6 Ads 8/2012 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 1/2026- 59 - text  10 30 Ad 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: J. B. zastoupený JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem sídlem Nad Šárkou 766/58, 160 00 Praha 6, Dejvice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. listopadu 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025, č. j. X, zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. II č. j. X ze dne 29. 9. 2025, kterým stanovila podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále také jen „ZDP“) a s přihlédnutím k čl. 46 nařízení 883/2004, že se žalobci od 24. 2. 2025 zvyšuje výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně činí 4 790 Kč měsíčně. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho zdravotní stav byl posouzen jako invalidita III. stupně s datem vzniku invalidity 24. 2. 2025. Ode dne 6. 5. 2025 vyplácela žalovaná žalobci invalidní důchod v prozatímní výši 11 170 Kč. Dne 29. 9. 2025 žalovaná stanovila invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 4 790 Kč měsíčně. 3. K jednotlivým žalobním bodům žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť neobsahuje úplný, transparentní a ověřitelný výpočet dávky, ačkoliv výše dávky je jediným sporným bodem. 4. Dále uvedl, že se žalovaná v rozhodnutí o námitkách nevypořádala s jeho podstatnou námitkou, ve které poukazoval na nevysvětlitelný rozpor mezi prozatímní dávkou a konečnou dávkou. Dodal, že opatření z 8. 4. 2025 obsahuje vstupní údaje a výpočet, zatímco napadené rozhodnutí uvádí pouze mechanický přepočet. 5. Žalobce namítl, že za tohoto stavu nemůže soud přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť není zřejmé, z jakých skutkových podkladů a úvah žalovaná vyšla. 6. V dalším žalobním bodě žalobce namítal porušení hmotněprávních předpisů, konkrétně uvedl, že žalovaná pouze ztrojnásobila dávku z původní invalidity I. stupně. Žalobce má za to, že výpočet žalované je chybný, jelikož neprovedla zákonný výpočet dávky. K tomu žalobce v žalobě podrobněji rozepsal vlastní výpočet, přičemž mu vyšla částka 12 030 Kč. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl porušení procesních předpisů, nedostatečné zjištění skutkového stavu a podkladů pro rozhodnutí. Žalovaná dle žalobce porušila zásady správního řízení tím, že neopatřila nebo v řízení nezpřístupnila podklady nezbytné pro kontrolu správnosti výpočtu. 8. Žalobce dále namítal nesoulad s unijními koordinačními pravidly – chybějící porovnání nezávislé a poměrné dávky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaná provedla a doložila porovnání částek jako základní výměra a procentní výměra. Žalobce poukázal, že krajské soudy ve věcech důchodového pojištění opakovaně vycházejí z toho, že podle čl. 52 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 má příslušná instituce dávku vypočíst dvojím způsobem. Soudní praxe pak dovozuje, že pokud správní orgán provede oba výpočty, musí být v rozhodnutí přezkoumatelně popsáno, jaký byl výsledek obou výpočtů a proč byla přiznána konkrétní částka. 9. V posledním žalobním bodě žalobce namítal vnitřní rozpornost a neprokázanou poměrnou výši, zejména u základní výměry. Žalovaná tvrdí, že žalobci náleží důchod v poměrné výši z důvodu pojištění získaných také v jiném členském státě; k tomu žalobce namítá, že musí být v rozhodnutí přezkoumatelně vysvětleno, zda a jak byla základní výměra stanovena, jak se tento poměr promítl do výsledné základní i procentní výměry, jakým způsobem žalovaná porovnala základní výměru a procentní výměru a proč vyšla výsledná částka právě 4 790 Kč. 10. Závěrem navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované, replika žalobce, duplika žalované, vyjádření žalobce k duplice 11. Žalovaná předně stručně shrnula historii žalobcova invalidního důchodu od roku 2008. Dále uvedla, že co se týče onoho „opatření“ z 8. 4. 2025, byl žalobce v odůvodnění zcela jasně poučen [v duchu čl. 50 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009] mj. o tom, že […] pokud kterákoli instituce v průběhu vyřizování žádosti o důchod zjistí, že žadatel má v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení 883/2004 nárok na tzv. nezávislou důchodovou dávku podle použitelných právních předpisů (tj. na důchod, který náleží výhradně podle českých právních předpisů), vyplatí tuto dávku neprodleně. Tato platba se považuje za prozatímní, může-li být výše poskytnuté částky ovlivněna výsledkem zpracování žádosti, tedy zejména došetřením dob pojištění, které účastník řízení získal v jiném členském státě […] Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 26. 