10 Ads 290/2019 — Nejvyšší správní soud

28 Ad 6/2025- 53 - text  7 28 Ad 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobkyně: A. M. F. P. zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Slámou sídlem Škroupova 957/4, 500 02 Hradec Králové proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky a potvrdila své prvoinstanční rozhodnutí ze dne 10. 4. 2025, č. j. X, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Brazilskou federativní republikou o sociálním zabezpečení ze dne 9. 12. 2020, která vstoupila v platnost dne 1. 11. 2024. 2. Podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu v prvním stupni ze dne 21. 1. 2025 nebyla žalobkyně invalidní, neboť poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu pouze o 30 %. Za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo v tomto posudku označeno zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 4b (ztuhnutí pohybu zápěstního kloubu/kloubů) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“).Pro toto postižení byla stanovena míra procentního poklesu pracovní schopnosti při horní hranici na 20 %, přičemž vzhledem k dalším komorbiditám byla navýšena o 10 %. 3. V námitkovém řízení žalovaná rozhodla na podkladě posudku ze dne 18. 7. 2025 vypracovaného lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení, kterým bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla k datu vydání prvoinstančního rozhodnutí invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP, neboť dle uvedeného posudku poklesla její pracovní schopnost o 30 %. Nicméně jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo zhodnoceno zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 5b (deformity prstů rukou při částečně zachované úchopové schopnosti ruky) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k dalšímu zdravotnímu postižení byla hodnota navýšena o dalších 10 %. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobkyně ve včas podané žalobě označila rozhodnutí žalované za nesprávné, neboť ani v jednom stupni správního řízení nebyl její zdravotní stav podrobněji zkoumán. Během správního řízení nebyla lékaři přešetřena a ti rozhodli pouze na základě jim dostupné lékařské dokumentace. Je toho názoru, že tento postup byl v rozporu se zásadou materiální pravdy, když na jeho základě nelze objektivně zhodnotit faktické možnosti žalobkyně ohledně pohybu a manipulace ruky. 5. Má za to, že v obou posudcích nebylo přihlédnuto k lékařské zprávě z neurologického vyšetření z června 2024, ač byla součástí podkladů k posudkům. Z uvedené lékařské zprávy vyplývá, že žalobkyně objektivně neprovede dorzální flexi levého zápěstí ani plnou extenzi palce a že hybnost prstů na levé ruce je omezena o 50 %. Neurologem bylo zhodnoceno, že žalobkyně je schopna používat ruku při činnosti pouze jako pomocnou. Sama žalobkyně v sebehodnotícím dotazníku uvedla, že má nulový stisk ukazováčku a palce a že mezi nimi neudrží ani list papíru a ani není schopna se levou rukou najíst. Dále uvedla, že má omezený pohyb levého předloktí. 6. Poukázala též na rozpory mezi oběma posudky o invaliditě, protože lékaři Institutu její zdravotní postižení vyhodnotili v odlišných položkách přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Z tohoto důvodu tak nelze ani jeden z posudků považovat za přesvědčivý podklad pro rozhodnutí a je ve věci nutné nechat vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Současně požádala o osobní vyšetření tak, aby bylo možné zjistit její skutečný zdravotní stav. 7. Navrhla napadené i prvoinstanční rozhodnutí zrušit. 8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 2025 uvedla, že prvoinstanční rozhodnutí přezkoumala v plném rozsahu a že v námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, z nějž vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 ZDP, nicméně její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %, a není tak ve smyslu § 39 invalidní. V otázce posouzení zdravotního stavu je žalovaná vázána posudkem lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu. K námitce žalobkyně, že nebyla posudkovými lékaři osobně viděna, žalovaná uvedla, že tato skutečnost sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, což potvrzuje i konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, která dovodila, že úkolem posudkových lékařů je pouze hodnotit zdravotní stav posuzované osoby dle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujících lékařů a lékařů odborných (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 Ads 290/2019-24, podobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, či ze dne 3. 11. 2022, č. j. 9 Ads 57/2021-37). 9. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná trvá na napadeném rozhodnutí. III. Posouzení krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze zjištěného skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. 11. V ustanovení § 39 ZDP je v odst. 1 uvedeno, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 12. V odst. 2 téhož ustanovení se uvádí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, - nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, - nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. V odst. 3 stejného ustanovení je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 14. Odst. 4 tohoto ustanovení upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, - zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, - zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, - schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, - schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, - v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. 15. Další odstavce tohoto ustanovení pak upravují to, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra pokle