7 As 124/2025 — Nejvyšší správní soud

31 A 9/2025- 94 - text  9 31 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: H. M. zastoupena: Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem, ev. č. ČAK 04924 vykonávajícím advokacii jako společník společnosti ARROWS, advokátní kancelář, s. r. o., IČ 0671786 se sídlem: Plzeňská 3350/18, Smíchov, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 1882/57, 5XB01 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. prosince 2024, č.j. KUJI 111357/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. prosince 2024, č.j. KUJI 111357/2024, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 404 Kč do rukou jejího zástupce, do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod, č.j. MHB_DOP/4017/2024/JSOB ze dne 6. 8. 2024. I. Žalobní argumentace 2. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí nedostatečně vypořádalo její odvolací námitky, zejména ty, které se týkaly vyvrácení závěrů znaleckého posudku a ve vztahu k rozdílnému přístupu ke srovnatelným případům. Upozornila, že soudní judikatura stanoví, že rozhodnutí správního orgánu musí být přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Žalovaný však použil jako podklady pro rozhodnutí neoficiální informace dostupné na internetu (např. webové statistiky nehodovosti), které nebyly opatřeny jako důkazy v souladu se správním řádem. 3. Dále žalobkyně napadenému rozhodnutí vytkla, že odmítlo znalecký posudek M. jako irelevantní, aniž by bylo provedeno vlastní odborné posouzení. Žalobkyně tak vyslovila přesvědčení, že nelze znalecký posudek odmítnout pouze na základě subjektivního hodnocení správního orgánu. Poznamenala rovněž, že žalovaný zcela rezignoval na svou povinnost a v tomto ohledu pouze uvedl, že s ohledem na nedostatečnou kvalifikaci znalkyně, mají závěry znaleckého posudku hodnotu „běžného uživatele pozemních komunikací“. S tímto žalobkyně vyjádřila zásadní nesouhlas. Konstatovala, že statistiky nehodovosti použité v rozhodnutí nepostihují reálnou situaci v dotčeném úseku a správní orgán nepřihlédl k preventivní funkci dopravní regulace, přičemž zcela absentuje úvaha nad možnými následky, byť i jediné závažné dopravní nehody, která může v daném úseku silnice nastat. Těmito úvahami se žalovaný zcela odmítl zabývat a bezpečnost daného úseku silnice posuzoval pouze toliko s ohledem na četnost dopravních nehod v minulosti, zcela bez přihlédnutí ke specifikům dané lokality. Napadené rozhodnutí tak nezohledňuje, že zásah do vlastnického práva žalobkyně je neúměrný a odporuje principu proporcionality ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 4. Závěrem žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí dostatečně neodůvodňuje, proč v obdobných případech byla dopravní omezení stanovena, zatímco v tomto případě nikoli, čímž došlo k porušení principu rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace. Napadené rozhodnutí v případě hráze Jezuitského rybníka uvádí, že v dané věci bylo dopravní značení umístěno na základě statického posudku mostní konstrukce, ze kterého pravděpodobně vyplývá, že vyšší dopravní zatížení jeho konstrukce nesnese. V tomto ohledu nechápe žalobkyně danou argumentaci žalovaného, který po předložení znaleckého posudku žalobkyní dochází k rozdílnému závěru, než v případě Jezuitského rybníka, přičemž z žalobkyní předloženého znaleckého posudku taktéž vyplývá, že konstrukce hráze rybníka xx není dimenzovaná na těžkou nákladní dopravu. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný konstatoval, že v soudním řízení lze posuzovat pouze dotčení práv žalobkyně, kterými skutečně disponuje. Z okolností případu je patrné, že žalobkyně se domáhá změny místní úpravy provozu s ohledem na údajné škody, které působí provoz na silnici xx, resp. špatný dopravně technický či stavební stav dotčené silnice na její nemovitosti. V tomto ohledu se jedná o ochranu jejího soukromého práva, a sice vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. 6. Již v tomto ohledu považoval žalovaný za sporné, zda je možné domáhat se ochrany tohoto práva pomocí stanovení místní úpravy provozu, neboť z ust. § 78 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) vyplývá, že dopravní značení lze užít jen z důvodu veřejného zájmu. 