7 Afs 165/2022 — Nejvyšší správní soud

31 Af 25/2022- 134 - text  21 31 Af 25/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: hkfree.org z. s. se sídlem Akademika Heyrovského 1178/6, Hradec Králové zastoupeného na základě plné moci korporací UNTAX, s. r. o. se sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 jednající Ing. Davidem Hubalem, jednatelem korporace proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného dne 29. července 2022, č. j. 27762/22/5300-22441-712084, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. července 2022, č. j. 27762/22/5300-22441-712084, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 570 Kč, do rukou jeho zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „ správce daně“) vydal dne 20. 12. 2016 platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“), kterými žalobci vyměřil na základě výsledků postupu k odstranění pochybností daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2013 až červen 2016. 2. Proti těmto rozhodnutím žalobce brojil nejprve odvoláním a poté žalobou u zdejšího soudu, které zdejší soud rozsudkem vydaným dne 20. 12. 2019 pod č. j. 31 Af 56/2017-152 vyhověl a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ve znovuotevřeném odvolacím řízení žalovaný o odvolání žalobce rozhodl dne 29. 7. 2022, č. j. 27762/22/5300-22441-712084 a to tak, že odvoláním napadené platební výměry změnil. 3. Podle žalobou napadeného rozhodnutí žalobce na řádku 50 daňových přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období neoprávněně uplatnil nárok na osvobození od DPH členských příspěvků vybíraných žalobcem od svých členů na základě ust. § 61 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Podle žalovaného totiž tyto členské příspěvky fakticky představují tržby za služby internetového připojení poskytované žalobcem svým členům, a proto poskytování těchto služeb je předmětem DPH na základě ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH. 4. Spolu s tím žalovaný neuznal nárok na odpočet DPH z některých přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období únor 2013 až září 2014 a listopad 2014 uplatněný žalobcem v doplnění odvolání proti shora citovaným platebním výměrům podaném dne 9. 4. 2020 a dne 29. 4. 2020. II. Obsah žaloby A. Oprávněnost uplatnění nároku na odpočet DPH z některých zdanitelných plnění přijatých žalobcem 5. Žalovaný dle žalobce pochybil tím, že neuznal nárok na odpočet DPH uplatněný žalobcem z přijatých zdanitelných plnění na základě dokladů č. 152 (za zdaňovací období duben 2013), č. 155 a 25 (za zdaňovací období květen 2013), č. 246 (za zdaňovací období červenec 2013), č. 271 a 280 (za zdaňovací období srpen 2013), č. 317 (za zdaňovací období říjen 2013), č. 03 (za zdaňovací období leden 2014), č. 05, 07 a 08 (za zdaňovací období únor 2014), č. 073 (za zdaňovací období březen 2014), č. 449 (za zdaňovací období květen 2014), č. 239, 266 a 267 (za zdaňovací období srpen 2014), č. 16 a 20 (za zdaňovací období leden 2016), č. 56 (za zdaňovací období únor 2016) a č. 118, 140 a 141 (za zdaňovací období květen 2016), (viz body [60] až [68] žalobou napadeného rozhodnutí). V bodě [60] žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce „neprokázal, že předmětná přijatá zdanitelná plnění souvisejí s ekonomickou činností odvolatele tak, jak vyžaduje ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH. V případě organizování plesu nebo jiné zábavné produkce se dle odvolacího orgánu jedná o přijatá zdanitelná plnění, které lze zařadit pod plnění související s reprezentací dle ust. § 72 odst. 4 zákona o DPH, ze kterých však není možné uplatnit nárok na odpočet daně.“ 6. Žalobce s výše citovanými závěry žalovaného nesouhlasí. Dotčená plnění mají dle jeho názoru povahu propagace či reklamy, a tedy nikoliv reprezentace ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o DPH, jak tvrdí žalovaný, a jako taková proto tato plnění podle žalobce zakládají nárok na odpočet DPH. Tento názor opírá žalobce o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 5 Afs 152/2004 - 55, podle kterého na rozdíl od reklamních plnění jsou plnění použitá pro reprezentaci ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o DPH určená ke spotřebě nebo obdarování konkrétní osoby. Jelikož však plnění dle výše citovaných dokladů byla určena ke spotřebě dopředu konkrétně neurčenými osobami, jedná se podle žalobce o propagační či reklamní plnění, která zakládají