1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 68/2025- 64 - text  8 30 A 68/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: Správa Krkonošského národního parku sídlem Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 20. 8. 2025, č. j. KUKHK-21846/DS/2025-5, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 20. 8. 2025, č. j. KUKHK-21846/DS/2025-5, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je příslušná hospodařit s majetkem státu, konkrétně s pozemkem parc. č. 2624/1 v k. ú. Strážné, na kterém byla provedena těžba porostu v cca 35 m - 40 m širokém pruhu a vytěžené kmeny stromů byly z daného místa odstraněny. V bezprostředním sousedství (níže ve svahu) je pozemek ve vlastnictví Královéhradeckého kraje, jeho součástí je těleso silnice II/295, správcem této komunikace je Správa silnic Královéhradeckého kraje, p. o. Po vytěžení porostu podala společnost Údržba silnic Královéhradeckého kraje a. s. podnět k Městskému úřadu Vrchlabí, jakožto silničnímu úřadu, k zahájení řízení a vydání rozhodnutí podle § 35 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. V podnětu popisovala, že odtěžení porostu žalobkyně provedla nešetrně a v místě dochází k uvolňování a padání kamenů na těleso silnice. Městský úřad Vrchlabí rozhodnutím ze dne 13. 9. 2024, č. j. MUVR/38814/2024/BAJHA, uložil žalobkyni provést nezbytná a ve výroku I. tohoto rozhodnutí specifikovaná opatření k zabránění padání kamenů z pozemku parc. č. 2624/1 v k. ú. Strážné v úseku nad silnicí II/295 v km 14,020 – 14,411. Ve výroku II. svého rozhodnutí uložil silniční správní úřad povinnost učinit nezbytná a tam specifikovaná opatření rovněž Správě silnic Královéhradeckého kraje, p. o. K odvolání žalobkyně se věcí zabýval žalovaný. Ten její odvolání do výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl a výrok I. potvrdil, její odvolání do výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl. Žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 17. 10. 2025 domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a v dalších podáních účastníků 2. Žalobkyně v prvním žalobním bodě namítala, že ve správním řízení vznesla námitku podjatosti žalovaného, ta však byla chybně procesně i meritorně vyřešena. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v obdobné věci bylo o jejím odvolání rozhodováno Krajským úřadem Libereckého kraje poté, co mu věc byla přidělena k rozhodnutí Ministerstvem dopravy. Žalobkyni byla uložena povinnost k nápravě, stejně jako Správě silnic Královéhradeckého kraje, p. o. i rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 26. 2. 2024. V tomto rozhodnutí šlo o opatření k nápravě z důvodu odtěžení totožného porostu v totožném místě, avšak na části silnice II/295 v km 13,790-14,020. V daném případě Ministerstvo dopravy shledalo systémovou podjatost žalovaného a věc delegovalo ke Krajskému úřadu Libereckého kraje. Důvody, pro které byla systémová podjatost shledána, platí dle názoru žalobkyně i v nynější věci. Jde o téměř identickou věc, jaká byla delegována Krajskému úřadu Libereckého kraje. 3. Žalobkyně vznesla námitku podjatosti, tu žalovaný předložil Ministerstvu dopravy, to však chybně a nedůvodně věc pouhým přípisem vrátilo zpět žalovanému. O námitce podjatosti žalovaného tak dle názoru žalobkyně nebylo řádně rozhodnuto, o daném (chybném) postupu Ministerstva dopravy se žalobkyně dozvěděla až z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a nemohla se proti závěru Ministerstva dopravy účinně bránit. Sám žalovaný při předložení námitky podjatosti Ministerstvu dopravy v přípise uvedl, že důvodem systémové podjatosti jsou předchozí konzultace rozhodujících úředních osob žalovaného se Správou silnic Královéhradeckého kraje, p. o. a konzultace u politické reprezentace kraje; stejně tak ekonomický zájem Královéhradeckého kraje na výsledku řízení. S ohledem na postup Ministerstva dopravy a následně i žalovaného byla v řízení před odvolacím orgánem dle názoru žalobkyně porušena zásada nestrannosti rozhodujícího správního orgánu a princip legitimního očekávání, neboť při totožných právních a skutkových okolnostech rozhodlo Ministerstvo dopravy v obou případech odlišně. 