7. Žalovaný především zdůraznil, že zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích je veřejným zájmem, který mají za úkol střežit a zajišťovat správní orgány. Jakékoli návrhy na stanovení místní úpravy provozu s odůvodněním v podobě BESIP jsou tedy pouhými podněty k postupu správních orgánů z moci úřední. Jejich podatelé nemají nárok na projednání věci ve správním řízení a již vůbec ne na ochranu poskytovanou správními soudy. Správní soudnictví slouží k ochraně veřejných subjektivních práv, avšak v oblasti zajištění BESIP žalobkyně zajisté žádné veřejné subjektivní právo hodné ochrany nemá. Posouzení dopravních nehod a vlivu navržené místní úpravy provozu na jejich předcházení je čistě v působnosti správních orgánů. Žalobkyně nemá veřejné subjektivní právo na navrhování místní úpravy provozu za účelem zvýšení BESIP a správní soud nemá pravomoc jí poskytovat v tomto směru ochranu, byť posouzení bylo provedeno v rámci správního rozhodnutí. 8. Dále uvedl, že dle ust. § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je vlastník silnice povinen nahradit vlastníkům sousedních nemovitostí škody, které jim vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; není však povinen nahradit škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. Ochranu vlastnického práva před zásahy způsobenými v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací lze tedy poskytovat v mezích soukromého práva. 9. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a to v případě, že by soud naznal, že ochrana vlastnického práva je výše uvedeným ustanovením dostatečně řešena v rámci soukromého práva. Řízení by pak bylo žalovaným zastaveno s odůvodněním, že ochrany vlastnického práva jako práva soukromého se nelze domáhat v procesu stanovení místní úpravy provozu, která slouží k regulaci provozu na pozemních komunikacích či jiným veřejným zájmům, nikoli však zájmům soukromým. 10. Žalovaný dále konstatoval, že při posuzování případu však aplikoval pro žalobkyni příznivější právní názor, a sice že přestože má být dopravní značení umísťováno pouze ve veřejném zájmu, je možné stanovit místní úpravu provozu i s přihlédnutím k soukromým zájmům, a to na základě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zejména přitom přihlédl ke skutečnosti, že výše uvedené ustanovení § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích vylučuje odpovědnost vlastníka komunikace za škody způsobené provozem na pozemních komunikacích. Žalobkyně se pak domnívá, že škody na jejích nemovitostech způsobuje právě provoz těžkých nákladních vozidel po předmětné pozemní komunikaci. Ochranu před provozem na pozemních komunikacích pak poskytuje správní orgán při stanovení místní úpravy provozu (viz např. § 24a zákona o pozemních komunikacích umožňující poskytnutí ochrany silnic II. a III. třídy před poškozováním komunikace nákladními vozidly s hmotností nad 12 t). K jednotlivým žalobním bodům pak žalovaný sdělil následující: 1) Napadené rozhodnutí se s veškerými námitkami žalobkyně vypořádalo, a to podrobně a dostatečně. Statistiky nehodovosti poskytnuté Centrem dopravního výzkumu, v. v. i., jako odborné výzkumné organizace, která čerpá data od Policie ČR, nepovažuje žalovaný za nijak nevěrohodné. 2) Důkazy hodnotí vždy správní orgán a závěry znaleckého posudku není nijak vázán. Trval tak na tom, že znalecký posudek podaný v oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a stavby inženýrské, specializace spolehlivost konstrukcí, navrhování staveb, zatížení konstrukcí, statika, vady a poruchy stavebních konstrukcí rozhodně nemá svou zamýšlenou vysokou vypovídací hodnotu v oblasti hodnocení intenzity provozu na pozemní komunikaci. Tomu odpovídá i skutečnost, že znalkyně neprovedla žádný dopravní průzkum, ale hodnotila provoz na komunikaci pouze subjektivními nepodloženými závěry ve stylu „jezdí tu hodně těžkých aut“. 11. Naproti tomu žalovaným opatřený dopravní průzkum poskytuje zcela přesné informace o skladbě vozidel užívajících komunikaci a je tedy daleko vhodnějším podkladem pro posouzení dopravní zátěže předmětné pozemní komunikace. 12. Nadto dle žalovaného žalobkyně svůj návrh sama znevěrohodnila právě úpravami znaleckého posudku. Ten původně požadoval omezit provoz těžkých nákladních vozidel, tj. vozidel nad 10 t. Poté, bez bliž