10 As 24/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 45/2025- 63 - text  9 30 A 45/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: L. M. zastoupen Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem společníkem Advokátní kanceláře KODAP legal s.r.o. sídlem 1. máje 97/25, 460 07 Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 27. března 2025, č. j. KULK 19033/2025 OŽPZ 368/2025/OOO/2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. března 2025, č. j. KULK 19033/2025 OŽPZ 368/2025/OOO/2, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 404,10 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 5. 12. 2024, č. j. OZP/22/3016/STS. 2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 117 odst. 1 písm. f) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), a to tím, že v době minimálně od října roku 2022 nepředal stavební a demoliční odpad do zařízení určeného k nakládání s odpady v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, ale umístil výše zmiňovaný odpad z prováděné rekonstrukce domu v ul. K. č.p. XA do vodního toku řeky Malá Jizera (odpadní kanál od MVE) na hranici pozemků p. č. XB a p. č. XC v k. ú. xx. 3. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit poškozené společnosti MVE Turnov s.r.o. škodu jí způsobenou spáchaným přestupkem ve výši 86 700 Kč. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 4. Žalobce namítal, že obě rozhodnutí (napadené i prvoinstanční) byla vydána v rozporu s právními předpisy, přičemž žalovaný postupoval nezákonným způsobem, pokud prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami, které byly předmětem podaného odvolání. 5. Nezákonnost postupu žalovaného pak žalobce spatřuje v požadavku žalovaného, aby předložil smlouvu (uzavřenou před vznikem odpadu) o předání stavebního a demoličního odpadu z rekonstrukce domu do zařízení určeného k nakládání s daným druhem a kategorií odpadu. Dle názoru žalobce taková povinnost mít předem uzavřenou smlouvu ze zákona nevyplývá. K tomu odkázal na § 15 odst. 2 písm. c) zákona o odpadech a na vyhlášku města Turnov, podle níž je možné na sběrný dvůr za podmínek v této vyhlášce stanovených odložit stavební a demoliční odpad vznikající na území města při činnosti nepodnikajících fyzických osob. Žalobce v rámci přestupkového řízení doložil doklady o odvozu 5,21 t stavebního odpadu, celkové množství doložených odpadů předaných do sběrného dvora za dobu provádění rekonstrukce, tedy od roku 2018, činí 16, 9 t. Žalobce je proto názoru, že neměl ze zákona povinnost mít uzavřenou smlouvu k předání odpadu s odpovědnou osobou. Odpad odvezl on sám, tento postup považuje za zákonný. 6. Dále namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Své rozhodnutí založily na fotografiích, ze kterých však není zřejmé nic jiného, než co uvedl sám žalobce, tedy že stavební a demoliční odpad nechával na dvorku mezi budovou a korytem řeky; v okamžiku, kdy se nashromáždilo dostatečné množství odpadu k odvozu do sběrného dvora, odvážel odpad na přívěsném vozíku. Na fotografii naopak není zachyceno, že by žalobce vhazoval odpad do vodního toku. Žalobce zpochybnil i fotografie předložené svědkem, jelikož při srovnání s jinými fotografiemi je viditelně jiná hladina vodního toku, přestože svědek tvrdí, že byly pořízeny ve stejný den. Žalobce k tomu uvedl, že ve správním řízení vypověděl, že stavební činnost ukončil 27. 10. 2022, ale svědek tvrdí, že 29. 10. 2022 žalobce sypal stavební odpad do řeky. Správní orgány datum ukončení stavebních prací nijak neověřovaly. 7. Žalobce zdůraznil, že doložil doklady o odvozu 5,21 t stavebního odpadu, což odpovídalo množství odpadu vzniklého při rekonstrukci. Tuto skutečnost správní orgány ani přes námitky žalobce nijak nezohlednily. Pouze opakovaly, že žalobce nedoložil smlouvu o předání stavebního odpadu odpovědné osobě. 8. Žalobce dodal, že žalovaný nijak neřešil, jak vypadalo koryto vodního toku před zmíněnou rekonstrukcí, tedy nezkoumal, zda znečištění ve vodním toku neexistovalo již dříve. 