7 Azs 28/2011 — Nejvyšší správní soud

32 Az 5/2025- 47 - text 7 32 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: V. M. B. zastoupený advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, č. j. OAM-708/ZA-ZA11-HA13-2025, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) shledal žalovaný opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. II. Žalobní argumentace 2. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou. Uvedl, že tvrzení žalovaného, dle kterého žalobce v opakované žádosti neuvedl skutečnosti, které by svědčily o změně situace v zemi původu, nebo o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, je nesprávné. Žalobce totiž uvedl, že ho jednak čtyři měsíce před podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jednak v dubnu 2025, ve Vietnamu hledala policie. Žalobce se obává svého opětovného možného trestního stíhání ve Vietnamu za trestnou činnost, za kterou byl odsouzen v České republice. Za trestný čin v souvislosti s omamnými látkami hrozí ve Vietnamu trest smrti. Žalobce se o této skutečnosti dozvěděl až po ukončení řízení o jeho předchozí žádosti. 3. Žalobce dále namítl, že žalovaný byl povinen posoudit jeho žádost i z hlediska splnění či nesplnění podmínek azylu z humanitárních důvodů dle § 14 zákona o azylu, což však neučinil. Žalovaný rovněž nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, neboť s žalobcem neprovedl pohovor. Bez pohovoru nebylo možné zjistit konkrétní okolnosti a důvody toho, proč žalobce v zemi jeho původu hledá policie. Žalovaný neměl dostatek informací k posouzení žádosti, a tedy porušil princip materiální pravdy. 4. Žalovaný sice v rámci řízení obstaral informace o zemi původu, nicméně neshromáždil bližší informace týkající se stíhání osob vietnamské státní příslušnosti, které byly stíhány v České republice za drogovou trestnou činnost. Zpráva o zemi původu je tedy obecná. Nadto z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak žalovaný v kontextu azylového příběhu žalobce tuto zprávu hodnotil. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. 5. Žalovaný se dále nezabýval otázkou možného zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalobce v případě jeho nuceného vystěhování do země původu. Nuceným vystěhováním žalobce by došlo k nepřiměřenému zásahu do těchto práv u žalobce i jeho manželky a dětí, kteří mají v tuzemsku povolené pobyty, a tedy k porušení čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Žalovaný dále neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany v souvislosti s § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, neboť s povinností vycestovat do Vietnamu by bylo žalobci a jeho rodině znemožněno jejich rodinné soužití; k tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Azs 20/2013, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 75 Az 2/2019-22. Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte; žalovaný se ostatně otázkou zájmu a ochrany nezletilých dětí žalobce ani nezabýval. Také z těchto důvodů je rozhodnutí nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že jeho rozhodnutí je zákonné a správné. Námitka nedostatečně provedeného pohovoru není důvodná. Žalovaný provedl vstupní pohovor a rovněž žalobce poučil o jeho právech a povinnostech. Žalobce dostal prostor, aby vypověděl všechny skutečnosti, které ho vedly k odchodu ze země původu a k podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. To, že tak neučinil, nelze klást k tíži žalovanému. Žalobce již neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu i o azyl, nebylo mu však vyhověno, a to ani v rámci soudního přezkumu. 7. Žalovaný uvedl, že žalobce v nynější žádosti uvedl to stejné, co v žádosti předchozí; tedy že chce v České republice zůstat se svou rodinou. K policejním návštěvám bydliště žalobce v jeho vlasti žalovaný konstatoval, že z této skutečnosti nelze dovodit žádné cílené pronásledování žalobce v zemi jeho původu ve smyslu zákona o azylu, přičemž nic takového netvrdil ani samotný žalobce. Tato skutečnost tedy není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování opakované žádosti. K námitkám týkajícím se porušení čl. 8 Úmluvy žalovaný uvedl, že právo na rodinný život se řeší prostřednictvím institutů definovaných zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. V žalobě uvedené požadavky na napadené rozhodnutí jsou ve zjevné asymetrii ke skutečnostem prezentovaným žalobcem v průběhu správního řízení. Žalovaný zohlednil individuální okolnosti případu. Na základě zjištěných skutečností neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům. Dle žalovaného byly splněny podmínky § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a proto bylo řízení zastaveno. Žalobní námitky jsou irelevantní a účelové. IV. Obsah správního spisu 8. Žalobce podal dne 29. 6. 2025 opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný jej následně vyzval, aby se dostavil a poskytl údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce poslechl a za příslušnosti tlumočníka uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá proto, že čeká na rozhodnutí soudu ohledně jeho vyhoštění z České republiky. Má tu rodinu, chtěl by zůstat s nimi, jiné důvody nemá. Zmínil, že tyto důvody uvedl už v předchozí žádosti, teď akorát čeká na ten soud. Následně stručně dodal, že 4 měsíce zpět a poté ještě v dubnu 2025 přišla do jeho bydliště ve Vietnamu policie. Chtěli ověřit, kde žalobce je a co teď dělá, jestli je ve Vietnamu nebo v zahraničí. Rodiče žalobce policii řekli, že je v České republice, kde pracuje. Policie si to vyslechla a odešla. 9. Žalovaný mezi podklady pro rozhodnutí zahrnul i své rozhodnutí ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-HA13-R2-2023, kterým první žádost žalobce o mezinárodní ochranu podanou dne 15. 5. 2023 meritorně projednal a azyl (ani doplňkovou ochranu) neudělil. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2025, č. j. 31 Az 7/2024-28. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 49/2025-28. Součástí spisu je též pravomocné usnesení Krajského soudu v Praze 17. 7. 2025, č. j. 5 Nt 604/2025-31, kterým soud podle § 350h odst. 4 trestního řádu upustil od výkonu trestu vyhoštění na dobu pěti let, který byl odsouzenému (žalobci) uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 2 T 10/2019-3019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 15 To 72/2019-3184. Žalovaný si za účelem posouzení žádosti žalobce opatřil také písemné materiály obsahující informace o zemi původu OAMP ze dne 23. 5. 2025. Žalobce byl dne 12. 8. 2025 za přítomnosti tlumočníka seznámen s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. 10. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Uvedl, že aktuální žádost je druhou v pořadí, přičemž žalobce opětovně uvedl, že chce v tuzemsku zůstat se svou rodinou. Skutečnost, že žadatel očekává rozhodnutí ve věci svého vyhoštění, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, ani důvodem pro změnu či nové meritorní posouzení jeho opakované žádosti. Z tvrzených policejních návštěv nelze dovodit žádné cílené pronásledování žalobce v zemi jeho původu ve smyslu zákona o azylu, což ostatně netvrdil ani žalobce. Tato skutečnost proto není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany ani pro změnu či nové meritorní posouzení opakované žádosti. Žalovaný konstatoval, že ve Vietnamu nedošlo od meritorního přezkumu první žádosti k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by mohl být žalobce vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 téhož zákona, nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona. S ohledem na uvedené žalovaný neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti, a řízení o opakované žádosti žalobce zastavil postupem podle § podle § 25 písm. i) zákona o azylu. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu § 75 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z