2. 2025 byl účastník řízení […] uznán od 24. 2. 2025 invalidním pro invaliditu třetího stupně […] Po ukončení důchodového řízení bude vydáno rozhodnutí o nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a vyplacené prozatímní dávky/částky budou zúčtovány. 12. Oním „definitivním“ rozhodnutím č. II z 29. 9. 2025 žalovaná žalobci také s účinností od 24. února 2025 zvýšila invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu stupně třetího. 13. Žalovaná uvedla, že srovnávat rozhodnutí ryze předběžné povahy, respektive na jeho základě poskytované plnění, postrádá zde jakékoli právní ratio. Možné snad legitimní očekávání načrtnutého (tušeného) obsahu nemůže být založeno výlučně subjektivní úvahou. Jaké že konkrétní rozsudky krajských soudů (v bodě III odst. 4 žaloby dovolávaná a zaužívaná „soudní praxe“) – ve skutkově shodných věcech – potvrzují „chybějící porovnání nezávislé a poměrné dávky“, žalobce sebeméně neupřesňuje. 14. Zopakovala, že zde v žádném případě nešlo o přiznání důchodu. Na pozadí již prve přiznaného dochází totiž toliko ke změně/změnám stupně invalidity. Ergo nová výše invalidního důchodu (nyní pro invaliditu třetího stupně) se stanovila výhradně z doposud vypláceného invalidního důchodu pomocí příslušného koeficientu. Měl-li žalobce jakékoli výtky vůči vlastnímu rozhodnutí z 11. ledna 2010, čj. 760 909 8761/428, mohl jistě využít dostupné opravné prostředky. Nestalo se tak. 15. Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost, tu pak není namístě ztotožňovat s čistě nenaplněnou subjektivní představou žalobce o tom, jak podrobně mělo být rozhodnutí odůvodněno. 16. Žalovaná má za to, že předepsaným požadavkům plně dostála. Rozebírat principy výpočtu, jež notabene normuje obecně závazná právní úprava, nepokládá za obligatorní součást rozhodnutí. Ostatně i Nejvyšší správní soud připustil, že ani není reálné chtít po správních orgánech, aby v odůvodnění popisovaly matematické postupy, které zpracoval užitý aplikační program (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 18. července 2018, čj. 10 Ads 59/2018–45). Nadto zde veškeré vstupní parametry žalobce obdržel již prve, a to způsobem zcela transparentním (blíže viz rozhodnutí č. II ze dne 29. září 2025, čj. X, ve světle rozhodnutí z 11. ledna 2010, čj. 760 909 8761/428, jakož i rozhodnutí č. I z 29. září 2025, čj. X). 17. Žalovaná tudíž navrhla, aby soud žalobu coby nedůvodnou zamítnul. 18. V replice ze dne 23. 4. 2026 žalobce uvedl, že vyjádření žalované žalobní argumentaci nevyvrací. Naopak potvrzuje, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí č. II trpí zásadním nedostatkem odůvodnění. Žalovaná totiž až ve vyjádření k žalobě doplňuje skutečnosti, které v napadeném rozhodnutí buď vůbec nejsou, nebo v něm nejsou vysvětleny v rozsahu umožňujícím soudní přezkum. Právě tyto skutečnosti však měly být srozumitelně a přezkoumatelně uvedeny již v napadeném rozhodnutí. Nelze je nahrazovat až procesní obranou v soudním řízení. 19. Žalobce uvedl, že žalovaná staví svoji obranu převážně na tvrzení, že v dané věci nešlo o nové přiznání důchodu, nýbrž pouze o změnu stupně invalidity, a že proto postupovala podle § 41 zákona č. 155/1995 Sb. To však samo o sobě spor neřeší. 20. Žalobce netvrdí, že žalovaná nesměla při změně stupně invalidity vycházet z koeficientního přepočtu procentní výměry. Žalobce namítá, že žalovaná nevysvětlila, z jakých konkrétních podkladů při tomto postupu vyšla a jak se tento postup promítl do konečné částky 4 790 Kč, a to zejména ve vztahu k předchozí prozatímní výplatě 11 170 Kč. 21. Žalovaná dle žalobce správně uvádí, že čl. 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 umožňuje vyplatit v průběhu řízení prozatímní dávku, je-li zjištěn nárok na nezávislou dávku podle čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004. Z toho však neplyne, že konečné rozhodnutí může rezignovat na vysvětlení, proč byla konečná dávka stanovena výrazně n