6 Azs 107/2019 — Nejvyšší správní soud

31 A 31/2023- 86 - text  13 31 A 31/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: T. G. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064 sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 1 za účasti: 1) G. G. 2) S. G. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2023, č. j. MV-95983-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 4. 9. 2023, doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové téhož dne, domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 3. 2023, č. j. OAM-1947-12/TP-2023. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Žalobce současně navrhl přiznání odkladného účinku žaloby. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2023, č. j. 31 A 31/2023-33, byl žalobě odkladný účinek přiznán. 3. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území ze dne 24. 1. 2023, neboť nebyly splněny podmínky § 67 odst. 1 téhož zákona. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Žalobce se domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány nesprávně aplikovaly § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců tím, že skutkové okolnosti žalobcova případu nesubsumovaly pod pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ užitý v předmětném paragrafu. 5. Případ žalobce je spojen s řízením jeho nezletilého syna a manželky, kteří beze zbytku splňují požadavky stanovené v § 67 odst. 1, 2 a 3, resp. v celém zákoně o pobytu cizinců. Podle § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců by mělo být prominuto nesplnění požadavků uvedených v § 67 odst. 1, když existují důvody hodné zvláštního zřetele. Tím dle žalobce je právě skutečnost, že členové jeho nebližší rodiny podmínky pro udělení trvalého pobytu dle § 67 naplnili. Ostatně, z ustanovení § 67 odst. 8 plyne jednoznačně, že zákonodárce si je vědom možnosti, že řízení o udělení mezinárodní ochrany dítěte a rodiče neprobíhají zcela souběžně, byť je pravdou, že § 67 odst. 8 zákona o pobytu cizinců hovoří pouze o prominutí dvouměsíční lhůty pro podání žádosti o trvalý pobyt. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 10 Azs 20/2016-37, podle kterého je smyslem institutu žádosti o povolení k trvalému pobytu zohlednění délky pobytu cizince na území ČR a stanovení výhodnějšího režimu pro jeho zisk v případech, ve kterých je dlouholetý pobyt cizince na území způsoben taktéž trvajícím řízením o udělení mezinárodní ochrany. Nelze též pominout důvody, pro které žalobce i se svou manželkou opustili Ázerbájdžán. Jednalo se o pronásledování příbuznými, tedy žalobce se tedy v zemi původu nemůže spolehnout na pomoc rodiny, jsou bez zázemí. Obdobnou situací s ohledem na absenci zázemí v zemi původu se Nejvyšší správní soud zabýval i v rozsudku ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 Azs 107/2019-31. 6. Nesouhlasí s hodnocením žalovaného, že „důvody hodné zvláštního zřetele jsou ty případy, které vyžadují neodkladné řešení pobytové situace dotyčného cizince a vydání povolení k trvalému pobytu vzhledem ke své naléhavosti není podmíněno splněním případných dalších zákonem stanovených podmínek jako v jiných případech“. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu se dle žalobce týká jeho pojetí v kontextu § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce nicméně nežádá o povolení k trvalému pobytu „bez dalšího“, ale z výše uvedených důvodů o prominutí formální časové podmínky. Též opakuje, že se žalovaný nezabýval ani vztahem § 67 odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Ohled by měl být primárně brán na to, že syn žalobce podmínky pro povolení trvalého pobytu splňuje. 7. Jeví se zcela nerozumné a nepřiměřené, aby žalobce byl ve své situaci oddělen od své manželky a syna, byl nucen vycestovat do země původu a setrvat tam až do doby, než mu bude umožněno se do České republiky vrátit na základě jiného pobytového oprávnění. Taková situaci by byla pro celou rodinu extrémně náročná, a to jak psychicky i ekonomicky. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04 má za to, že se jedná o přepjatý formalismus posouzení žádosti. 