1 Afs 183/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 28/2022- 548 - text  68 31 Af 28/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: JIP východočeská a.s., IČO 27464822 sídlem Hradišťská 407, 533 52 Pardubice – Polabiny zastoupený společností Rödl & Partner Tax, k. s. sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem Kpt. Jaroše 1000/7, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v postupu žalovaného při daňové kontrole vedené u žalobce na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až květen 2016, září až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017, takto: I. Soud připouští změnu žaloby, učiněnou žalobcem dne 19. 6. 2024, s navrhovaným zněním výroku: (I.) Daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2016 až květen 2016, která byla u žalobce zahájena dne 28. 1. 2019 protokolem č. j. 13379/19/4227-24791-609368, byla nezákonná. (II.) Daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2016 až prosinec 2016 a leden 2017 až prosinec 2017, která byla u žalobce zahájena dne 12. 9. 2019 protokolem č. j. 160165/19/4227-24791-609368, byla nezákonná. (III.) Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. II. Vedení daňové kontroly na daň z přidané hodnoty, která byla zahájena u žalobce dne 12. 9. 2019 protokolem č. j. 160165/19/4227-24791-609368, bylo a. za zdaňovací období říjen 2016 od 7. 10. 2022 do 23. 10. 2023, b. za zdaňovací období listopad 2016 od 12. 10. 2022 do 23. 10. 2023, c. za zdaňovací období únor 2017 od 4. 6. 2022 do 13. 11. 2023, d. za zdaňovací období duben 2017 od 23. 10. 2023 do 13. 11. 2023, e. za zdaňovací období květen 2017 od 27. 5. 2022 do 13. 11. 2023 nezákonným zásahem žalovaného. III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 064 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Za nezákonný zásah označil postup správce daně (žalovaného) při daňové kontrole vedené na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až květen 2016, září až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017. Žalobce vytýkal žalovanému nečinnost, neboť nedůvodně vyčkával na odpovědi německých orgánů finanční správy na žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní ve vztahu ke společnostem P.S.P. Praha s.r.o. a UNIBRANDS CZ s.r.o. Současně má žalobce za to, že již uplynula lhůta pro stanovení daně. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalovaný zahájil daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až květen 2016 dne 28. 1. 2019. Poté ji rozšířil také na zdaňovací období září až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017 protokolem ze dne 12. 9. 2019. Za celou daňovou kontrolu, která trvá více jak 3 roky, žalovaný vydal pouze dvě výzvy k prokázání skutečností ve smyslu § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 3. Protože od druhé výzvy žalobce neměl po dobu několika měsíců informace o stavu daňové kontroly, domáhal se podáním ze dne 18. 2. 2022 ochrany před nečinností. Nadřízený orgán podnět žalobce odložil s odkazem na § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, podle kterého neběží lhůta pro stanovení daně ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci. Dnem zahájení daňové kontroly začala běžet tříletá lhůta pro stanovení daně znovu, přičemž v průběhu daňové kontroly žalovaný učinil několik žádostí o mezinárodní výměnu informací. Na žádost ze dne 28. 4. 2021 a ze dne 1. 7. 2021 však dosud neobdržel odpověď. Odvolací finanční ředitelství tedy uzavřelo, že lhůta pro stanovení daně z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období neuplynula, a proto nebylo možné konstatovat nečinnost žalovaného podle § 38 odst. 1 písm. a) daňového řádu. 4. Absence odpovědí na žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní pak dle Odvolacího finančního ředitelství brání vydání rozhodnutí o stanovení daně, neboť žalovaný zatím neshromáždil všechny podklady. Tím nedošlo k naplnění ani důvodu pro poskytnutí ochrany před nečinností správce daně podle § 38 odst. 1 písm. c) daňového řádu. 5. Dne 21. 6. 2022 žalobce telefonicky kontaktoval žalovaného ohledně domluvení termínu nahlížení do daňového spisu žalobce. V rámci této komunikace zjistil, že v daňovém spise přibyly pouze písemnosti, jež adresoval žalovanému, popř. interní komunikace žalovaného. Ve vztahu k mezinárodnímu dožádání k žádné změně nedošlo. 