51 A 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

51 A 2/2025- 34 - text  7 51 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: M. H. zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUKHK-1740/DS/2024/KJ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Hradec Králové (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 19. 5. 2023 ve 12:21 hod. řídil na pozemní komunikaci v obci Klenice u domu čp. 42 ve směru jízdy na Hradec Králové osobní motorové vozidlo, kterým překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 46 km/h. Hlídka Policie ČR naměřila jeho vozidlu silničním laserovým rychloměrem rychlost 99 km/h (po odečtení odchylky měřícího zařízení 96 km/h). Magistrát uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč, zákaz činnosti řízení motorových vozidel v délce šest měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil uvedené rozhodnutí magistrátu. 2. Správní orgány nerozhodovaly v této věci poprvé. Předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, č. j. 51 A 4/2024-136, neboť neměl za prokázané, že žalobci bylo řádně doručeno předvolání k jednání nařízenému na 4. 10. 2023 (na kterém proběhly výslechy policistů) a oznámení o ukončení dokazování. II. Argumentace účastníků řízení 3. Žalobce namítl, že magistrát nerespektoval právní názor krajského soudu vyjádřený v rozsudku č. j. 51 A 4/2024-136. Magistrát měl posoudit, zda bylo žalobci řádně doručeno předvolání k jednání, které se konalo dne 4. 10. 2023. Pokud nebylo, byl povinen ústní jednání zopakovat. Správní orgány ale neučinily jednoznačný úsudek o tom, zda předvolání k uvedenému jednání bylo žalobci doručeno řádně. Namísto toho magistrát předvolal žalobce k jednání konanému dne 16. 10. 2024, na které však nepředvolal svědky, kteří byli vyslýchaní na jednání dne 4. 10. 2023. Z tohoto důvodu se žalobce rozhodl jednání nezúčastnit. Svědci tedy byli vyslechnuti jen na jednání, na které žalobce nebyl řádně předvolán, a jejich výslech tak byl proveden nezákonně. 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na skutečnost, že svědci by byli vyslýchaní po téměř roce a půl od spáchání přestupku, zhodnotil jejich výpověď jako věrohodnou a uzavřel, že pořízené důkazy postačují k závěru o spáchání přestupku. Žalobce je toho názoru, že mu nemůže být upíráno právo klást svědkům otázky jen proto, že správní orgány svým nezákonným postupem zapříčinily, že by byli vyslýchaní s větším časovým odstupem. K náznakům žalovaného, že závěr o spáchání přestupku by obstál i bez provedení svědeckých výpovědí, žalobce namítl, že jde o spekulativní úvahu. Správní orgány opíraly své závěry o výpovědi policistů. 5. Navíc to byl správní orgán I. stupně, který svědky předvolal ze své vlastní iniciativy. Ne vždy je nutné, aby k rozhodnutí o přestupku byli vyslechnuti svědci. Pokud však správní orgán přistoupí k jejich předvolání, pak musí umožnit i obviněnému z přestupku, aby se jejich výslechu zúčastnil a mohl jim klást otázky. V daném případě to bylo důležité z toho důvodu, že měření bylo provedeno na samé hranici obce. Otázkou tak je, zda se vozidlo žalobce nacházelo ještě v obci, nebo již mimo obec. Pokud se nacházelo ještě v obci, pak je otázkou, zda jednání žalobce vykazovalo materiální znak přestupku. Bylo tak nutné zjistit konkrétní okolnosti případu, k čemuž je výpověď policistů vhodným nástrojem. 6. Žalobce dále namítl, že není zřejmé, zda na něj správní orgány hleděly jako na zastoupeného. Některá tvrzení uvedená v rozhodnutí magistrátu navozují dojem, že žalobce byl zastoupen společností FinHELP, s.r.o. (dále jen „Finhelp“). Magistrát například uvedl, že žalobce zaslal odpor z datové schránky společnosti Finhelp. Správní orgány ale této společnosti nedoručovaly, ani nijak nevyjasňovaly otázku zmocnění. Také není zřejmé, zda byl odpor podepsán elektronickým podpisem žalobce. Rozhodnutí magistrátu je v tomto ohledu vnitřně rozporné. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgány doručovaly písemnosti vždy žalobci a nepovažovaly jej za zastoupeného. Odpor proti příkazu byl odeslán z datové schránky společnosti Finhelp. Žalobce je jednatelem a jediným společníkem této společnosti, proto nebylo pochyb o tom, že se jedná o podání žalobce. Poté, co bylo první rozhodnutí žalovaného v této věci zrušeno krajským soudem, žalovaný zrušil prvoinstanční rozhodnutí. Magistrát následně předvolal žalobce k ústnímu jednání nařízenému na 16. 10. 2024. Tohoto dne proběhlo dokazování v nepřítomnosti žalobce, který se bez omluvy nedostavil. Mimo jiné byly čteny i svědecké výpovědi svědků, zasahujících policistů, jejichž výslech proběhl již dne 4. 10. 2023. Správní orgán neopakoval výslech svědků po téměř roce a půl od spáchání přestupku. Svědci ve svých výpovědích popsali průběh měření rychlosti a následné řešení přestupku žalobce, jejich výpovědi nejsou v rozporu se skutečnostmi zaznamenanými v oznámení přestupku. Magistrát dospěl k závěru, že má dostatek listinných důkazů založených ve spise a výslechy svědků by nepřinesly nic nového. Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil, že privilegovaným důkazem v dané věci je výstup z měřícího zařízení, které bylo řádně certifikováno a měření prováděla náležitě proškolená osoba. Pokud měřící zařízení zaznamenalo měření, je zřejmé, že bylo provedeno správně. Zasahující policisté zastavili vozidlo, ztotožnili žalobce, nevznikla žádná pochybnost o tom, kdo řídil vozidlo v době spáchání přestupku. Místo měření bylo dostatečně popsáno, včetně uvedení GPS souřadnic. Žalovaný ani v této otázce neshledal žádnou nesrovnalost. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 9. Žaloba není důvodná. 10. Žalobce předně namítl, že správní orgány nerespektovaly závazný právní názor krajského soudu vyslovený v rozsudku č. j. 51 A 4/2024-136. Zároveň namítl, že nevyslechnutím svědků (zasahujících policistů) během jednání, ke kterému by byl žalobce řádně předvolán, došlo k porušení jeho procesních práv. 11. Krajský soud dává žalobci za pravdu v tom, že správní orgány nemohly ve svých rozhodnutích vycházet z výpovědí policistů pořízených při ústním jednání konaném dne 4. 10. 2023. 12. Obecně platí, že dokazování v přestupkovém řízení by mělo být primárně provedeno při ústním jednání, aby obviněný mohl využít svého práva být dokazování přítomen a měl možnost se ke všem prováděným důkazům vyjádřit. Za splnění zákonných podmínek lze dokazování provést i mimo ústní jednání. O provedení takového důkazu pak musí být vyhotoven protokol podle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Právo obviněného být přítomen provedení důkazu však zůstává i v takovém případě nadále zachováno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 7 As 57/2010-82, č. 2633/2012 Sb. NSS, bod 31). V případě výslechu svědka je pak zejména nutné zachovat právo obviněného klást svědkovi otázky (viz § 82 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich; srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2007, č. j. 4 As 10/2006-57). 13. Oba svědci, tj. zasahující policisté, byli vyslechnuti před správním orgánem I. stupně při ústním jednání konaném dne 4. 10. 2023, a to v nepřítomnosti žalobce. K tomuto jednání přitom žalobce nebyl řádně předvolán, respektive správní orgány neodstranily pochybnosti, které krajský soud o řádnosti tohoto předvolání vyjádřil v rozsudku č. j. 51 A 4/2024-136 (viz body 18 až 23 cit. rozsudku). Žalobce byl poté předvolán k ústnímu jednání na den 16. 10. 2024 (přičemž řádnost tohoto předvolaní nesporuje), k jednání se bez odmluvy nedostavil, nicméně při tomto jednání nebyli svědci opětovně vyslechnuti. Magistrát pouze přečetl protokol o jejich výslechu. 14. Krajský soud nijak nezpochybňuje úvahu správních orgánů, že opětovný výslech zasahujících policistů po téměř roce a půl od spáchání přestupku by byl neúčelný. Skutečnost, že jejich původní výslech neproběhl řádným způsob