic a učebně výcvikové základny pro provedení cvičení pěší roty aktivní zálohy na Správě a obsluze výcvikového zařízení Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 20/2018); součinnostní dohovor ke cvičení aktivní zálohy na měsíc červen 2018 ve VVP Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 22/2018); plánování učebně výcvikové základny ve Velitelství vojenské akademie Vyškov na Moravě na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 37/2018); účast na instrukčně metodickém zaměstnání k provedení střeleb bojové ostré střelby ve Velitelství vojenské akademie Vyškov na Moravě (rozkaz ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 32/2018) a součinnostní dohovory ke cvičení Integrovaného záchranného systému v roce 2019 ve středisku Správy státních hmotných rezerv Čepro Cerekvice nad Bystřicí (rozkaz ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 34/2018). Žalobce upozornil, že skutečnost, že došlo k následným úpravám písemných vyhotovení některých relevantních rozkazů (zejm. v rozkaze č. 32/2018 NS384600), jejichž následkem nebylo udělení rozkazu zachyceno, nemůže jít k jeho tíži. V obou případech de facto naplnil podmínky stanovené v § 68j odst. 5 zákona o vojácích z povolání, a proto mu měl být přiznán odpovídající služební tarif a příplatek za zvýšenou odpovědnost. 9. Nesouhlasil zejména s tím, že obě rozhodnutí v části týkající se zmíněného zastupování byla založena na neexistenci náležitého formálního písemného rozkazu k zastupování. Jedná se pouze o účelový postup jeho nadřízených, aby uložení povinnosti k zastupování nebylo v písemné podobě zachyceno. Žalobce si na jednání ředitele plk. Ing. K. F., Ph.D., stěžoval písemně i ústně. Během prvního zastupování převzal fakticky veškerou dokumentaci a plnil za zastupovaného veškeré služební povinnosti. V případě druhého zastupování zjistil, že došlo ke zpětné úpravě (záměně) rozkazu č. 32/2018 NS 384600, což vyhodnotil jako snahu zabránit mu uplatňovat jeho nárok na zástupné. Obě námitky byly předmětem bodu 4.4. žalobcových námitek proti jeho služebnímu hodnocení a předneseny ústně řediteli SPS MO gen. Ing. J. Alanovi při hlášení dne 9. 4. 2019. Tento dokument žalobce správnímu orgánu I. stupně předložil. 10. Pokud jde o zastupování kpt. K., žalobce opakovaně poukazoval na dvě různé verze příslušného rozkazu, kterým mu bylo zastupování nařízeno. Sám žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil, že mohlo dojít ke zpětné úpravě některých relevantních dokumentů. To však nemůže jít k tíži žalobce. 11. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že z praxe jsou mu známy případy, jimž bylo nařízeno obdobné zastupování až rozkazem se zpětnou účinností. KVV HK tak neuplatňuje rovný přístup, žalovaný rozdílné přistupování připustil. 12. Napadené i prvoinstanční rozhodnutí dle žalobce vykazují znaky přepjatého formalismu. Forma pokynu, na jehož základě musel zastupování svých kolegů vykonávat, není relevantní. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2013, č. j. 4 Ads 55/2013-59. Dle žalobce je z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí patrné, že je mu kladeno za vinu, že si měl na postup svých nadřízených stěžovat, což přenáší odpovědnost na něho. Obdobně je ryze formalistická argumentace správního orgánu I. stupně, že pokud by se jednání konaná dne 9. 4. 2019 či 13. 11. 2019 měla považovat za jednání, kde se řešila stížnost žalobce, že by bylo předání stížnosti potvrzeno a byla by zaevidována. Stejně tak by se nemělo klást k tíži žalobce, že služební orgány s jím vyjádřenou stížností nenaložily řádně dle příslušné právní úpravy, a konstatovaly, že se jednalo o opravné prostředky, byť z jejího obsahu bylo patrno, že se o stížnost jedná. 13. Tvrzení správního orgánu I. stupně o tom, že rozhodovací proces velitele nemá být předmětem přezkoumatelnosti dle správního řádu pak dle žalobce popírá podstatu přezkoumatelnost