5 Azs 105/2004 — Nejvyšší správní soud

28 Az 6/2025- 22 - text  11 28 Az 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: N. W. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, pošt. schránka 21/OAM v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, čj. OAM-100/ZA-ZA05-K03-OA-2015, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, čj. OAM-100/ZA-ZA05-K03-OA-2015, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 12. 2025 domáhala přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále také „správní orgán“), kterým jí byl podle § 17 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), odejmut azyl udělený za účelem sloučení rodiny a neudělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 14, § 14a a § 14b téhož zákona. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro odnětí azylu dle § 17 zákona o azylu a následně důvody pro případné udělení mezinárodní ochrany ve smyslu dalších ustanovení zákona o azylu. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobkyně není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány příslušnými ustanoveními zákona o azylu. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobkyně má zato, že správní řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, trpí vadami, pro něž by mělo být zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu projednání. 4. Předně namítla, že žalovaný nesprávně určil okruh účastníků řízení, když jako s účastníkem řízení jednal pouze s ní a nikoli též s ostatními členy její rodiny, zejména s jejími nezletilými sourozenci, ale rovněž s její matkou. S poukazem na § 20 zákona o azylu a § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), má zato, že i oni jsou účastníky řízení, neboť napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejich práva na soukromý a rodinný život, přičemž za účastníka řízení je v tomto případě třeba považovat všechny azylanty, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni na svých právech nebo povinnostech. K tomu uvedla, že pomáhá matce s výchovou, péčí o nezletilé děti (své sourozence), přispívá na chod domácnosti a nemladší sourozenci jsou na ni citově vázáni. Uvedla, že otec jejích nejmladších sourozenců rodinu opustil, je neznámo kde, o své děti se nezajímá a na jejich výživu nepřispívá. 5. Dle žalobkyně, i kdyby rodinní příslušníci nesplňovali kritéria pro formální přiznání postavení účastníků řízení, představuje stále vadu řízení, a tedy i rozhodnutí, skutečnost, že se žalovaný žádným způsobem nevyrovnal s případným dopadem svého rozhodnutí do života jejích sourozenců a matky, jak mu ukládá již výše zmíněný čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, který stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Odnětí pobytového oprávnění v případě jedné ze dvou pečujících osob je bezpochyby rozhodnutím, které se týká dětí. Součástí podkladů pro rozhodnutí se tak nestal např. výslech matky, místní šetření stran faktického života rodiny či jiný pokus o zajištění potřebných podkladů pro rozhodnutí. Postup žalovaného nebyl dle žalobkyně v souladu ani s ustanovením § 2 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně dodala, že pro svou matku, která je v ČR samoživitelkou tří nezletilých dětí, je v současnosti významnou oporou emoční i faktickou, neboť zajišťuje částečně chod domácnosti, vyzvedávání a odvádění dvou nejmladších sourozenců ze školky atd. Její výdělek byl významným příspěvkem k chodu domácnosti. 6. Připustila, že se správnímu orgánu nedařilo doručovat jí písemnosti, a to ani na skutečnou adresu X, kde žije společně s matkou a bratry. Bohužel však žádnou výzvu k převzetí zásilky neobdržela. Dodala, že pokud jde o doručování osobám, kterým se prokazatelně nedaří doručovat, správní řád v § 25 odst. 1 stanoví, že se doručuje veřejnou vyhláškou. Takový pokus žalovaný směrem ke ní však neprovedl. 