5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

30 A 76/2025- 93 - text  7 30 A 76/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: J. H. zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 19. 9. 2025, č. j. KUKHK-MSZ-2025-27708-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městská policie Dobruška (dále též „povinný subjekt“) rozhodnutím ze dne 5. 8. 2025, č. j. 2025/001408 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 197/2024 (dále jen „InfZ“), odmítla žalobcovu žádost o poskytnutí informace v části, jíž bylo žádáno o sdělení IP adresy prvního serveru, na který jsou přenášeny snímky ze silničního rychloměru, který je umístěn v obci Dobruška, po silnici č. II/298 na křižovatce s ulicí Mělčanská, směr Deštné v Orlických horách, vjezd, pruh 1 (50° 17.0186'N 016°09.1731'E). 2. Prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno a proti němu směřující odvolání zamítnuto výše specifikovaným rozhodnutím žalovaného. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v prvé řadě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, které se pro svou délku stalo značně nepřehledným a nesrozumitelným. 4. Dále žalobce uvedl, že jeho žádost byla odmítnuta z důvodu, že: „bylo požadováno poskytnutí informací, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu a její poskytnutí také významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku.“ Tyto důvody odepření poskytnutí informace jsou dle názoru žalobce nahodilé, je tvrzeno 5 různých důvodů pro odmítnutí žádosti, aniž by bylo konkretizováno, proč je žádost odmítána. Rozhodnutí tak dává na výběr z různých důvodů, proč došlo k odmítnutí žádosti, aniž by byl vymezen důvod nosný. 5. Žalobce zároveň odmítl závěr žalovaného (a před ním povinného subjektu), že by požadovaná informace byla vnitřním pokynem či personálním předpisem, či se k němu jakkoli vztahovala. Žalovaný vycházel z definice vnitřního pokynu, jehož aspektem je působení informace výlučně dovnitř povinného subjektu bez vlivu na jeho vystupování vůči třetím osobám. Žalovaný však dle názoru žalobce smísil pojem „vnitřní předpis“ a „vnitřní pokyn“. V daném případě nebylo možné odmítnout poskytnutí informací na základě tvrzení, že se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu – k těmto se nevztahují. Jde o informace k technickému procesu při zpracování snímků z rychloměru a ke způsobu, kterým je postupováno při správě osobních údajů. Žalobce se dle svých tvrzení snaží zjistit, zda jsou snímky z rychloměru posílány přímo na server obecní policie či úřadu, nebo zda jsou nejprve odesílány na server třetích stran, u nichž může hrozit narušení integrity údajů. 6. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by důvodem pro odmítnutí jeho žádosti o informace (její části) bylo to, že by poskytnutí informací významně nebo přímo ohrozilo účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku. Pro naplnění tohoto důvodu musí dojít ke splnění těchto podmínek: a) existuje bezpečnostní opatření stanovené na základě zvláštního právního předpisu, b) účelem tohoto opatření musí být ochrana bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, c) poskytnutí informace ohrozí účinnost tohoto bezpečnostního opatření, d) ohrožení bude přímé nebo významné. 7. Žalobce tvrdí, že to, zda byly naplněny první tři podmínky, nelze přezkoumat. Takové naplnění zároveň věcně sporuje. Stejně tak sporuje naplnění čtvrté z podmínek, neboť správní orgány ani netvrdily, že účinnost bezpečnostního opatření byla ohrožena „přímo“ či „významně“. 8. Závěrem žalobce zdůraznil, že IP adresa není nijak zvláště chráněný údaj. Jde o identifikaci serveru, který je následně chráněn různými bezpečnostními opatřeními (uživatelské jméno a heslo, sekundární autorizace přístupu atd.). IP adresa webových stránek města Dobruška je veřejně dohledatelná, obdobně by tomu mělo být v tomto případě. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2026 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Nejprve shrnul průběh správního řízení, dále citoval poměrně obsáhlou žádost žalobce o poskytnutí informací a dále citoval vybrané a klíčové pasáže z rozhodnutí povinného subjektu a ze svého rozhodnutí. Uvedl, že je přesvědčen, že odmítnutí dílčí části žádosti žalobce o informace je v souladu se zákonem a byly naplněny důvody § 11 odst. 1 písm. a) a d) InfZ. IV. Replika žalobce 10. V replice žalobce uvedl, že povinný subjekt jako nosný důvod pro odmítnutí části jeho žádosti akcentoval důvod v § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, žalovaný naopak důvod v § 11 odst. 1 písm. d) InfZ. Žalovaný se tak nepřípustně snažil zhojit nedostatky napadeného rozhodnutí a nepřípustně doplňoval rozhodnutí povinného subjektu. Žalobce se dále opětovně vyjadřoval k důvodům odmítnutí části jeho žádosti. Ve vztahu k důvodu pod § 11 odst. 1 písm. d) InfZ uvedl, že argumentace zákonem o kybernetické bezpečnosti nemůže obstát. K odmítnutí žádosti mělo dojít odkazem na konkrétní bezpečnostní opatření a musí být odůvodněno, proč právě účinnost tohoto bezpečnostního opatření by byla poskytnutím informace významně nebo přímo ohrožena. Žádný obsah bezpečnostního opatření žalovaný neobjasnil ani neprokázal. Neobstojí ani argumentace ochranou osobních údajů, neboť dle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů IP adresa nepředstavuje osobní údaj ve smyslu GDPR a její poskytnutí je v souladu s informačním zákonem. Požadovaná informace bezpochyby souvisí s výkonem veřejné moci a s činností povinného subjektu. Umožňuje veřejnosti zjistit, zda povinný subjekt postupuje při zpracování dat v souladu s právními předpisy na ochranu osobních údajů. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. O věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky v § 51 odst. 1 s. ř. s. 12. Na tomto místě krajský soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávané věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Krajský soud se nejprve zabýval uplatněnou námitkou nepřezkoumatelnosti. Podle žalobce je rozhodnutí žalovaného nepřehledné pro svou délku a je v něm prakticky nemožné identifikovat nosné důvody rozhodnutí. Dle názoru žalobce nebyly v prvostupňovém ani v žalobou napadeném rozhodnutí vyjasněny zákonné důvody, které zakládají povinnému subjektu právo omezit poskytnutí informace. Žalobce má za to, že nepostačí obecné tvrzení, že „bylo požadováno poskytnutí informací, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu a jejich poskytnutí také významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku.“ Rozhodnutí povinného subjektu ve spojení s rozhodnutím žalovaného nekonstatuje jednoznačný důvod, proč je žádost odmítána, nýbrž dává v podstatě „na výběr“ plejádu různých důvodů. 14. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). 15. S ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je nutné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (zde povinného subjektu) a rozhodnutí odvolacího orgánu (zde žalovaného) posuzovat jako celek (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, či přiměřeně rozsudek téhož soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47). 16. Z prvostupňového rozhodnutí vyplý