7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 8/2024- 40 - text 8 52 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem, v právní věci žalobce: J. T. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Jiřím Horou sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřad Pardubického kraje ze dne 14. 11. 2023, č. j. KrÚ 92440/2023/ODSH/16 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lanškroun ze dne 6. 4. 2023, č. j. MULA 12133/2023, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“). Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 01. 10. 2022 v době kolem 16:20 hodin, jako řidič motocyklu tovární značky BMW R 120 GS ADVENTURE, registrační značky X (dále též „motocykl“), při jízdě po pozemní komunikaci II. třídy č. 311 v km 66,6, ve směru jízdy od obce Horní Čermná – Nepomuky na obec Lanškroun, nepřizpůsobil rychlost jízdy vlastnostem motocyklu a dalším okolnostem (mokrá a blátem znečistěná vozovka pozemní komunikace), které mohl předvídat, neboť byl na znečištění vozovky pozemní komunikace upozorněn dopravním značením postupně snižujícím nejvyšší dovolenou rychlost (70 km/h, 50 km/h a 30 km/h) a rovněž dopravním značením č. A8 – „Nebezpečí smyku“. V důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy mokrému a znečištěnému povrchu, tedy okolnostem, na něž byl žalobce předem upozorněn dopravním značením, následně na znečištěném povrchu ztratil stabilitu a spadl s motocyklem na pozemní komunikaci, přičemž tímto jednáním žalobce dle žalovaného rozhodnutí porušil ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6 000 Kč. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem. 2. Předně uvedl, že dopravní nehodu nezpůsobil svým jednáním, ale k té došlo v důsledku toho, že vozovka byla silně znečištěna bahnem, kdy samotný tento jev je zcela „jednoznačně protiprávní“. Za příčinu tohoto stavu považoval protiprávní stav na vozovce, kdy v bezprostřední blízkosti místa nehody byla realizována sklizeň kukuřice za využití zemědělské techniky, která vyjížděla přes vyústění z polní cesty, a právě tato technika způsobila silné znečištění vozovky blátem. Po žalobci jako po řidiči nemohlo být oprávněně požadováno, aby předvídal protiprávní jednání třetí osoby. Toto protiprávní jednání třetí osoby, tj. společnosti SILYBA a. s., správní orgány pominuly, tj. pominuly skutečnost, že společnost SILYBA a. s. nezajistila očištění vozidel a pozemní komunikace. Žalobce poukázal i na skutečnost, že tato společnost byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 142b odst. 1 písm. g) zákona o pozemních komunikacích, za jednání, kdy nezajistila v souvislosti s odvozem sklizené kukuřice, aby vozidla při vyjíždění z pole na pozemní komunikaci v místě nehody byla řádně očištěna a prováděla činnost, kdy na uvedenou komunikaci osadila bez povolení příslušného silničního úřadu dopravní značky omezující nejvyšší dovolenou rychlost a dopravní značku A8 nebezpečí smyku. Protiprávní stav byl vyvolán jednáním jiného subjektu, nikoliv žalobce. Rovněž i samotný výjezd z pole nebyl v místě, kde by již existoval, ale byl vytvořen pracovníky společnosti Syliba a. s., což není „přípustné jednání“. Dále žalobce zpochybnil znalecký posudek, který byl podkladem pro vydání žalovaného rozhodnutí, namítl, že 16–18 metrů není vzdálenost, na kterou by mohl adekvátně reagovat, když znalec uvedl, že znečištěnou vozovku mohl žalobce rozpoznat pouhých 16–18 metrů předem. Navíc znalec ohledal místo nehody tři měsíce po nehodě, kdy podmínky dané jízdy na místě již dávno nebyly, dle znaleckého posudku se měl pohybovat rychlostí 40 km/h, jde však pouze o znalecký odhad. Dále uvedl, že sice „nechci napadat posudky znalce jako takové“, avšak je nutné zmínit se, že znalec měl zcela evidentně chybné nebo nepřesné vstupní podklady. Znalec vycházel pouze z