1 As 4/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 72/2025- 71 - text  18 30 A 72/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: Globus ČR, v. o. s., IČO 63473291 se sídlem Kostelecká 822/75, 196 00 Praha 9 zastoupen Mgr. Petrem Czyžem, advokátem se sídlem Kostelecká 822/75, 196 00 Praha 9 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Květná 15, 603 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, čj. SZPI/AN617-25/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „SZPI“), ze dne 5. 5. 2025, čj. SZPI/AN617-15/2025, kterým byl žalobce shledán vinným z několika přestupků, kterých se dopustil v provozovně umístěné na adrese Poděbradská 293, Pardubice, ve dnech 7., 11. a 18. 10. 2024 tím, že a. porušil povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin (dále jen „nařízení č. 852/2004“), čímž se dopustil přestupku dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“); b. porušil povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 852/2004, čímž se dopustil přestupku dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb.; c. porušil povinnost stanovenou v § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb., čímž se dopustil přestupku dle § 17 odst. 1 písm. k) zákona č. 110/1997 Sb.; d. porušil povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 852/2004, čímž se dopustil přestupku dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. 2. Za uvedené přestupky mu byla uložena podle § 17f písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), úhrnná pokuta ve výši 300.000 Kč. Současně mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2.500 Kč. II. Shrnutí žalobních bodů 3. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí SZPI, vrácení věci žalovanému a přiznání nákladů řízení. 4. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že byl shledán vinným ze spáchání přestupku spočívajícího ve skutku, kterým se měl dopustit porušení povinnosti dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. Je mu vytýkáno, že v předmětné prodejně uváděl dne 18. 10. 2024 na trh z obslužného chladicího zařízení na prodejní ploše v nabídkových nádobách 0,731 kg potravin, které byly na provozovnu dodány balené (0,379 kg potraviny Salát ala krab řapíkatým celerem a 0,352 kg potraviny Vajíčkový salát) a neměl v době kontroly k těmto potravinám uchován v místě prodeje jednotlivých částí potravin po dobu jejich uvádění na trh původní obal potravin nebo etikety, které obsahují povinné informace, popřípadě čitelnou a srozumitelnou kopii obalu či kopie etiket těchto potravin. Žalobce namítá, že však v řízení od počátku (a opakovaně) tvrdil a také prokázal, že veškeré vybalené potraviny shodného druhu nabízené v jedné nabídkové nádobě, jsou vždy shodné šarže, mají totožné datum spotřeby a totožnou etiketu. Z tohoto důvodu ponechává v místě prodeje vždy pouze jednu originální etiketu od každé takto nabízené potraviny, což považuje za právně souladnou a správnou praxi. 5. Nezákonnost rozhodnutí v jeho závěru ohledně uvedeného přestupku, který mu je kladen za vinu, konkretizoval žalobce následovně: Nesprávný právní výklad 6. Výklad ustanovení § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. zastávaný žalovanou a SZPI je dle žalobce v rozporu nejen s jazykovým, ale především s teleologickým a systematickým výkladem tohoto ustanovení. Povinnost uchovávat obaly nebo etikety rozbalených potravin byla do zákona vložena prostřednictvím novely provedené zákonem č. 180/2016 Sb. (dále také jen „Novela”). Z důvodové zprávy k ní žalobce dovodil, že cílem právní úpravy nebylo uložit povinnost formálně shromažďovat všechny jednotlivé obaly či etikety každého kusu rozbalené potraviny, nýbrž zajistit, aby pravdivé informace o rozbalené potravině byly v místě prodeje dostupné a ověřitelné. A tohoto cíle bylo jím popsaným postupem plně dosaženo. Obaly či etikety shodné potraviny (shodné šarže a totožného data spotřeby) jsou zcela identické a navzájem od sebe nerozeznatelné. Navíc má zato, že uvedeného cíle dosahuje způsobem efektivnějším, neboť přispívá k přehlednosti