4. Žalobkyně vznesla i další dva žalobní body, konkrétně, že správními orgány obou stupňů byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a že rozhodnutí žalovaného je nedostatečně až nesrozumitelně odůvodněno a nevychází z podkladů shromážděných ve spise a zjištěného skutkového stavu. 5. S ohledem na závěry krajského soudu uvedené níže se těmito žalobními body krajský soud pro nadbytečnost a předčasnost nezabýval. Další rekapitulace věci a právní argumentace krajského soudu se tak zabývá již jen problematikou systémové podjatosti v této věci. 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že sám přípisem Ministerstvu dopravy oznámil možné důvody pro vyloučení z projednání a rozhodování věci. Učinil tak vše, co mu zákon ukládá. Pokud dle žalobkyně není v napadeném rozhodnutí odůvodněno, proč věc nerozhoduje jiný krajský úřad, upozornil žalovaný na to, že toto si on sám posoudit nemůže. 7. V replice žalobkyně doplnila, že v paralelně vedené věci bylo rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 26. 4. 2024 zrušeno Krajským úřadem Libereckého kraje a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, následně došlo k zastavení řízení pro bezúčelnost. K problematice podjatosti žalovaného žalobkyně uvedla, že se způsobem vypořádání její námitky podjatosti ze strany Ministerstva dopravy byla obeznámena až prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí. Vysvětlení toho, co vedlo k odlišnému posouzení podjatosti v obdobné věci, pokládá žalobkyně za standardní součást odůvodnění. Dále se podrobněji vyjádřila ke zbylým žalobním námitkám. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto postupem krajského soudu implicitně souhlasili. Nadto jsou v dané věci splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak je uvedeno níže. 9. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalovaný dne 7. 11. 2024 zaslal Ministerstvu dopravy přípis označený jako „Požadavek na určení jiného odvolacího orgánu“, kde uvedl důvody, ve kterých spatřuje svou podjatost. Přípis byl zaslán pověřenou úřední osobou Mgr. Bc. D. M. Pověřená úřední osoba za žalovaného uvedla, že důvody systémové podjatosti žalovaného spatřuje v: a) podnět k zahájení řízení podala akciová společnost vlastněná výhradně Královéhradeckým krajem, b) úřední osoby v rámci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, které mají kvalifikační předpoklady rozhodovat, poskytovaly konzultace Správě silnic Královéhradeckého kraje, p. o. (účastník řízení, jemuž byla rovněž uložena povinnost k plnění rozhodnutím správního orgánu I. stupně) a jednali i s politickou reprezentací kraje o dané věci, c) jde o věc, která je v poměrech Královéhradeckého kraje (vlastník dotčeného pozemku, na kterém je těleso komunikace) významná ekonomicky – Královéhradecký kraj a Správa KRNAP vedou názorovou polemiku k problematice skalních svahů a úpravy vegetace v okolí řadu let. 10. Pověřená úřední osoba v přípisu rovněž poukázala na rozhodnutí Ministerstva dopravy v prakticky identické kauze (ta je rovněž zmiňována výše), kdy k rozhodování o odvolání Správy KRNAP a Správy silnic Královéhradeckého kraje, p. o. proti rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 26. 2. 2024 v totožné problematice, avšak v úseku km 13,790-14,020, byl pověřen Krajský úřad Libereckého kraje. 11. Ministerstvo dopravy reagovalo sdělením ze dne 24. 6. 2025, ve kterém shrnulo relevantní právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu. Uvedlo, že úředník krajského úřadu konstatuje podjatost svých představených zařazených do příslušného odboru a zároveň bez dalšího konstatuje existenci systémové podjatosti úřadu. Takové hodnocení však dle závěrů Ministerstva dopravy přísluší výhradně řediteli krajského úřadu, který je v postavení představeného ve vztahu k vedoucímu odboru krajského úřadu. Totéž platí i v případě konstatování systémové podjatosti celého krajského úřadu. Z přípisu dle Ministerstva dopravy není zřejmé, že by byl