52 A 22/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 22/2025- 62 - text 11 52 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: X, narozený X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. MZDR 7793/2023-2/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením odpovědnosti za přestupek spočívající v porušení povinnosti použít ochranný prostředek dýchacích cest ve vnitřním prostoru budovy v době pandemie covid-19. Tato povinnost byla mimo jiné stanovena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví pravě v souvislosti s onemocněním covid-19. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Rozhodnutím Krajské hygienické stanice Pardubického kraje (dále „prvostupňový orgán“) ze dne 15. 2. 2023, č. j. KHSPA 02868/2023/OS-Pce (dále „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 92n odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále „ZoOVZ“). Uvedeného přestupku se dopustil tím, že dne 19. 8. 2021 v době od 10:45 do 11:05 hodin úmyslně nesplnil povinnost uloženou mu bodem 2 opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN ze dne 30. 7. 2021 (dále také jen „mimořádné opatření“), neboť se pohyboval ve vnitřním prostoru budovy Úřadu práce ve Vysokém Mýtě bez stanoveného ochranného prostředku dýchacích cest (nos, ústa). Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení. Ze správního spisu se nadto též podává, že šlo o opakované jednání žalobce. 3. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný prvostupňové rozhodnutí na základě odvolání žalobce změnil, a to v části týkající se výroku o správním trestu (změnil zákonné ustanovení, dle kterého byl správní trest uložen a doplnil obecná ustanovení, dle kterých se správní trest ukládá). Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. S rozhodnutím žalovaného žalobce nesouhlasil. II. Žaloba a její obsah 5. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě se domáhal zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a dále uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci finanční odškodnění ve výši 17 000 Kč. 6. V žalobě zejména namítal, že nikdo neměl povinnost zakrývat si dýchací cesty pro nedostatek pravomoci Ministerstva zdravotnictví vydat mimořádné opatření. Mimořádné opatření je dle žalobce protiprávní pro jeho rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), neboť s ohledem na dělbu moci nemůže zákonodárce delegovat na moc výkonnou uložení primárních povinností. Základní lidská práva nelze omezit podzákonným mimořádným rozhodnutím, které navíc bylo ve více než 40 případech Nejvyšším správním soudem pro nezákonnost zrušeno. Ministerstvo zdravotnictví opřelo vydání mimořádného opatření o ustanovení § 80 odst. 1 písm. g) ZoOVZ, které váže právo nařizovat mimořádná opatření na epidemii a nebezpečí jejího vzniku. V rozhodnou dobu však na území České republiky stav epidemie (pandemie) ani nouzový stav podle platné legislativy vyhlášen nebyl. Stav pandemie vyhlášený WHO je právně irelevatní, nemá pro Českou republiku žádnou právní závaznost. 7. Žalobce dále tvrdil, že byl neoprávněně postižen za spáchání přestupku, neboť celý konstrukt epidemie či pandemie byl lichý. Dosud nebyl izolovaný žádný vir, který měl údajnou nemoc způsobit. K tomu odkazoval na dokument nazvaný „dopis Dr. Lanky vědcům“ potvrzující, že konstrukt viru je vědecký podvod a na dokument CDC 2019-Novel Coronavirus (2019-nCoV) Real-Time RT-PCR Diagnostic Panel. Závěr žalovaného, že existence viru a infekčnost jsou notorietou, kterou není třeba dokazovat, odporuje základním vědeckým premisám, kde základem vědy je neustálé pochybování. Dále nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi úmrtím lidí v letech 2020 až 2022 a údajným virem covid-19. Příčiny úmrtí stanovované na základě PCR testů byly zcela proti medicínským zásadám „lege artis“. Rovněž nebylo žádným vědeckým průzkumem hodnověrně prokázáno, že tzv. virová onemocnění jsou infekční, tedy jejich přenositelnost z jedné osoby na druhou. Uvedené námitky žalobce obsažené v jeho vyjádření v řízení o přestupku nebyly vůbec vypořádány. 