nárok na odpočet DPH. 7. S argumentací žalobce opřenou o citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR se žalovaný vypořádal v bodě [64] žalobou napadeného rozhodnutí konstatováním, že to byl přece sám žalobce, kdo v odvolacím řízení tvrdil, že "nevyužívá reklamu". Podle žalobce je nepatřičnost tohoto zdůvodnění natolik zřejmá, že je až zarážející, že žalovaný se tuto argumentaci nezdráhá použít, když je to sám žalovaný, kdo spolkový život žalobce převrátil svým hodnocením naruby. Podle žalobce v případě plnění deklarovaných na dokladech č. 246 (za zdaňovací období červenec 2013) a č. 239, 266 a 267 (za zdaňovací období srpen 2014) se jedná o plnění, jejichž účelem je propagace činnosti žalobce prováděná za účelem udržení a náboru nových členů. Přitom v případě získání nového člena bude tento člen žalobci hradit členské příspěvky podrobené DPH, čímž je dána existence přímé souvislosti mezi předmětnými přijatými plněními a plněními podrobenými DPH na výstupu. Obdobně je tomu i v případě udržení rozsahu členské základny. Dotčená plnění jsou přitom adresována dopředu konkrétně neurčeným osobám, a proto tato plnění nemohou představovat plnění určená k reprezentaci ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona DPH. Přitom toto hledisko je podle výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu jediným relevantním kritériem pro posouzení vzniku nároku na odpočet DPH z předmětných plnění (a tedy nikoliv např. případně otázka, zda dotčená plnění představují propagaci či zda představují reklamu, resp. zda snad mezi propagací a reklamou existuje nějaký rozdíl). Podle žalobce přitom propagace prováděná spolky za účelem náboru nových členů je zcela obvyklou praxí, kterou v žádném případě nelze vydávat za důkaz dissimulace podnikatelské činnosti spolkem. Žalobce proto na základě výše uvedených dokladů uplatnil nárok na odpočet DPH oprávněně. 8. Nadto podle žalobce v případě plnění deklarovaných na dokladech č. 152 (za zdaňovací období duben 2013), č. 155 a 25 (za zdaňovací období květen 2013), č. 271 a 280 (za zdaňovací období srpen 2013), č. 317 (za zdaňovací období říjen 2013), č. 03 (za zdaňovací období leden 2014), č. 05, 07 a 08 (za zdaňovací období únor 2014), č. 073 (za zdaňovací období březen 2014), č. 449 (za zdaňovací období květen 2014), č. 16 a 20 (za zdaňovací období leden 2016), č. 56 (za zdaňovací období únor 2016) a č. 118, 140 a 141 (za zdaňovací období květen 2016) se jedná o další plnění, která (vedle poskytování služeb Hlavního počítače) poskytuje žalobce svým členům protihodnotou členských příspěvků. Tyto členské příspěvky jsou přitom podrobeny DPH, čímž je dána existence přímé souvislosti mezi předmětnými přijatými plněními a plněními podrobenými DPH na výstupu. Žalobci tím proto vzniká nárok na odpočet DPH dle ust. § 72 zákona o DPH z těchto plnění. B. Vznik povinnosti přiznat DPH na výstupu 9. Podle žalobce povinnost přiznat DPH na výstupu, resp. povinnost odvést DPH z členských příspěvků vybraných žalobcem vůbec žalobci nevznikla, a to ze dvou základních důvodů. První důvod je ten, že členské příspěvky vybírané žalobcem nenaplňují definici úplaty dle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, a proto poskytování služeb Hlavního počítače žalobcem svým členům nelze považovat za ekonomickou činnost ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona o DPH. Druhý důvod je ten, že i v případě, pokud by členské příspěvky vybírané žalobcem naplňovaly definici úplaty dle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, stejně by žalobci náleželo osvobození těchto členských příspěvků od DPH na základě ust. § 61 písm. a) zákona o DPH. Podle žalobce naplnění ani jednoho z výše uvedených důvodů žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neprokázal. B 1. Členské příspěvky vybírané žalobcem nejsou úplatou za služby poskytované žalobcem svým členům, a proto nedochází ke vzniku předmětu daně. 10. Podle žalobce poskytování služeb Hlavního počítače žalobcem svým členům není vůbec předmětem DPH ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona o DPH, neboť členské příspěvky vybírané žalobcem nepředstavují úplatu ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. Chybí zde totiž jednak přímá souvislost mezi členskými příspěvky a poskytovanou službou, jakož i příčinná souvislost mezi rozsahem úplaty a rozsahem poskytovaného plnění. Tuto argumentaci přitom žalobce opírá o judikaturu SDE