2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

31 A 39/2025- 144 - text  12 31 A 39/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Senior a péče, z. s., IČ 19084897 Švehlova 512/14, 500 02 Hradec Králové, zastoupený Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí - ČR, IČ 00551023, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o přezkum rozhodnutí ze dne 26. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/124578-220/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru sociálních věcí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUKHK-33526/SV/2024/Lm/SOCPR/15-26. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 300 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že od března 2023 poskytoval v nemovitosti na adrese Přemyslova 13, 503 45 Třebechovice pod Orebem (dále jen „nemovitost“) pobytovou sociální službu typu domov pro seniory dle § 49 zákona o sociálních službách, příp. dle § 48 domov pro osoby se zdravotním postižením či dle § 50 domov se zvláštním režimem, a to bez oprávnění k poskytování služeb ve smyslu § 78 odst. 1 citovaného zákona. II. Obsah žaloby 2. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včas podanou žalobou. Současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Této žádosti krajský soud vyhověl usnesením ze dne 19. 8. 2025, č. j. 31 A 39/2025-95. 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovaný věc nesprávně právně posoudil a nezabýval se specifickými okolnostmi případu. Nejsou naplněny znaky pobytové služby. Zákon o sociálních službách nikde nestanoví, že terénní služba musí být poskytována na více různých adresách, nebo že klienti nesmějí sdílet společné bydlení, pokud tak činí na základě svobodného rozhodnutí a smluvních vztahů s třetí osobou FOX REAL, spol. s r. o. Terénní služba není časově ohraničená. Rozsah jejího poskytování se přizpůsobuje individuálním potřebám uživatele. 4. Žalobce není vlastníkem ani nájemcem nemovitosti, ve které mají klienti bydliště, a nemá žádnou faktickou možnost ovlivňovat složení obyvatel či jejich rozhodnutí o volbě poskytovatele služeb. Žalovaný označil žalobce za faktického provozovatele pobytového zařízení, a to pouze na základě formálního faktu společného ubytování jeho klientů v jedné nemovitosti a personálního propojení s uvedenou společností. Tento závěr však nevyplývá z žádného konkrétního skutkového zjištění, natož z jakéhokoli doloženého důkazu, který by prokazoval, že žalobce vykonával jakékoli pravomoci, které by mu dávaly oprávnění k řízení nebo kontrole nad těmito ubytovacími vztahy. 5. Veškeré činnosti, které žalobce vykonává – úklid, pomoc při hygieně, zajištění stravy, doprovod – jsou výslovně uvedeny v § 40 zákona o sociálních službách jako základní činnosti pečovatelské služby. Neexistuje žádné ustanovení, které by je vymezovalo jako výlučně pobytové. 6. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami a důkazy, které žalobce předložil. Individuální plány péče prokazují, že péče je klientům poskytována na míru, nikoli v kolektivním režimu. Žalobce nevykonává aktivizační činnosti, jak mylně vyhodnotil žalovaný. Své služby poskytoval na základě platné registrace v domácnostech klientů, kteří si ubytování zajišťovali sami. Žalovaný proto porušil vyšetřovací zásadu podle § 3 a zásadu ochrany práv účastníků řízení podle § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 7. Napadené rozhodnutí zasahuje nejen do práva žalobce vykonávat podnikatelskou činnost, ale má i reálný dopad na jeho profesní pověst, ekonomickou stabilitu a důvěryhodnost vůči klientům i partnerům. Uložená pokuta ve výši 300 000 Kč je likvidační a dotýká se i práv klientů ohledně volby formy služby a jejího poskytovatele. 8. Žalobce navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci. III. Vyjádření žalobce ze dne 13. 8. 