8. Žalobce dále poukazoval na škodlivost zakrývání dýchacích cest pro lidské zdraví prokázané následnými vědeckými výzkumy a studiemi, na neúčinnost zakrývání dýchacích cest jako ochrany před tzv. respiračními nemocemi a na upuštění od dodržování veškerých opatření od 25. 2. 2022. 9. V závěru žaloby žalobce uváděl, že nebyla naplněna formální stránka daného přestupku (s odkazem na předchozí část žaloby) ani materiální stránka v době rozhodování, a to s odkazem na nijak zvláštní výjimečnost úmrtnosti (řádově v desetinách procenta) proti masivním a proti lidským právům zavedeným opatřením, nijak extrémní infekčnosti (přenositelnosti) a provedeným studiím o škodlivosti zakrývání dýchacích cest. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření poukázal na obsahovou podobnost žalobních a odvolacích námitek a odkázal na argumentaci obsaženou v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí. Uvedl, že čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod umožňuje, aby zákony obsahovaly tzv. blanketní normy. Mimořádné opatření bylo vydáno za základě § 80 odst. 1 písm. g) ZoOVZ postupem dle § 69 odst. 1 písm. i) téhož zákona. Povinnost žalobce řídit se mimořádným opatřením, které nebylo zrušeno, vyplývá z § 69 odst. 2 ZoOVZ. Žalobní námitky většinově nesouvisí s předmětem řízení. Existence onemocnění covid-19 je notorietou, stejně jako skutečnost, že na uvedené onemocnění zemřelo v České republice cca 40 000 lidí. Stav epidemie onemocnění covid-19 byl vyhlášen WHO dne 30. 1. 2020, dne 11. 3. 2020 prohlásila WHO šíření uvedeného onemocnění za pandemii. Covid-19 jako virové onemocnění je ze své povahy infekční, což je obecně uznávaný a z drtivé většiny nezpochybňovaný fakt. Izolace viru je pro posouzení věci irelevantní. 11. Ohledně naplnění materiální stránky odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Předmětný přestupek je přestupkem ohrožovacím. Pro naplnění skutkové podstaty postačuje pouhé případné riziko ohrožení zdraví dalších osob případným přenosem onemocnění covid-19. Zdůraznil, že žalobce svým jednáním ohrozil zdraví pracovníků úřadu práce, zasahujících strážníků městské policie a dalších přítomných osob. 12. K návrhu žalobce na zaplacení částky 17 000 Kč jako finančního odškodnění uvedl, že uvedený nárok není předmětem soudního řízení správního. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. V. Jednání soudu 13. Soud ve věci konal ústní jednání, při němž účastníci v podstatě setrvali na svých tvrzeních. 14. Žalobce zdůraznil, že ministerstvo nemělo k vydání opatření zákonnou oporu, v dotčeném období nebyl vyhlášen nouzový stav ani stav epidemie. I pokud by tomu tak bylo uvedl, že v jeho případě nebyla naplněna jak formální, tak materiální stránka přestupku. 15. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření k žalobě a podotkl, že převážná část žalobní argumentace se míjí s podstatou přestupkového řízení. K tomu též zdůraznil, že vyhlášení opatření nebylo vázáno na nouzový stav. Odmítl tvrzení, že u předmětného ohrožovacího přestupku nebyla naplněna formální či materiální stránka. Nedošlo k promlčení přestupku. 16. Dokazování soud neprováděl. Zjištěný skutkový stav nebyl předmětem sporu stran. VI. Přezkum věci soudem 17. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí správních orgánů vydaná v prvním a druhém stupni správního řízení posuzoval jako jeden celek. 18. Žaloba není důvodná. VI.a. Přezkum věci – obecná východiska 19. Dle § 92n odst. 1 písm. b) ZoOVZ fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g) nebo podle § 82 odst. 2 písm. m) k ochraně zdraví fyzických osob při epidemii, nebezpečí jejího vzniku, živelné pohromě nebo jiné mimořádné události. 20. Dle § 69 odst. 1 písm. i) ZoOVZ, ve znění účinném do 30. 9. 2023, mimořádnými opatřeními při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku jsou zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. 21. Dle § 80 odst. 1 písm. g) ZoOVZ, ve znění účinném do 31. 12. 2022, Ministerstvo zdravotnictví k ochraně a podpoře veřejného zdraví nařizuje mimořádná opatření při epidemii