fotografií, dopravní značení tam bylo umístěno protiprávně. Není zdokumentováno, zda byly dodrženy minimální vzdálenosti mezi značkami tak, aby mohl na ně žalobce reagovat. Rovněž není pravdou, že by žalobce měl jet po pravém okraji vozovky a následně vjet do protisměru, žalobce jel od počátku při středu vozovky. Nesprávný je i závěr o tom, že kdyby respektoval dopravní značky a vjel by do daného úseku rychlostí 30 km/h, tak že když by v tom případě vjel rychlostí cca 10 km/h do znečištěné části, tak že by nemohlo dojít k nehodě. Podle znaleckého posudku by bylo sice možné nehodě zabránit, ale žalobce by nesměl vyvolat žádný impuls (brždění, zatáčení), který by vedl k podklouznutí kola a uvedení motocyklu do nestabilní polohy. Správní orgán tak v podstatě dospěl k závěru, že žalobce měl jet rychlostí maximálně 10 km/h a zároveň nezatáčet a ani nebrzdit, aby nedošlo k nehodě, stav vozovky byl však takový, že pro jednostopé vozidlo byla vozovka nesjízdná bez ohledu na rychlost jízdy. Žalobce tedy měl za to, že jako řidič nemůže být absolutně odpovědný za jakoukoliv nehodu jen proto, že nepřizpůsobil rychlost a styl jízdy stavu komunikace. Rovněž není pravdou, že v době nehody pršelo, z čehož vycházel znalec, pršet začalo až 20 minut po nehodě, k tomu navrhl výslech svědka, policisty M. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na žalované rozhodnutí, navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Krajský soud přezkoumal žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 5. Zásadním a pro posouzení zákonnosti žalovaného rozhodnutí rozhodným hlediskem byla skutečnost, že v projednávané věci byla dostatečně prokázána vina žalobce, která zpravidla postačuje k vydání rozhodnutí, že se obviněný (žalobce) dopustil zmíněného přestupku. Podle závěru vysloveném v usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2021, č. j. 5 As 126/2011-68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku“. V nyní posuzované věci správní orgány dostály tomuto požadavku. Podklady, které správní orgány použily ke zjištění skutkového stavu a k prokázání žalobcovi viny, plně postačovaly k vydání rozhodnutí, že se žalobce dopustil zmíněného přestupku, přičemž žalobcem uplatněné námitky nemohly samy o sobě bez dalšího vyvrátit závěry správních orgánů o existenci viny žalobce. Správní orgány vycházely z dostatečných podkladů, zejména v dané věci vycházely ze znaleckého posudku. Z tohoto posudku vyplynul závěr, že pokud by se žalobce, jako řidič motocyklu, pohyboval nejvyšší povolenou rychlostí v daném úseku a respektoval by před místem nehody umístěné dopravní značení omezující rychlost dopravní značení B20a Nejvyšší dovolená rychlost (omezení rychlosti z 70 km/h, 50 km/h a nakonec i 30 km/h) a dopravní značku č. A 8 – Nebezpečí smyku, tak měl možnost přizpůsobit rychlost své jízdy stavu pozemní komunikace v místě nehody znečištěné zemědělskou technikou podílející se na sklizni kukuřice, tedy měl možnost před znečištěným úsekem vozovky v případě dodržení nejvyšší povolené rychlosti zastavit a nemusel dojít k nehodě. 6. Žalobce v žalobě uplatnil v podstatě tři žalobní body, jak vyplývá i ze závěrů žaloby uvedené v části IV, tj. že 1. stav na vozovce (bahno) byl protiprávní stav a byl vyvolán protiprávním jednáním třetí osoby (obchodní společnost SILYBA a. s., která prováděla sklizeň kukuřice a následný její odvoz jejími vozidly); 2. dopravní značení, které žalobce měl respektovat, bylo na místě instalováno chybně a v rozporu s právními předpisy a 3. správní orgány vycházely z chybných vstupních informací (v důsledku toho i znalec – v době nehody nepršelo, místo, kde měl žalobce vjet na znečištěný úsek atd.). 7. První žalobní bod se týká otázky vlivu spoluzavinění dopravní nehody jiným účastníkem silničního provozu na odpovědnost žalobce za uvedený přestupek.