9. Ke svědecké výpovědi svědka K. sdělil, že tohoto svědka navrhla poškozená společnost MVE Turnov s.r.o., proto je otázkou, zda je svědeckou výpověď možné hodnotit jako důvěryhodnou. Data údajného spáchání přestupku žalobcem, která tvrdil svědek K., se neshodují s daty, která uvedl svědek L.. 10. Závěrem k otázce viny připomněl, že v případě správního trestání musí být vina prokázána bez rozumných pochybností. Takto ovšem dle jeho názoru správní orgány nepostupovaly. 11. Žalobce dále vznesl námitky ohledně nároku na náhradu škody, konkrétně pak uvedl, že ve správním spise nejsou obsaženy zcela základní podklady pro jeho přiznání poškozenému. Správní orgán I. stupně přiznal náhradu škody na základě vystavené faktury, příjmového dokladu a fotografií bagru. Žalovaný nezkoumal, zda poškozený nevyčistil koryto od nánosů bahna a nečistot, přestože žalobce upozorňoval, že tyto práce byly použity nejen k odstranění tvrzené suti a odpadu, ale i k něčemu, co s přestupkem vůbec nesouviselo. Navíc bagr bagroval koryto i jinde, na druhé straně toku, proto žalobce označil jednání správních orgánů jako nepochopitelné, když bez ověření věci přiznaly poškozenému nárok na náhradu škody. 12. K osobě poškozené společnosti žalobce namítal, že tato není vlastníkem koryta vodního toku ani neprokázala užívací právo k pozemku (vodnímu toku), žalobci tak není zřejmé, z čeho měl poškozené společnosti vzniknout nárok na náhradu škody. Dle žalobce navíc škoda nebyla řádně vyčíslena a nebyl zjištěn stav věci, o kterém není pochyb. 13. Závěrem navrhl, aby soud napadené i prvoinstanční rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 14. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zcela odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a sdělil, že nedisponuje dalšími podklady relevantními k posouzení věci a že se k věci nevyjadřuje. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, protože žalobce ani žalovaný nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci dle § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou. 16. Zdejší soud nejprve žalobu usnesením č.j. 30 A 45/2025-36 ze dne 11. 8. 2025 odmítl pro opožděnost. Vyšel totiž z předpokladu pravdivosti doložky právní moci vyznačené na napadeném rozhodnutí, dle níž mělo toto rozhodnutí nabýt právní moci dne 3. 4. 2025. Z uvedeného tedy vyvodil, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2025, přičemž žaloba byla soudu doručena až dne 9. 6. 202. 17. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, přičemž tvrdil, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno až 10. 4. 2025. Nejvyšší správní soud výše uvedené usnesení zdejšího soudu zrušil rozsudkem č.j. 4 As 187/2025-24 ze dne 21. 1. 2026 a zavázal krajský soud, aby se otázkou data doručení napadeného rozhodnutí žalovanému znovu zabýval. 18. Krajský soud proto po vrácení věc k dalšímu řízení zjišťoval, kdy přesně bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno. Dne 10. 4. 2026 žalovaný poskytl soudu odkaz na webové stránky České pošty ke sledování zásilky; z informací tam získaných považuje soud za prokázané, že napadené rozhodnutí bylo žalobci skutečně doručeno dne 10. 4. 2025, byla tak potvrzena pravdivost jeho tvrzení. Žaloba tedy byla podána včas a krajský soud mohl přistoupit k meritornímu posouzení věci. Ze správního spisu zjistil následující: 19. Dne 8. 11. 2022 vydala Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, územní odbor Semily, Obvodní oddělení Turnov, oznámení o přestupku; podezřelým ze spáchání přestupku byl žalobce, který se měl dopustit přestupku na úseku životního prostředí podle § 13/1 písm. a) zákona o odpadech, a to tím, že v dlouhodobém horizontu do dne 1. 11. 2022 naházel do koryta řeky Malá Jizera stavební suť z prováděné rekonstrukce domu. K tomu byl uveden svědek K. L., který počínání žalobce viděl. Žalobce byl následně předvolán k podání vysvětlení na den 13. 12. 2022, kdy do protokolu uvedl, že prováděnou rekonstrukci zajišťovala firma pana M., stavební a demoliční