8. Též se domnívá, že žalovaný posoudil přiměřenost dopadu svého rozhodnutí ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pouze formalisticky, v důsledku čehož se jeho rozhodnutí jeví jako nepřiměřené. Stejně tak se dostatečně nezabýval nejlepším zájmem nezletilého dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 1Úmluvy o právech dítěte. 9. Uvedl, že je nyní zjevné, že syn musí zůstat v České republice, má-li získat trvalý pobyt. Nad to, syn je vzhledem ke svému věku na něm závislý, svoji zemi nezná, neboť od svého narození pobývá na území České republiky, kde navštěvuje mateřskou školu. V zájmu pětiletého dítěte tak není jeho odloučení od otce, ba naopak je žádoucí, aby jeho výchova probíhala ve stabilním prostředí. 10. Odkazuje na judikaturní požadavek, kdy správní orgán má při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí zkoumat nejen zájmy ve vztahu k žadatelům, ale též i k jejich rodinným příslušníkům, když je nutné je nejprve zřetelně vymezit a až následně poměřit (viz rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-33), dále též poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 347/2019-33, ve kterém není možné zvážit přiměřenost zásahu aniž by byla definována a učiněna relevantní skutková zjištění, na které dle žalobce žalovaný zcela rezignoval. Též je zdůrazněn názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 16. 3. 2020, č. j. 5 Azs 404/2019-28, že do práv dítěte je v souladu s judikaturou evropského práva možné zasáhnout až v případě naléhavé společenské potřeby, kdy zásah je přiměřený sledovaným cílům a tato potřeba je řádně odůvodněna. Tato existence naléhavé společenské potřeby ve věci žalobce však absentuje. 11. Stejně tak není pravdou, že pouze dlouhodobý zákaz pobytu či bezprostřední nucení opuštění území je možné považovat za nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, když citovaný rozsudek [pozn. soudu rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71] je s odkazem na příkladný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-31, již překonaný. 12. K možnosti opatření si jiného pobytového oprávnění, kterou žalovaný v závěru svého rozhodnutí navrhoval, doplňuje, že tato argumentace byla již NSS označena za nepřípadnou (viz rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Azs 405/2021-34). 13. Napadené rozhodnutí považuje v tomto ohledu za nepřezkoumatelné a nezákonné, a to protože se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce týkajícími se zájmů syna a nepřiměřené, co se týká dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 10. 2023 nejprve shrnul předcházející správní řízení s tím, že odmítá žalobní námitky a odkazuje na spisový materiál a napadené rozhodnutí. Též dodává, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala. 15. V průběhu správního řízení nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele promíjející splnění zákonných podmínek pro udělení nejvyššího pobytového oprávnění, kterého cizinec může dosáhnout. Zamítnutím jeho žádosti nicméně není omezen jeho následný pobyt na území, neboť ten si může podat žádost o nižší pobytové oprávnění za účelem, na základě kterého chce realizovat pobyt na našem území. Pokud jeho manželka bude disponovat trvalým pobytem, je možné, aby požádal o pobytové oprávnění za účelem soužití se svou manželkou nebo za účelem výdělečné činnosti. I při nesplnění zákonných podmínek pro udělení trvalého pobytu, tak žalobce nemusí vycestovat z území, pokud existují důvody na jeho vůli nezávislé bránící mu ve vycestování (viz vízum strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, když existuje možnost upustit od osobního podání žádosti na zastupitelském úřadě dle § 169d odst. 3 téhož zákona). Žalobci tedy není bráněno v soužití na území se svou rodinou. Ze správního spisu však nevyplývá, že by žalobce byl na území České republiky zaměstnán, a ani nebylo zjištěno, že by na něm byl někdo závislý, a to jak pobytově, či výživou. Žalovaný připouští případné dočasné rozdělení rodiny, a to po dobu vyřízení žádosti o pobytové oprávnění, ale tato skutečnost nebyla shledána jako nepřiměřená sledovanému cíli. 16. Z výše uvedených důvodů j