7. Dále žalobkyně ocitovala ustanovení 17 odst. 3 zákona o azylu s tím, že jeho druhou podmínku pro odejmutí azylu, tj. zda byl v jejím případě přítomen důvod hodný zvláštního zřetele pro jeho ponechání či nikoli, nebyl žalovaný vůbec schopen posoudit, neboť v této věci neprovedl žádné dokazování, a porušil tak svou povinnost řádně zjistit skutečný stav věci. K tomu poukázala na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků v souladu s Úmluvou z r. 1951 a s Protokolem z r. 1967 pojednávající v kapitole VI. o zásadě sjednocení rodiny, přičemž v bodě 187 se vyjadřuje k problematice rozpadu rodiny či obecně pominutí důvodů, pro které byl status uprchlíka dotyčnému přiznán. Má zato, že prostý fakt, že dosáhla zletilosti, není možné sám o sobě považovat za naplnění cesační klauzule, neboť důvod pro udělení azylu (soužití s matkou a bratry) i nadále trvá. 8. Žalobkyně dále uvedla, že sice prožila většinu života v Ugandě, má ale jednoznačně užší vztah k České republice, kde prožila svá školní léta a léta dospívání, nikoli k Ugandě, kde významnou část svého tamějšího života prožila jako nemluvně či batole. Do české společnosti se plně integrovala, studovala zde, má zde přátele a rodinu a hovoří perfektně česky. K Ugandě již nemá žádnou vazbu, nežijí tam ani žádní příbuzní, vyjma otce, se kterým jsem však nebyla ve styku a který byl rovněž příčinou obav matky o její bezpečnost. Úvahy správního orgánu stran jejího možného bezproblémového návratu, opětovného zařazení do ugandské společnosti a případného pobytu u opatrovatelky (matčiny známé), která se o ni před více jak 10 lety starala, jsou zcela arbitrární a nemají žádnou oporu v obsahu spisu. 9. Žalobkyně zdůraznila, že žalovanému jsou její rodinné poměry známy, matka a tři nezletilí bratři mají udělen azyl, a je mu z jeho správní činnosti rovněž známo, či mohlo být známo, že otec dvou nejmladších sourozenců s rodinou nežije, matka s ním není v žádném kontaktu a patrně se již ani nenachází na území ČR. Tyto skutečnosti však správní orgán do svých úvah nijak nezahrnul. Dodala, že v případě odnětí azylu nemá možnost získat jiné pobytové oprávnění dle zákona o pobytu cizinců, neboť by nesplnila některé z tam požadovaných podmínek. Zánik azylu by tak pro ni představoval definitivní ztrátu pobytového oprávnění a nemožnost nabýt pobytové oprávnění jiné. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil nesouhlas se žalobními námitkami, neboť neprokazují, že by porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu, odkázal na obsah správního spisu, použité informace a vydané rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. 11. V reakci na žalobní námitky žalovaný uvedl, že dle jeho názoru rodinní příslušníci žalobkyně nejsou účastníky řízení, protože napadené rozhodnutí se týká jen a pouze žalobkyně, která je již zletilá, v době zahájení řízení o odnětí azylu byla ve věku 21 let. Na práva rodinných příslušníků nemá řízení žalobkyně žádný vliv, neboť jejím rodinným příslušníkům udělená forma ochrany je stále validní a trvá. Argumentace, že žalobkyně pomáhá matce s péčí a výchovou u nezletilých sourozenců a přispívala na domácnost a že otec dvou mladších nezletilých sourozenců na nezletilé nepřispívá a je neznámo kde, není azylově relevantní a nemá vliv na řízení. Žalobkyně je pouze dcerou a sestrou, není jí zákonem ani soudem nijak určena péče o nezletilé. Žalovaný však nepopírá, že její tvrzená solidarita s rodinou je pro rodinu přínosem. 12. Dle jeho názoru nelze argumentovat ani narušením práva na soukromý a rodinný život, neboť žalobkyně je osobou zletilou, žalovaný za základě proběhlého řízení ochranu odňal. Mezinárodní ochrana není jediným způsobem, jak cizinec může pobývat na území ČR. Musí se ale podrobit institutům zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a naplnit jejich dikci. 13. Dále žalovaný uvedl, že dne 10. 3. 2025 bylo se žalobkyní zahájeno řízení o odnětí azylu, jelikož dosažením plnoletosti došlo k zániku důvodu jeho udělení z důvodu sloučení rodiny s matkou a bratrem. Dne 23. 4. 2025 jí byla dána možnost se vyjádřit k započatému řízení, žalobkyně však přesto, že byla písemnou formou vyzvána, aby se dne 23. 4. 2025 dostavila k pohovoru, si výzvu nepřevzala, tudíž se k pohovoru nedostavila. Vzhledem k závažnosti zahájeného řízení, resp. z procesní opatrnosti, žalovaný požádal cizineckou policii o pobytovou kontrolu za účelem zjištění, zda se žalobkyně skutečně zdržuje na jí uvedené adrese. Kontrola provedená dne 26. 5. 2025 zjistila (viz spis str. 148), že se žalobkyně na adrese X nezdržuje, a přestěhovala se na adresu X. Na tuto adresu byla žalovaným též obeslána, ale dopis s výzvou k pohovoru se vrátil jako nedoručený (viz spis str. 146-147). Postup při doručování byl dle žalovaného v souladu s ustanoven