51 Ad 7/2024 – Krajský soud v Hradci Králové

51 Ad 7/2024- 21 - text  5 51 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobkyně: D. Š. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala dne 3. 6. 2024 žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 27. 7. 2024 při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 14. 7. 2023. Územní správa sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále jen „ÚSSZ“) rozhodnutím ze dne 24. 7. 2024 nepřiznala žalobkyni výplatu nemocenského. Podle ÚSSZ bylo možné u žalobkyně očekávat, že nabude pracovní schopnost nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby, nikoliv až v krátké době po jejím uplynutí, ve smyslu § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí ÚSSZ. 2. Žalobkyně dne 15. 10. 2024 předala držiteli poštovní licence dvě totožné žaloby proti výše uvedenému rozhodnutí, jedna byla adresována Krajskému soudu v Ostravě, druhá Krajskému soudu v Hradci Králové. Žaloba adresovaná Krajskému soudu v Hradci Králové byla doručena později, usnesením ze dne 16. 12. 2024, č. j. 32 Ad 16/2024-19, proto byla odmítnuta. Žalobu adresovanou Krajskému soudu v Ostravě tento soud postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové, coby soudu místně příslušnému k jejímu vyřízení. O této žalobě krajský soud rozhoduje v nynějším řízení. 3. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Zásadní pochybení spatřuje žalobkyně v tom, že správní orgány nesprávně hodnotily zjištěné skutečnosti týkající se jejího zdravotního stavu. Nesouhlasí také s tím, že žalovaná předjímá rozhodnutí jiného správního orgánu, které ještě nebylo vydáno. Prvoinstanční rozhodnutí vychází z předpokladu, že byla k datu 28. 7. 2024 uznána invalidní, a její pracovní neschopnost jí tak bude ukončena do 30 dnů. Může si tedy hledat a najít přiměřené zaměstnání a zároveň by jí měl být vyplácen invalidní důchod. Podle žalobkyně ale lze doložit, že vzhledem k jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu je i nadále u dosavadního zaměstnavatele uznána práce neschopnou. Nebylo též vydáno (doručeno) žádné rozhodnutí správního orgánu o uznání její invalidity. V důsledku tohoto postupu jí nejsou delší dobu vypláceny dávky nemocenského pojištění a ani případný invalidní důchod. Žalobkyně si je vědoma toho, že výplata nemocenských dávek po uplynutí podpůrčí doby je fakultativní, podle jejího názoru však byly splněny podmínky stanovené v § 27 zákona o nemocenském pojištění. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že posudkoví lékaři pracují s kompletní doloženou zdravotní dokumentací, ale do posudkového zhodnocení uvádí jen stěžejní fakta. To neznamená, že by ostatní lékařské zprávy neprostudovali a nezohlednili ve své posudkové rozvaze. Účelem posudků není opisování všech nálezů, ale zhodnocení zdravotního stavu ve vztahu k neschopnosti vykonávat pracovní činnost. V případě žalobkyně lékaři posudkové služby posoudili její zdravotní stav celkem třikrát a dospěli k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Konstatováním dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je pak vyloučeno další trvání dočasné pracovní neschopnosti, resp. výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. 5. K námitce předjímání rozhodnutí jiného správního orgánu žalovaná konstatovala, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně byl zhodnocen v samostatném řízení. Dne 5. 9. 2024 žalovaná v námitkovém řízení učinila závěr, že žalobkyně je invalidní (a to v I. stupni). Nebylo zatím pouze vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu. To však nic nemění na tom, že žalobkyně je invalidní od 28. 7. 2024. Dočasná pracovní neschopnosti byla žalobkyni ukončena v zákonném termínu ke dni 5. 10. 2024, tj. do 30 dnů ode dne, kdy byla žalobkyně posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu uznána invalidní. Pokud žalobkyně splňuje i ostatní podmínky pro přiznání invalidního důchodu, měl by jí být rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu vyplacen invalidní důchod zpětně od 28. 7. 2024. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozsah jeho přezkumu byl vymezen uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně dne 3. 6. 2024 podala žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 27. 7. 2024 při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 14. 7. 2023. Na základě této žádosti byl její zdravotní stav posouzen lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který v posudku ze dne 24. 7. 2024 zhodnotil zdravotní stav žalobkyně jako dlouhodobě nepříznivý. V závěru uvedl, že se jedná o pojištěnku, u níž lze očekávat, že nabude pracovní schopnost nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Na základě uvedeného posudku vydala ÚSSZ prvoinstanční rozhodnutí, proti kterému si žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání. Připojila k němu lékařské zprávy, které dle ní nebyly podkladem zdravotního posudku. V rámci odvolacího řízení byl lékařem námitkového a odvolacího řízení Institutu posuzování zdravotního stavu vypracován posudek ze dne 3. 9. 2024, ze kterého vyplynulo, že žalobkyně je v dočasné pracovní neschopnosti z důvodu bolesti dolní části zad, tento stav je při dodržování režimových a léčebných opatření stabilizovaný, nejedná se tak o stav, který by odůvodnil prodloužení výplaty nemocenského. Postižení má již charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pro který byla od 28. 7. 2024 žalobkyně uznána invalidní v I. stupni. Součástí spisu je i posudek lékaře námitkového a odvolacího řízení Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 5. 9. 2024, dle kterého je žalobkyně od 28. 7. 2024 invalidní v I. stupně. 8. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalované ve věci nepřiznání nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. 9. Krajský soud k věci uvádí, že nemocenské je peněžitou dávkou poskytovanou v rámci systému nemocenského pojištění s cílem nahradit započitatelný příjem pojištěnce, jenž by uznán dočasně práce neschopným. Obligatornost poskytování této dávky je omezena tzv. podpůrčí dobou, což je doba, po kterou má být dávka vyplácena a která v případě nemocenského začíná 15 kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; takto časově vymezená podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti (nestanoví-li zákon jinak); viz § 26 zákona o nemocenském pojištění. 10. Po uplynutí uvedené maximální možné podpůrčí doby přestává být nárok na nemocenské obligatorní, ale jedná se již o nárok fakultativní, neboť daná dávka je vyplácena pouze na základě individuálního správního aktu – rozhodnutí vydávaného na žádost pojištěnce. Jinými slovy jde o nenárokové plnění, které je omezeno jen na určitou dobu uvedenou v rozhodnutí a vycházející z vyjádření posudkového lékaře orgánu nemocenského pojištění. Současně musí být splněna podmínka uvedená v § 27 zákona o nemocenském pojištění, podle které lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2020, č. j. 34 Ad 5/2018-33). 11. Výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby tedy závisí na posouzení dočasné pracovní schopnosti pojištěnce a jeho pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby. Toto posouzení je součástí posouzení zdravotního stavu pojištěnce podle § 53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, což je otázkou odbornou (medicínskou) a rozhodující správní orgány si o ní nemohou učinit úsudek samy. Musí vycházet z posouzení zdravotního stavu provedeného lékařem orgánu nemocenského pojištění (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 2. 6. 2016, č. j. 60 Ad 1/2016-65). 12. Podle § 59 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění dočasná pracovní neschopnost končí třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu uznán invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity anebo invalidním nebo invalidním ve vyšším st