31 A 50/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 A 50/2025- 35 - text  11 31 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: P. D. zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2025, č. j. KUJI 65562/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 23. 7. 2025, č. j. KUJI 65562/2025 a usnesení Městského úřadu Havlíčkův Brod ze dne 9. 1. 2025, č. j. MHB_DOP/6119/2024-10 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta, ve výši 21 404 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal dne 29. 8. 2025 u krajského soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 1. 2025, č. j. MHB_DOP/6119/2024-14 (dále také jen „rozhodnutí o přestupku“) a proti usnesení správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 1. 2025, č. j. MHB_DOP/6119/2024-10 (dále také jen „usnesení o ustanovení opatrovníka“). Rozhodnutím o přestupku správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Usnesením o ustanovení opatrovníka správní orgán prvního stupně ustanovil v souladu s § 32 odst. 2 písm. d) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) žalobci opatrovníka, a to Město Havlíčkův Brod – pověřená osoba I. Č., nar. XXX, trvale bytem XXX, XXX. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že mu usnesení o ustanovení opatrovníka nebylo doručeno ani doručováno, ačkoliv tomu nebránila povaha věci ani jeho stav, čímž byl porušen § 32 odst. 6 správního řádu. Dále tvrdí, že správní orgán ustanovil opatrovníkem svou vlastní úřední osobu, čímž fakticky zastupoval sám sebe, což je podle žalobce nezákonné. Správní orgán mu tak ustanovil opatrovníka, který o ochranu jeho práv a zájmů nedbal a z podstaty věci ani dbát nemohl. 3. Žalobce namítá, že smyslem institutu opatrovníka není usnadnění doručování správním orgánům, ale hájení zájmů nepřítomného účastníka, tak jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce (např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2992/08). Podle § 32 odst. 4 správního řádu má být opatrovníkem ustanovena jiná vhodná osoba, přičemž vhodnost je nutno posuzovat s ohledem na tento účel. Za vhodnou osobu lze považovat zejména osobu blízkou, což vyplývá i z nálezů Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000, který zdůrazňuje, že opatrovníka je třeba hledat především v okruhu osob schopných skutečně reprezentovat zájmy účastníka. 4. Žalobce namítá, že správní orgán neodůvodnil výběr opatrovníka, což činí usnesení o ustanovení opatrovníka nepřezkoumatelným. 5. Žalobce dále namítá, že oprávněná úřední osoba M. Z. účelově ustanovila opatrovníkem I. Č., tedy jinou úřední osobu ze správního orgánu, který vedl řízení. Usnesení o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci dne 25. 1. 2025, avšak opatrovník se zúčastnil ústního jednání již 17. 1. 2025, aniž byl předvolán či vyrozuměn. Podle žalobce se jednání účastnil pouze formálně, aby jeho práva nebyla hájena, a při jednání uvedl pouze, že ke spisu nemá připomínek a že z dokumentace vyplývá, že došlo obviněným k překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Opatrovník podle žalobce nevystupoval jako jeho zástupce, ale jako správní orgán, který měl zájem na uznání jeho viny, a nepodal ani odvolání proti rozhodnutí. Správní orgán nejen že účelově jednal tak, aby žalobci zabránil se v řízení hájit, ale především tak, aby se vůbec nedozvěděl o jednotlivých vydaných rozhodnutích a nemohl tak proti nim brojit. Opatrovník byl ustanoven účelově, aby nechránil jeho práva, což dokládá tím, že neučinil žádný úkon v jeho prospěch a naopak prohlásil, že se žalobce přestupku dopustil. Podle žalobce tím, že opatrovníkem byla určena úřední osoba téhož správního orgánu, fakticky správní orgán určil za opatrovníka sám sebe, což je obcházení zákona a nezákonný postup. 6. Žalobce také namítá, že žalovaný nesprávně odůvodnil nedoručení usnesení o ustanovení opatrovníka žalobci tvrzením, že doručování bylo neúčelné, neboť se nedařilo doručovat; žalobce však uvádí, že mu některé písemnosti na adresu trvalého pobytu na Slovensku doručeny byly (např. příkaz dne 6. 9. 