30 A 69/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 69/2025- 59 - text  9 30 A 69/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. ve věci žalobce: nezl. A. V. zastoupen zákonným zástupcem M. N. právně zastoupen JUDr. Vítem Kučerou, MBA, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník endors advokátní kancelář s. r. o. se sídlem Obrovského 2407, Chodov, Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 3P EKONOM, s. r. o. se sídlem Dělnická 328, Trutnov zastoupena Mgr. Simonou Vomáčkovou, advokátkou se sídlem Horská 888, Trutnov v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. října 2025, č. j. KUKHK-19115/DS/2025-3 (Pr) takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. října 2025, č. j. KUKHK-19115/DS/2025-3 (Pr), se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání (mimo jiné) žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne 25.3.2025, sp. zn. 2024/7587/V/KRI, č.j. MUTN 13609/2025 (dále také jen „Společné povolení“), kterým podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), schválil stavební záměr na stavbu: „Přístupový chodník na p. p. č. XA pro objekt čp. X, ulice X, k. ú. xx“, obec X (dále také jen „Stavba“ nebo „Záměr“), a toto rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. První okruh žalobních námitek se týkal neumožnění vykonat práva a neprovedení řádného přezkumu závazných stanovisek, jejichž obsah odvolání žalobce napadlo. 3. Žalobce uvedl, že v odvolání proti Společnému povolení napadl obsah závazného stanoviska, které bylo jeho závazným podkladem. Žalovaný napadené stanovisko sice dle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), předložil nadřízenému orgánu s žádostí, aby toto napadené stanovisko změnil či potvrdil, avšak tento orgán místo změněného či potvrzeného stanoviska zaslal dne 16. 9. 2025 žalovanému pouze sdělení pod sp. zn. KUKHK-ZP-2025-25584-4 (dále také jen „Sdělení“), se kterým se žalobce nemohl v rozporu s § 36 odst. 2 správního řádu seznámit ani se k němu vyjádřit. 4. Žalovaný ostatně žalobce v rámci odvolacího řízení v rozporu s § 36 odst. 1 a 2 správního řádu vůbec nepoučil o tom, že může navrhovat důkazy a vyjádřit své stanovisko. Žalobce tak nemohl na nesprávný a nezákonný postup správního orgánu reagovat a s obsahem Sdělení polemizovat. 5. Z obsahu Sdělení pak vyplývá, že nadřízený dotčený orgán se zřejmě při přezkumu zabýval pouze částí kapitoly 2 původního závazného stanoviska, jehož obsah odvolání žalobce napadlo (tj. pouze částmi Vodní hospodářství, Ochrana ovzduší, Odpadové hospodářství, Lesní hospodářství, Ochrana ZPF a Ochrana přírody a krajiny). 6. Není ale zřejmé, proč přezkum nebyl proveden k ostatním částem tohoto stanoviska, zejména k částem, které odvolání napadlo výslovně (soulad s ÚP, ochrana obyvatelstva), i části, která v něm chybí (dopravní obslužnost a bezpečnost). 7. K absenci posouzení ochrany ptactva a netopýrů v území pak nadřízený dotčený orgán odmítl provést přezkum ochrany těchto veřejných zájmů se zdůvodněním, že v lokalitě dle nálezové databáze ochrany přírody není žádný záznam o výskytu zvláště chráněných druhů, aniž by požádal o doplnění skutkových zjištění stavební úřad. I samotné Sdělení je tedy neúplné a nesprávné. 8. Druhý okruh žalobních námitek směřoval k nedostatečnému odůvodnění posouzení námitek žalobce. Tyto námitky žalobce rozdělil do dvou podskupin. 9. První podskupina brojila proti paušálnímu potvrzování vypořádání námitek bez vlastních správních úvah, proč se žalovaný ztotožňuje s argumentací stavebního úřadu. 10. Žalobce vytýká žalovanému, že v napadeném rozhodnutí paušálně vypořádává odvolací námitky tím, že je cituje a pak pouze doplňuje, že se jimi již dostatečně zabýval prvoinstanční správní orgán a žalovaný s jeho argumentací souhlasí či se s ní ztotožňuje bez předestření vlastního posouzení či vysvětlení důvodů svého souhlasu či ztotožnění. Konkrétně upozornil na body 8, 10, 21, 17, 18, 26, 36 napadeného rozhodnutí. 11. V bodě 17 napadeného rozhodnutí se žalovaný odkazuje na argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2024, čj. 5 A 137/2000-37. Tento rozsudek specifikuje správný způsob nakládání s vyjádřeními (či stanovisky) dotčených orgánů a správců sítí, tedy že stavební úřad nemá opisovat jejich obsah, ale jasně a stručně popsat skutkový stav, označit důkazy a rozebrat důvody, které jej vedly k rozhodnutí ve věci. Citovaná judikatura tedy žalobci v podstatě dává za pravdu. 