7 As 151/2011 — Nejvyšší správní soud

61 A 6/2024- 100 - text 9 61 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., v právní věci žalobce: D. K. zastoupený obecným zmocněncem Mgr. M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 24. 5. 2024, č.j. SpKrÚ 69173/2023-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 7. 2023, č. j. MUCT/9776/2023/DOP/LAD/SPŘ/49-18. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Uvedeného přestupku se žalobce podle správních orgánů dopustil úmyslně tím, že dne 13. 4. 2023 okolo 21:50 hodin jako řidič silničního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Polo, registrační značky X, jedoucího v obci Česká Třebová, ulice dr. E. Beneše, na silnici I. třídy č. 14, na BUS zastávce – Primona, ve směru jízdy na obec Ústí nad Orlicí, poté, co byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, se na výzvu policisty podrobil orientačnímu vyšetření na přítomnost jiné návykové látky pomocí testu Drugwipe 5SP s pozitivním výsledkem na přítomnost látky THC, a proto byl policistou Policie ČR vyzván k odbornému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu na zjištění jiné návykové látky, což odmítl. Výše popsaným jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, neboť se na výzvu policisty nepodrobil vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem, ačkoliv k tomu byl podle zákona povinen. 3. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců podle § 35 až § 40 a § 46 a § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce namítl, že v průběhu silniční kontroly proti němu bylo vykonáno celkem pět úkonů (zastavení vozidla, výzva k předložení dokladů, výzva k dechové zkoušce na alkohol, výzva k orientačnímu vyšetření na přítomnost jiné návykové látky a výzva k lékařskému vyšetření), přičemž před provedením ani jednoho z těchto úkonů mu nebyl sdělen právní důvod jejich provedení a nebyl poučen o svých právech a povinnostech. 5. Protože nebyl poučen o právním důvodu vznesení výzvy k orientačnímu vyšetření na přítomnost jiné návykové látky (první výzva) ani o svých právech a povinnostech, byla tato výzva podle žalobce nezákonná a v důsledku toho bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nezákonně získaného důkazu. Tento důkaz (výsledek orientačního testu) byl přitom jediným, na němž bylo rozhodnutí o vině založeno. 6. Ve vztahu k druhé výzvě, tj. výzvě k lékařskému vyšetření, bylo žalobci předloženo poučení až dodatečně, tzv. „ex post“, tedy až poté, co výzvu odmítl uposlechnout. Žalobce tvrdí, že právě tato absence poučení vedla k tomu, že jednal v právním omylu, a tudíž nemohl naplnit subjektivní stránku přestupku. Žalobce má za to, že pokud byl první důkaz (výsledek orientačního testu) získán nezákonně, nemohla být druhá výzva (k lékařskému vyšetření) považována za opodstatněnou. Pokud tedy nebyla výzva zákonná, nemohlo dojít k naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. V této souvislosti žalobce kritizuje i argumentaci žalovaného, který podle něj nesprávně vychází z předpokladu, že každé neuposlechnutí výzvy policisty automaticky zakládá odpovědnost za přestupek, bez ohledu na zákonnost samotné výzvy. 7. Ačkoliv žalobce podle své právní argumentace nenaplnil všechny znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, jeho jednání lze kvalifikovat jako přestupek neuposlechnutí výzvy úřední osoby podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. 8. Správní orgán prvního stupně podle žalobce také nesprávně určil formu zavinění, když uzavřel, že žalobce jednal v nepřímém úmyslu, aniž by tento závěr opřel o jakýkoli důkaz. Pokud by vůbec bylo možné hovořit o zavinění (neboť má žalobce za to, že jednal v právním omylu), pak by šlo maximálně o nedbalost. Z tohoto důvodu žalobce považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 9. Žalobce rovněž tvrdí, že přestupek, z něhož byl obviněn, má tzv. trestní charakter, a proto mu náleží veškeré procesní záruky podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti odkazuje na tzv. Engelova kritéria, která podle něj byla v jeho případě naplněna. 10. Na základě výše uvedeného proto žalobce navrhl, aby soud zrušil jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný připomněl, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, nikoliv trestného činu. Orientační vyšetření i následná výzva k lékařskému vyšetření byly v souladu se zákonem. Policista žalobce poučil o následcích odmítnutí lékařského vyšetření, což je doloženo audiovizuálním záznamem. Žalobce byl podle žalovaného jasně informován o tom, že odmítnutí vyšetření bude mít právní následky, a přesto se rozhodl vyšetření nepodstoupit. Žalobce věděl, že řízení pod vlivem návykových látek je zakázáno, a byl si vědom i následků odmítnutí vyšetření, mimo jiné i proto, že proti němu již v minulosti probíhalo řízení pro obdobný přestupek. Tvrzení žalobce, že nerozuměl rozdílu mezi orientačním a lékařským vyšetřením, označil žalovaný za účelové a v rozporu s obsahem spisu, zejména s audiovizuálním záznamem, kde žalobce výslovně uvedl, že ví, co poučení obsahuje. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Podle § 3 odst. 2 zákona o silničním provozu: Řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. 14. Podle § 4 písm. b) zákona o silničním provozu: Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 až 10 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. 15. Podle § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu: Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem. 16. Podle § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu: Řidič motorového vozidla je na výzvu policisty, vojenského policisty, strážníka obecní policie, inspektora silniční dopravy ve stejnokroji nebo celníka ve stejnokroji povinen předložit ke kontrole doklady podle odstavce 7. Nemá-li povinnost mít některý z těchto dokladů při řízení u sebe, může namísto jeho předložení prokázat svou totožnost. 17. Podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu: Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. 18. Nyní k samotnému soudnímu přezkumu. 19. Krajský soud provedl při jednání dne 2. 9. 2025 dokazování přehráním dvou videozáznamů silniční kontroly ze dne 13. 4. 2023.