2024). Správní orgán měl podle žalobce vyvinout maximální úsilí, aby se o ustanovení opatrovníka dozvěděl, a zaslat mu usnesení, případně i vyvěsit veřejnou vyhláškou, neboť tomu nic nebránilo. Postup správního orgánu byl podle žalobce účelový, aby mu zabránil hájit se v řízení a dozvědět se o vydaných rozhodnutích. 7. Žalobce namítá, že tvrzení žalovaného o ustanovení opatrovníka jako „Města Havlíčkův Brod“ s pověřením starostou je v rozporu se spisem, kde žádné pověření není. Usnesení vydané úřední osobou uvádí jako opatrovníka „Město Havlíčkův Brod – pověřená osoba I. Č.“, což je podle žalobce zmatečné a nezákonné, neboť město není „osoba“. Pokud bylo opatrovníkem město, šlo o nicotný akt, a tím spíše platí, že správní orgán fakticky ustanovil sám sebe. Žalobce dále uvádí, že zvolená forma opatrovnictví byla nepřípustná, protože opatrovníkem musí být vhodná osoba, která bude hájit zájmy účastníka, což se nestalo – zastupování bylo čistě formální a účelové, jak dokládá nečinnost opatrovníka v průběhu řízení. 8. Žalobce uvádí, že opatrovník se sice zúčastnil dokazování a vyjádřil se k podkladům, avšak pouze v tom smyslu, že žalobce je pachatelem přestupku, což odpovídá postoji správního orgánu, nikoli obhajobě účastníka. Jediné dva úkony opatrovníka – prohlášení o vině a nepodání odvolání – podle žalobce dokazují, že zájmy účastníka nebyly hájeny. 9. Žalobce shrnuje, že opatrovníkem nebyla ustanovena vhodná osoba, ale pracovník správního orgánu, který řízení vedl, což činí ustanovení opatrovníka od počátku nezákonným a neplatným. Dodává, že o rozhodnutí o přestupku se dozvěděl až 18. 6. 2025 po nahlédnutí do spisu, a odvolání podal 29. 6. 2025, tedy v zákonné lhůtě. Navrhl proto, aby soud rozhodnutí o přestupku správního orgánu prvního stupně a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný uvedl, že žalobní námitky jsou shodné s odvolacími a směřují zejména proti ustanovení opatrovníka. K výhradám ohledně nehájení práv pověřenou osobou žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Nově žalobce namítá, že opatrovníkem nemohlo být Město Havlíčkův Brod, neboť nejde o „osobu“ ve smyslu zákona. 11. K tomu žalovaný uvádí, že opatrovníkem bylo podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu ustanoveno Město Havlíčkův Brod, jehož starosta následně pověřil jednáním v řízení zaměstnankyni úřadu I. Č. na základě Pověření ze dne 14. 5. 2024, které opravňuje tuto osobu činit úkony za město Havlíčkův Brod ve všech správních řízeních ve věcech přestupků či správních deliktů vedených odborem dopravy, oddělením přestupkového řízení, v nichž je Město Havlíčkův Brod ustanoveno opatrovníkem. Pověření je uděleno pro neurčitý počet řízení bez časového omezení. Podle žalovaného tedy uvedenou osobu k zastupování neustanovila oprávněná úřední osoba projednávající přestupek, jak namítá žalobce, ale starosta města. 12. Žalovaný uvedl, že zákon připouští ustanovení právnické osoby, například obce, jako opatrovníka, pokud nelze najít vhodnou fyzickou osobu (§ 32 odst. 4 správního řádu; Nejvyšší správní soud, č. j. 4 As 26/2013-57). Takový postup je krajní možností, zejména když účastník nemá procesní způsobilost, zákonného zástupce ani opatrovníka podle zvláštního zákona, nebo existuje jiná překážka, např. neznámý pobyt či nemožnost doručení. Podle § 32 odst. 2 písm. d) se opatrovník ustanoví osobě, které se prokazatelně nedaří doručovat. V tomto případě se správní orgán dvakrát pokusil doručit žalobci, avšak bez úspěchu. Žalobce je cizím státním příslušníkem s trvalým pobytem na Slovensku, jiná adresa ani osoby blízké nebyly známy. Proto správní orgán podle zavedené praxe ustanovil opatrovníkem Město Havlíčkův Brod. 13. Žalovaný dodal, že ze spisu vyplývá, že žalobci se prokazatelně nedařilo doručovat, a proto bylo ustanovení opatrovníka zcela namístě a v souladu se zákonem. Správní orgán je povinen postupovat hospodárně a rychle, nemůže opakovaně zasílat zásilky do ciziny a vyčkávat na jejich převzetí, neboť by to vedlo k neúměrnému prodlužování řízení a zvýšení nákladů. 14. Žalovaný uvedl, že pochybnosti o řádném doručení vyvstaly již při doručování příkazu k zahájení řízení, protože doručenka neobsahovala datum doručení a nebylo možné ověřit v