2025 9. Žalobce zopakoval svou předchozí argumentaci a uvedl, že trvá na nařízení ústního jednání ve věci. Pro správné posouzení věci je klíčové objasnit skutkové okolnosti, které ze správního spisu nevyplývají v dostatečné míře, a to zejména: i) charakter bydlení klientů, které žalobce považuje za jejich přirozené sociální prostředí ve smyslu zákona, nikoli za zařízení sociálních služeb provozované žalobcem, ii) skutečnou povahu a míru nezávislosti právních vztahů mezi klienty a pronajímatelem nemovitosti, na které žalobce nemá žádný vliv a které jsou zcela oddělené od poskytování sociální služby, iii) způsob organizace a vysokou míru individualizace péče poskytované na základě individuálních plánů, což správní orgány nesprávně označily za kolektivní a centrálně řízenou činnost. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Zopakoval předmět řízení a zjištěný skutkový stav věci. Pro závěr o spáchaném přestupku byla klíčová otázka, zda žalobce poskytoval klientům sociální služby v jejich přirozeném sociálním prostředí. Naopak otázka, zda žalobce poskytoval, či neposkytoval aktivizační činnosti rozhodná nebyla. Klienti byli ubytováni v pokojích o dvou či třech lůžkách. Společné sociální zařízení měli na chodbě. Muži a ženy byli ubytováni zvlášť. Osoby na pokojích si nebyly blízké ani příbuzné. V případě odchodu či úmrtí klienta bylo místo obsazeno dalším žadatelem. V nemovitosti byla krom pokojů pro klienty i výdejna jídla, prádelna a zázemí pro personál. Péči zajišťovaly pečovatelky v denní a noční směně dle harmonogramu práce. Dvakrát týdně docházela zdravotní sestra. Denně probíhal úklid pokojů a zařízení. Klientům žalobce poskytoval stravu, kterou jim roznášel do pokojů. Žalobce poskytoval klientům úkony aktivizace jako např. káva, povídání, trénink paměti, nácvik stereotypů, pobyt venku, nácvik chůze a procvičování kognitivních funkcí. Žalovaný zdůraznil, že všichni klienti žalobce bydlí na stejné adrese, nežijí v bytových jednotkách s vlastní domácností, ale v pokojích se spolubydlícími, kteří nejsou blízkými osobami, proto se nemůže jednat o terénní poskytování služby v přirozeném sociálním prostředí. 11. K námitce, že žalobce není vlastníkem ani nájemcem nemovitosti a nemá žádnou faktickou možnost ovlivňovat složení obyvatel, žalovaný uvedl, že je zde zřejmá provázanost nájemce nemovitosti a poskytovatele služeb. Jednatel společnosti FOX REAL spol. s r. o. jako nájemce je zároveň předsedou statutárního orgánu žalobce. Provázanost je navíc patrná z procesu přijímání klientů, kdy ubytování klienta proběhne až po uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby. Individuální péče by měla být poskytována bez ohledu na to, zda se jedná o terénní nebo pobytovou sociální službu. Nejedná se tedy o rozlišovací kritérium. U péče poskytované žalobcem žalovaný shledal znaky pobytové služby, jako je obdobný časový a denní harmonogram klientů a poskytování péče ve směnném provozu. 12. K namítanému zásahu do práva vykonávat podnikatelskou činnost žalovaný uvedl, že výkon práva, který je zjevně v rozporu se zákonem, nemůže požívat právní ochrany. 13. K výši pokuty žalovaný uvedl, že zákonodárce umožňuje za neregistrované poskytování sociálních služeb uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč, pokuta je proto spíše nižší. Výše sankce byla stanovena s ohledem na rozsah poskytovaných služeb a závažnost přestupku. Sociální služba byla poskytována zvlášť zranitelným osobám. 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V. Vyjádření žalobce ze dne 12. 9. 2025 15. Dle žalobce žalovaný vykládá pojem přirozené sociální prostředí a ubytovací zařízení nepřípustně restriktivně a formalisticky. Pojem domácnost není vázán na konkrétní architektonickou podobu stavby (rodinný dům vs. bytový dům) ani na existenci příbuzenských vazeb mezi obyvateli. Pro klienty žalobce, kteří v nemovitosti bydlí na základě platných nájemních smluv uzavřených s třetím subjektem a hradí nájemné, jsou jejich pokoje jejich domovem, a tedy i jejich přirozeným sociálním prostředím. Argumentace žalovaného by v důsledku znamenala, že senioři, kteří se svobodně rozhodnou pro komunitní formu bydlení, automaticky ztrácejí právo na poskytování terénní péče ve své domácnosti. 16. Rozlišujícím znakem mezi terénní a pobytovou službou není to, jaké úkony péče jsou poskytovány, ale to, kdo poskytuje ubytování. V tomto případě je nesporné, že žalobce ubytování neposkytuje. Klienti uzavře