6. Dne 22. 7. 2022 proto podal nový podnět na nečinnost. Také tento podnět nadřízený orgán odložil, a to ze stejných důvodů jako v předchozím případě. Zdůraznil navíc, že žalovaný již celkem pětkrát urgoval orgány německé finanční správy o zaslání odpovědi na mezinárodní dožádání. Mezinárodní dožádání a jeho vliv na běh lhůty pro stanovení daně 7. Žalobce uvedl, že aby mezinárodní dožádání bylo způsobilé vyvolat účinky dle § 148 daňového řádu, musí splňovat několik podmínek. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (dále jen „zákon o mezinárodní pomoci“), a judikatury správních soudů je možné získat informaci prostřednictvím mezinárodního dožádání až tehdy, pokud takovou informaci nelze zjistit vnitrostátně. S tím úzce souvisí rozložení důkazního břemene v daňovém řízení, neboť je to daňový subjekt, koho primárně tíží důkazní břemeno ke svým tvrzením, a to i ve vztahu ke skutečnostem s vazbou na zahraničí. Důkazní prostředky k těmto skutečnostem tak má primárně poskytnout daňový subjekt. Pokud však nejsou důvodné pochybnosti správce daně rozptýleny ani tvrzeními daňového subjektu a vyvstane potřeba je ověřit, jediným způsobem, jak to učinit, je prostřednictvím informace přístupné zahraničním orgánům. 8. Podmínka vyčerpání vlastních zdrojů informací nestojí sama o sobě. Musí se k ní připojit také existence rozumného předpokladu, že informace dožadované v rámci mezinárodní pomoci budou podstatné pro zjištění skutkového stavu a pro rozhodnutí, a že úkony českých orgánů při procesu dožádání informace ze zahraničí probíhají řádně a bez průtahů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2012, č. j. 9 Afs 69/2011-46). 9. Žalobce je přesvědčen, že žádosti o mezinárodní spolupráci, na jejichž odpovědi žalovaný stále čeká, výše uvedené podmínky nesplňují. K datu podání žaloby obdržel pouze dvě výzvy k prokázání skutečností. První se týkala společností Mirtex Trade a KAMO RIVNE a druhá společnosti KORREKT. Nicméně žádosti o mezinárodní spolupráci, na které žalovaný dosud neobdržel odpověď, se váží dle přehledu žádostí o mezinárodní spolupráci ke společnostem P.S.P. Praha s.r.o. a UNIBRANDS CZ s.r.o. (dále jen „P.S.P.“ a „UNIBRANDS“). Na obchodní spolupráci s těmito společnostmi se však žalovaný dosud nedotazoval. 10. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku ze dne 30. 12. 2020, č. j. 2 Afs 378/2018-106, „[…] důkazní břemeno nese v daňovém řízení ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu primárně daňový subjekt. Pokud správci daně vzniknou pochybnosti o deklarovaných obchodních případech, přičemž jedním ze subjektů těchto vztahů bude subjekt zahraniční, bude v prvé řadě na straně daňového subjektu, aby svými důkazními prostředky tyto pochybnosti odstranil. Teprve za situace, kdy daňový subjekt pochybnosti v přiměřené lhůtě neodstraní a nepředloží důkazní prostředky, správce daně v případech, kdy není možno jinak (vlastními prostředky), zjistí řádně skutkový stav i za použití žádosti o mezinárodní pomoc. Měl by však tak učinit tehdy, kdy tato potřeba vyvstane.“ Žalovaný však dosud nedal žalobci možnost, aby se k pochybnostem vyjádřil. Místo toho rozeslal řadu žádostí o mezinárodní pomoc a pouze vyčkává na odpovědi. Podle rozsudku ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 Afs 71/2009 - 48, je přitom vždy třeba taktéž zkoumat, „zda a kdy potřeba požádat o mezinárodní pomoc vyšla v daňovém řízení najevo, aby bylo možné spolehlivě vyloučit případy, kdy by bylo mezinárodní dožádání provedeno výlučně nebo převážně za účelem přerušení běhu prekluzivní lhůty. Jinými slovy, zda šlo o úkon faktický či pouze formální.“ 11. Nezbytné je zohlednit také délku procesu zjištění informace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2012, č. j. 9 Afs 69/2011-46). Na jedné straně stojí zájem, aby informace z mezinárodního dožádání mohla být využita již v samotném řízení, ze kterého její potřeba vzešla. To také odůvodňuje potřebu s vydáním rozhodnutí vyčkat na výsledek mezinárodního dožádání. Na druhou stranu musí správce daně vždy vážit potřebu neprotahovat říz