12. Obdobně vzbuzuje zdání věcného vypořádání odvolací námitky v bodě 26 napadeného rozhodnutí potvrzení argumentace stavebního úřadu pouhým doplněním skutečnosti, že v blízkosti Záměru je vybudováno Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas – UFFO se závěrem, že v jeho blízkosti budou vznikat některé negativní vlivy (není řečeno které), protože Záměr se stane součástí dopravní infrastruktury v lokalitě, ovšem Záměr nebude tyto (nespecifikované) negativní vlivy působit nebo k jejich vzniku přispívat. 13. Takovou argumentaci považuje žalobce za jednak vnitřně rozpornou, protože předpokládá vznik negativních vlivů z užívání dopravní infrastruktury v lokalitě, ale současně z jejich vzniku vylučuje Záměr, který jako součást dopravní infrastruktury se tím musí podílet i na vzniku negativních vlivů z ní, a jednak v ní zcela chybí odůvodnění, proč dle žalovaného nemůže Záměr ke vzniku negativních vlivů ani přispívat, natož je působit. 14. Druhá podskupina brojila proti nedostatkům odůvodnění úvah žalovaného či uplatnění nerelevantních argumentů. 15. V bodě 9 napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval odvolací námitkou, že Společné rozhodnutí rozporně vymezilo Záměr jako dopravní stavbu, která není přístupná pro motorová vozidla, a přitom je veřejnou komunikací, tedy přístupná veřejnosti včetně například provozu bezmotorových vozidel či zvířat. Žalovaný potvrdil vypořádání námitky ve Společném rozhodnutí s doplněním, že Záměr je chodníkem, který je účelovou komunikací a současně samostatnou komunikací určenou pro pohyb chodců. 16. Tím ovšem argumentace žalovaného míří dle žalobce zcela mimo to, co námitka vytýká Záměru, a sice, že vyloučením provozu motorových vozidel z jeho užívání bude nadále zachována možnost značného dopravního provozu na něm, která svými negativními vlivy může přesáhnout míru obvyklou dle místních poměrů a tím neoprávněné rušit užívání sousedních nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce. 17. Dále vytkl žalovanému, že v bodě 10 uvádí, že změnou zpevnění povrchu Záměru došlo ke zmírnění podmínek, aniž by jakkoliv vysvětlil, jakých podmínek se zmírnění týká a v čem spatřuje toto zmírnění podmínek, zejména s ohledem na práva a oprávněné zájmy žalobce. Tato neurčitost argumentace způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 18. Stejnou vadou má trpět závěr žalovaného v bodě 11 napadeného rozhodnutí, že nepovažuje za rozpor podmínky užívání Záměru, že na jedné straně se má stát součástí veřejné dopravního infrastruktury a tím sloužit bez omezení široké veřejnosti pro zajišťování dopravní obslužnosti (což je veřejným zájmem), a současně má být užívání Záměru časově omezeno jako stavby dočasné. Rozpor totiž dle žalobce spočívá v tom, že v rámci ochrany veřejných zájmů nelze jednou započaté naplňování veřejného zájmu bez dalšího zrušit pouhým uplynutím času. 19. V bodě 13 napadeného rozhodnutí odvolání vytýkalo, že řízení k povolení Záměru byl stavební úřad oprávněn vést jen z podnětu podané žádosti o povolení Záměru a jen v jejích mezích, a že tedy nebyl oprávněn vést řízení poté, co byl podstatně změněn účel Záměru, a přitom o tuto změnu účelu stavby stavebník řádně nepožádal (podal pouze „Změnu podání“, avšak nikoliv žádost o změnu stavby před dokončením). Tím měl stavební úřad v řízení porušit dispoziční zásadu, neboť pokračoval v řízení o žádosti z úřední povinnosti. 20. V bodě 14 napadeného rozhodnutí žalovaný tvrdí bez dostatečného odůvodnění, že stavební úřad nebyl povinen ve Společném povolení stanovit limitní hodnoty pro provádění Záměru, tedy takto zajistit odpovídající ochranu okolí, ať už veřejných zájmů či práv žalobce. 21. V bodě 19 napadeného rozhodnutí žalovaný nepřípadně vypořádává námitku, že ve Společném povolení chybí odůvodnění, proč je Záměr jako chodník nepřístupný pro provoz motorových vozidel, tím, že předkládá výklad slova chodník jako komunikace určené pouze pro chodce, a současně uvádí vymezení o