a snadné dohledatelnosti informace o potravině. Uchovávání více totožných etiket by nevedlo k získání jakýchkoli dalších informací o potravině, a tudíž by nesloužilo účelu právní úpravy. Žalobce obsluhuje potravinový pult, na němž se v každou danou chvíli nacházejí desítky kilogramů rozbalených potravin. Jestliže by zaměstnanci žalobce plnili předmětnou povinnost v souladu s právním výkladem žalované (že by u identických potravin uchovávali všechny obaly či etikety), znamenalo by to, že by u jednotlivé položky v nabídce uchovávali současně např. až pět etiket či obalů, přičemž položek je zde nabízeno v jednu chvíli 60 až 70. Žalobce proto zdůrazňuje, že právní výklad žalované vede naopak k popření účelu právní normy vyjádřené v § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. Zákonodárce navíc prostřednictvím důvodové zprávy k Novele uvedl, že předmětnou povinnost lze splnit i jen prostřednictvím fotografie pořízené mobilním telefonem. 7. Žalobce dále namítl, že výklad povinnosti dle § 3 odst. 1 písm. l) zákona uplatněný správními orgány je v rozporu se zásadou jednotného uplatňování práva EU. Identická praxe nakládání s obaly a etiketami rozbalených potravin je běžně akceptována kontrolními orgány ve Spolkové republice Německo, kde provozovny Globus postupují v této otázce stejným způsobem, aniž by byla jejich činnost jakkoli sankcionována. Žalobce zdůrazňuje, že právní úprava potravinového práva je významně ovlivněna unijními požadavky, a proto musí být při jejím výkladu respektována zásada eurokonformního výkladu. 8. I pokud by byl právní výklad žalované správný, pak žalobce namítá, že jeho jednání postrádalo materiální stránku přestupku, a tudíž nemohlo být kvalifikováno jako přestupek. Správní orgány se omezily pouze na konstatování naplnění formálních znaků skutkové podstaty, aniž by jakkoli prokázaly, že jednání žalobce skutečně ohrozilo nebo bylo způsobilé ohrozit veřejný zájem chráněný § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. Žalobce v předchozím řízení prokázal, že veškeré informace o potravinách byly spotřebiteli dostupné a účel právní úpravy byl zcela naplněn. Spotřebitel tak nebyl vystaven žádnému reálnému riziku neúplných či nesprávných informací. Za této situace společenská škodlivost jednání zjevně nedosahovala ani minimální hranice typové nebezpečnosti, a proto se nejedná o přestupek. Správní orgány se však touto otázkou vůbec nezabývaly, čímž zatížily svá rozhodnutí vadou mající vliv na jejich zákonnost. Zjištění skutkového stavu 9. Dle žalobce žalovaná nesprávně hodnotila skutkový stav, pokud v napadeném rozhodnutí (na str. 14) uvádí, že žalobce „není za pomocí jím prezentovaného výkladu předmětné povinnosti a od toho se odvíjející praxe při uchování pouze jednoho rozbaleného kusu obalu/etikety/kopie způsobilý doložit, že v nabídkových nádobách umístěných v prodejním pultu došlo ke smísení rozbalené potraviny shodného druhu, shodné šarže, totožného data a totožné etikety“. Žalobce je však uvedené skutečnosti schopen doložit dokumenty o počtu vychystaných kusů jednotlivých potravin z logistického centra a dodacími listy těchto potravin, což ve vztahu k předmětné kontrole také učinil v rámci podaných námitek. 10. Argument žalované, že obaly či etikety shodných potravin (shodné šarže) nutně nemusí být zcela identické a navzájem od sebe nerozeznatelné (rovněž na str. 14 rozhodnutí), nemá ve zjištěném skutkovém stavu jakoukoli oporu a je pouhou hypotézou. Žalovaná totiž opomíjí, že v rámci námitek žalobce prokázal, že původní etikety předmětných potravin shodné byly, a to když doložil fotodokumentaci skladových zásob těchto potravin, ze které je patrné, že se obaly shodují. Pokud měla žalovaná o výše uvedených skutečnostech jakékoli pochybnosti, mohla skutkový stav věci zjistit úplně provedením svědecké výpovědi manažerky kvality, jak žalobce navrhoval. Ta totiž mohla potvrdit právě to, že jednotlivé potraviny v prodejních pultech jsou vždy nabízeny s jednotným datem spotřeby a že veškeré vybalené potraviny shodného druhu pocházejí ze stejné šarže a ma