30 A 13/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 13/2025- 53 - text  9 30 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: M. M. zastoupena JUDr. Vlastimilem Marvanem, advokátem se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. Statutární město Hradec Králové se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové 2. Ing. J. S., MBA, 3. Mgr. I. S. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. února 2025, č. j. KUKHK-36402/UP/2024 (OS) takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 1.10.2024, č.j. MMHK/598522/2024, kterým byly dodatečně povoleny stavby související s bydlením, umístěné na pozemku rodinného domu xx, č.p. XA, dle dokumentace označené: SO 01 – kryté stání pro osobní vozy, sklad zahradních strojů, infrasauna, krytý vstup SO 02 – sklad zahradního nářadí (dále také jen „stavba SO 02“), na pozemku p. č. XB v katastrálním území xx, a toto rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně ve včas podané žalobě nejprve namítla, že žalovaný se ve svém rozhodnutí zbytečně zabývá stavbou označenou jako SO 01, které se ale její odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí vůbec netýkalo; to směřovalo toliko vůči dodatečnému povolení stavby SO 02. 3. Zásadní chybu napadeného rozhodnutí však spatřuje v tom, že „toleruje“ skutečnost, že osoby zúčastněné na řízení č. 2. a 3. (dále také jen „Stavebníci“) coby žadatelé svou žádost o povolení výjimky pro stavbu SO 02 řádně nezdůvodnily, netvrdily ani neprokázaly potřebnost, resp. nezbytnost povolené výjimky. Ta by měla směřovat k dosažení účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. Nic takového však podání Stavebníků v tomto řízení neobsahují. Krom úvahy, že žalobkyně podle nich po celou dobu řízení neuvedla, jaká konkrétní omezení práv jí stavba SO 02 působí. Přitom podle názoru žalobkyně i podle logiky by mělo být ve věci zásadní a rozhodné zdůvodnění potřeby, resp. nezbytnosti požadované výjimky. O tom však v žádosti Stavebníků není ani zmínky. 4. To stejné platí o odůvodnění napadeného rozhodnutí; není v něm ani zmínka o důvodnosti výjimky pro žadatele, resp. v čem spočívá právní uvážení žalovaného. Rozhodující správní orgány tak „přenesly“ důkazní břemeno na žalobkyni. 5. Ta dále uvedla, že žadatelé na udělení výjimky nemají právo, resp. právní nárok, což plyne z § 169 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“). Pro její povolení musí existovat závažný důvod – viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.4.2013, č.j. 10 A 141/2011-120. V daném případě Stavebníci nemají důvod žádný. 6. Žalobkyně dále poukázala na stanovisko Veřejného ochránce práv obsažené ve sdělení z 18.1.2016, sp. zn. 4706/201/VOP, podle kterého ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), je svou podstatou „výjimkové“ a k jeho použití by měl stavební úřad přistupovat pouze v mimořádných případech, a to v území, kde jsou zvláště stísněné podmínky pro umísťování staveb, což v daném případě jistě neplatí. 7. Navrhla proto, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení k žalobě 8. Žalovaný k obsahu žaloby sdělil, že žalobkyně se v ní v podstatě znovu pouze omezuje na námitku, kterou již uplatnila jak v rámci řízení o povolení výjimek, tak i v rámci řízení o dodatečném povolení staveb, a na níž se jí tak dle přesvědčení žalovaného již dostalo řádné odpovědi jak ze strany stavebního úřadu, tak i ze strany žalovaného. Odkázal se tak plně na obsah odůvodnění rozhodnutí správních orgánů v dané věci vydaných, kde je dle názoru žalovaného srozumitelně zdůvodněno, jak správní orgány hodnotily splnění jednotlivých zákonných podmínek pro povolení výjimky v dané věci, resp. na základě jakých skutečností a správních úvah správní orgány vyhodnotily související námitky žalobkyně jako nedůvodné. 9. Podstatou argumentace žalobkyně, kterou uplatňovala po celou dobu stavebního řízení, je požadavek, aby stavba SO 02 (sklad zahradního nářadí) byla umístěna v rámci pozemku Stavebníků jinak, tj. tak, aby povolení výjimky nevyžadovala, resp. aby její současné umístění bylo ze strany správních orgánů ještě dále zvláštně (nad rámec požadavků vymezených stavebním zákonem) hodnoceno a zdůvodňováno. Žalobkyně sama přitom za celou dobu řízení o povolení výjimky i navazujícího řízení o dodatečném povolení staveb nebyla ve svých podáních s to uvést, v čem vlastně spatřuje (negativní) zásah do jejích vlastnických práv k sousedním nemovitostem umístěním a vlivy dodatečně povolované stavby. 10. Žalovaný tak neshledal žalobní námitky opodstatněnými a navrhnul, aby krajský soud žalobu zamítnul. 11. Osoby zúčastněné na řízení písemné vyjádření k věci nepodaly. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání, protože s tím žalobkyně i žalovaný výslovně souhlasili. O věci usoudil následovně. 13. Na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). 14. Krajský soud dále předesílá, že všechny nemovitosti uváděné v tomto rozsudku se nacházejí v k. ú. xx, nebude již tedy tuto informaci u jejich označení v rozsudku dále uvádět. 15. Jak správně vystihl žalovaný v napadeném rozhodnutí, důvody, proč žalobkyně nesouhlasí s dodatečným povolením stavby SO 02 (když její odvolací námitky se v podstatě shodují s námitkami žalobními), nesměřují do obsahu rozhodnutí týkajících se dodatečného povolení této stavby, ale do jim předcházejících rozhodnutí, kterými správní orgány udělily Stavebníkům výjimku z obecných požadavků na výstavbu dle § 169 stavebního zákona a § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb., konkrétně výjimku z odstupových vzdáleností vymezených v § 25 odst. 5 této vyhlášky. 16. Jednalo se o rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 4. 3. 2024, č. j. MMHK/109471/2024, o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro stavbu SO 02 právě pro možnost jejího dodatečného povolení. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno a odvolání žalobkyně proti němu zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. KUKHK-13687/UP/2024 (OS). 17. Šlo tedy o situaci, kdy rozhodnutí o udělení výjimky z obecných požadavků na výstavbu bylo vydáváno za účelem dodatečného povolení stavby, o kterém bylo rozhodováno v navazujícím správním řízení, a stalo se tak jeho podkladem. Proto nemohlo být samostatně přezkoumatelným rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. 18. Předmětem soudního přezkumu se tak stává až nyní, protože dle § 75 odst. 2 s. ř. s. byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou. 19. Krajský soud tedy zaměřil s ohledem na obsah žaloby pozornost předně na shora citovaná rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu. 20. Podle § 169 odst. 2 stavebního zákona lze výjimku z obecných požadavků na výstavbu v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. 21. Podle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných