32 A 6/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

32 A 6/2025- 36 - text  8 32 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: I. M. zastoupen JUDr. Petrem Bakešem, advokátem se sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, IČ 70889546, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové o přezkum rozhodnutí ze dne 8. 9. 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-25657-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ( dále jen “správní orgán I. stupně”) ze dne 25. 7. 2025, čj. PDMUJA-38195/2025. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne 8. 4. 2025 v 08:31 hod. na dálnici D11 v 112,5 km v katastru obce Hořenice ve směru na Trutnov, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda, registrační značky 4SN 4941. Žalobce byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR na dálnici D11 EXIT 113 z důvodu překročení nejvyšší dovolené rychlosti, kdy nejvyšší dovolená rychlost byla upravena na 80 km/h. Žalobci byla naměřena měřícím zařízením TruCAM II rychlost 164 km/h, po odečtu odchylky měřícího zařízení + 3%, při rychlostech nad 100 km/h, byla překročena nejvyšší dovolená rychlost o 79 km/h. Žalobci byla uložena kauce 10 000 Kč, která byla na místě zaplacena v hotovosti. Na základě výše uvedeného byl žalobci zadržen cizozemský řidičský průkaz č. BXP 733461, který byl předán odboru dopravy Městského úřadu Jaroměř, a ten následně na základě § 118b odst. 4 zákona o silničním provozu, zaslal zadržený cizozemský řidičský průkaz na Ministerstvo dopravy ČR k dalšímu opatření. Za výše uvedený přestupek byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 10 000 Kč a správní trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců (platný na území ČR), kdy se doba zákazu počítá ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť nebyl naplněn imperativ zákonodárce podle § 93 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 118c odst. 4 zákona o silničním provozu. 3. Namítá, že správní orgán I. stupně mu nezapočítal dobu zadržení řidičského průkazu (od 8. 4. 2025 do 25. 7. 2025) do výkonu trestu zákazu činnosti, jak vyžaduje § 118c odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalovaný nevedl správní orgán I. stupně k povinnosti rozhodnout o započtení doby zadržení řidičského průkazu ani tak sám neučinil. Odkázal v tomto směru na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) např. ze dne 15. 3. 2022, čj. 7 As 126/2020-34 či ze dne 17. 8. 2020, čj. 1 As 184/2020-38, které potvrzují povinnost započíst již vykonanou dobu, po kterou bylo zakázáno řídit motorová vozidla, a to na základě opatření Policie ČR. Správní orgány proto měly ze spisu zjistit, že řidičský průkaz mu byl zadržen a rozhodnout o započtení této doby do výkonu správního trestu zákazu činnosti. 4. Žalobce konstatoval, že dne 8. 4. 2024 mu byl zadržen řidičský průkaz, přičemž v potvrzení o jeho zadržení se mu dále podává poučení o tom, že po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí řídit motorová vozidla. 5. Žalobce namítl, že se zdržel řízení motorových vozidel, neboť důvodně předpokládal, že nesmí řídit motorová vozidla. Takový zákaz mu vyplýval nejen ze samotného potvrzení o zadržení řidičského průkazu, ale i z výslovně vyjádřeného zákazu v § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu. Proto mělo být rozhodnuto o započetí doby zadržení řidičského průkazu do doby výkonu trestu zákazu činnosti. Správní orgán I. stupně však neučinil ničeho, co by žalobce vedlo k tomu, že zákaz vyjádřený v § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu se na něho již nevztahuje. Naopak, správní orgán I. stupně namísto toho, aby mu řidičský průkaz vrátil, odeslal jej k dalšímu opatření Ministerstvu dopravy, čím de facto učinil pro žalobce zadržený řidičský průkaz nedosažitelným. Žalobci je tak doposud bráněno manifestovat navenek, že je držitelem cizozemského řidičského oprávnění i ve třetích státech, kde na něho uložený zákaz činnost nedopadá. 6. Žalobce namítá i nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný na argumentaci žalobce v odvolání v zásadě nereagoval. Pouze odkázal na důvody uvedené na str. 5–6 prvostupňového rozhodnutí, aniž by své úvahy rozvedl a odůvodnil. Žalobce právě s těmito důvody polemizoval a vyvracel je. V důsledku toho se žalobce neměl možnost dozvědět konkrétní důvody, proč jeho odvolání nebylo úspěšné. 7. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zrekapituloval předcházející průběh správního řízení s tím, že žalobce se dopustil z nedbalosti dopravního přestupku překročení dovolené rychlost o 79 km/h v místě, kde je upravena nejvyšší dovolená rychlost na 80 km/h. Řidičský průkaz mu byl zadržen podle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o více než 50 km/h a více). Protože žalobce nemá trvalý nebo přechodný pobyt na území České republiky, bylo postupováno v souladu s ust. § 118b odst. 4 zákona o silničním provozu, a správní orgán nevedl řízení s držitelem cizozemského řidičského průkazu řízení o zadržení řidičského průkazu, který byl obratem odeslán prostřednictvím Ministerstva dopravy do země vydání. Odkázal v tomto směru na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně (strana 6). 9. Žalovaný považuje rozhodnutí za věcně správné, odpovídající zjištěným skutečnostem. Navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. IV. Replika žalobce 10. Žalobce poukázal na skutečnost, že předmětem odvolání před žalovaným učinil toliko výrok o uložení správních trestů v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Důvodem byl namítaný rozpor se zákonem, konkrétně porušení příkazu zákonodárce podle § 93 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení s § 118c odst. 4 zákona o silničním provozu a nezapočtení doby po kterou mu byl zadržen jeho řidičský průkaz do doby výkonu zákazu řízení motorových vozidel. Žalobce tedy nepolemizoval o přestupkovém jednání jako takovém, které bylo předmětem přestupkového řízení, ani o právní kvalifikaci skutku. Ostatně ani v žalobě žalobce nebrojí proti rozhodnutí žalovaného z jiných než těch důvodů, které uvedl v odvolání. 11. Žalobce shrnul, že není žádného sporu o tom, že mu byl dne 8. 4. 2025 příslušníkem Policie ČR zadržen řidičský průkaz z důvodu dle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Rovněž není sporu o tom, že zadržený řidičský průkaz mu nebyl vrácen do jeho dispozice, ale byl odeslán prostřednictvím Ministerstva dopravy do změně vydání a že o zadržení jeho řidičského průkazu nebylo autoritativně rozhodnuto. Sporné je dle něj to, zda byl postup správního orgánu I. stupně a žalovaného souladný s příkazem zákonodárce podle § 118c odst. 4 zákona o silničním provozu. Namítl, že žalovaný toliko odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, aniž by se problémem v napadeném rozhodnutí zabýval. Žalobce setrval na podané žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s”.). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 71 odst. 1, 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání za souhlasu žalobce a presumovaného souhlasu žalovaného (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 13. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce se dopustil přestupku popsaného v části I. tohoto rozsudku. Prvostupňovým rozhodnutím mu za uvedený přestupek byl uložen správní trest pokuty ve výši 10 000 Kč a správní trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců, kdy se doba zákazu počítá ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo žalobcovo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 14. Žalobce ve svém odvolání, žalobě i replice uvádí, že nepolemizoval o přestupkovém jednání jako takovém, které bylo předmětem