2 As 164/2019 — Nejvyšší správní soud

52 A 9/2025- 26 - text 8 52 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobkyně: L. Č. zastoupená advokátem Mgr. Bc. Jakubem Šťastným sídlem Pohraniční stráže 136, 353 01 Velká Hleďsebe proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, IČ 72050250 sídlem Policie ČR, Na Spravedlnosti 2516, 530 48 Pardubice v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Žalobkyně podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), jíž se domáhala určení, že: „Zásah spočívající v tom, že vůči žalobkyni byly dne 16. 12. 2024 provedeny identifikační úkony, byl nezákonný. Dále žalobkyně požadovala „obnovení stavu před provedením zásahu, tedy smazat a odstranit z databází Policie ČR veškeré osobní údaje žalobkyně, záznamy a materiály získané při nezákonném zásahu, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.“ Žalobkyně rovněž uplatnila náklady soudního řízení. 2. V konkrétní rovině žalobkyně uvedla, že dne 16. 12. 2024 byl vůči ní provedeny identifikační úkony podle § 65 zák. č. 273/2008 Sb., o policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) v souvislosti s trestním stíháním pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky vedeným u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje pod č. j. KRPE-101346-50/TČ-2024-170906. 3. Identifikačním úkonům se žalobkyně podrobila na základě předchozí výzvy policejního orgánu a poučení o možnosti použít donucovací prostředky, neboť nejprve projevila nesouhlas s provedením identifikačních úkonů a měla za to, že s ohledem na posuzovaný trestný čin není jejich provedení důvodné. Nyní žalobkyně tvrdí, že provedení identifikačních údajů bylo v rozporu s ústavním pořádkem a především čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobkyně má za to, že nemá jinou možnost, jak se domáhat výmazu získaných údajů než právě podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. 4. Podle žalobkyně charakter trestné činnosti neodůvodňoval provedení identifikačních úkonů, nejednalo se o násilnou či majetkovou trestnou činnost, není důvod domnívat se, že žalobkyně bude v budoucnu dopouštět trestné činnosti, při níž by se měly její získané identifikační údaje použít. Vzhledem k ojedinělosti jednání žalobkyně proto získání a uchování identifikačních údajů považuje za natolik výrazný zásah do osobnostních práv, že je nutné dát přednost ochraně práv žalobkyně před zákonným zmocněním policie široce provádět identifikační úkony a uchovávat údaje žalobkyně, kdy žalobkyně tvrdí, že při hypotetické následné trestné činnosti by získané identifikační údaje nebyly ani použitelné. II. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal související skutkový stav věci následovně. Dne 8. 11. 2024 ve 22:50 hod v obci Moravská Třebová na silnici II. třídy č. 368 v km 38.51 (souřadnice GPS -1096808/-587159) došlo k dopravní nehodě tím způsobem, že žalobkyně řídila vlastní osobní automobil X, SPZ X, ve směru na Staré Město, kdy se v daném úseku neřídila pravidly provozu na pozemních komunikacích, nepřizpůsobila rychlost jízdy vozidla stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a vjela vpravo mimo komunikaci, kde narazila do vzrostlého listnatého stromu majitele Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Vozidlo bylo odmrštěno zpět na komunikaci, kde byl poškozen povrch pozemní komunikace majitele Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Tímto jednáním došlo ke hmotné škodě na zúčastněném vozidle ve výši 150.000 Kč, na listnatém stromu ve výši 2.000 Kč a na povrchu komunikace ve výši 10.000 Kč. 6. Policejní hlídka obvodního oddělení Policie ČR Moravská Třebová provedla u žalobkyně analyzátorem ALCOTEST 7510 č. ARKE - 0421 orientační vyšetření na přítomnost alkoholu v dechu žalobkyně, která vozidlo řídila. Toto vyšetření ukázalo pozitivní výsledek, a to první měření v čase 23:04:30 hod výsledek 2,04 promile etanolu v těle a druhé měření v čase 23:10:14 hod výsledek 1,84 promile etanolu v těle. Žalobkyně byla poučena o možnosti žádat odběr krve, čehož nevyužila. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě uplatněna, ani ohledáním vozidla zjištěna. Žalobkyně byla z místa dopravní nehody převezena do nemocnice ve Svitavách k vyšetření, poté byla z nemocnice propuštěna. Dne 9. 11. 2024 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 31. 1. 2025 vydal Okresní soud ve Svitavách rozsudek č. j. 2 T 246/2024-122, kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců se zkušení dobou jednoho roku a šesti měsíců, dále jí byl uložen peněžitý trest v počtu 70 celých denních sazeb při výši denní sazby ve výši 300 Kč (celkem 21.000 Kč) a současně jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2025. 7. K žalobním bodům pak žalovaný uvedl, že skutek žalobkyně nelze bagatelizovat, neboť svým jednáním mohla ohrozit širší okruh osob na životě a zdraví nebo na majetku. Při prvním měření jí bylo naměřeno 2,04 promile etanolu v těle, přičemž zákonná výše pro spáchání daného trestného činu je ve výši 1 promile etanolu v těle. Žalovaný ohledně zákonnosti provedených identifikačních úkonů odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017-93), podle kterého je povinností správního orgánu zvážit přiměřenost provádění identifikačních úkonů vzhledem k okolnostem konkrétního trestního činu a nelze k nim přistoupit bez dalšího u všech podezření z úmyslného trestného činu. V daném případě má žalovaný však za to, že postupoval správně, když žalobkyni vyzval k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii, neboť bylo nezbytné zejména za účelem předcházení zločinnosti, přičemž má za to, že dostál i podmínce přiměřenosti, tedy že okolnosti případu žalobkyně byly důvodem pro zásah do práva na informační sebeurčení žalobkyně. Není přitom povinností správního orgánu provádět důsledné provedení testu proporcionality, neboť to je dle uvedeného rozsudku až věcí soudu ve správním soudnictví. 8. Nicméně žalovaný se k testu proporcionality v dané věci vyjádřil s tím, že provedení identifikačních úkonů ve věci žalobkyně splnilo všechny předpoklady testu proporcionality, a to vhodnost, potřebnost i přiměřenost zásahu. Cílem zvoleného postupu byla totiž prevence před zločinností ve smyslu § 65 zákona o policii; z hlediska potřebnosti pak zdůraznil, že se žalobkyně dopustila velmi závažné trestné činnosti způsobilé ohrozit více lidských životů nebo majetek. Případnou budoucí identifikaci žalobkyně přitom nelze provést bez toho, aniž by byly žalobkyni provedeny identifikační úkony. Zdůraznil rovněž, že žalobkyně se provedení identifikačních úkonů po výzvě policejního orgánu podrobila dobrovolně. Pokud jde o přiměřenost, žalovaný opět uvedl nutnost prevence recidivy trestné činnosti a odkázal na rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2020, č. j. 2 As 164/2019-30, podle kterého: „Zpracovávání osobních údajů policií je účinným prostředkem prevence recidivy, jejíž riziko je naplněno především u pachatelů úmyslných trestných činů, u nichž je zvýšená pravděpodobnost budoucí potřeby ztotožnění podle zanechaných stop. Uchovávání profilů DNA je pak přiměřeným zásahem do práv jedince k dosažení cíle, jímž je předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a potrestání pachatelů a naplnění tak úkolů policie. Kritérium nezbytnosti je závislé na subjektivní stránce trestné činnosti a charakteru meritorního rozhodnutí v trestním řízení. Při omezení uchovávání osobních údajů jen na závažné trestné činy násilného nebo drogového charakteru by policie nemohla dostát své zákonem stanovené roli. Nelze se rovněž při posuzování recidivy omezit na recidivu stejnorodou, ale na recidivu obecně, když za časté dochází k eskalaci trestné činnosti od méně závažné k závažnější. S ohledem na rostoucí podíl recidivistů na páchání trestné činnosti se zvyšuje využitelnost uchování osobních údajů pachatelů všech úmyslných trestných činů.“ Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 7/18, podle kterého samotný odběr biologických vzorků prováděný neinvazivní formou v obecné rovině obstojí v testu proporcionality. 9. Dále žalovaný připomněl, že ustanovení § 65 odst. 5 zákona o policii stanoví, kdy takto získané údaje budou zlikvidovány, přičemž každý může v souladu s § 28 až § 30 zákona č. 110