30 Ad 6/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 Ad 6/2025- 56 - text  9 30 Ad 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobkyně: H. C. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. července 2025, č. j. RN-xx R-VKA, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025, č. j. R-3.4.2025–424/xx (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“ nebo „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále také jen „IPZS“) Náchod ze dne 26. 3. 2025 nebyla žalobkyně invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost o 20 %. 2. Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, č. j. RN-xx R-VKA (dále také jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu včetně rozsahu uplatněných námitek, posoudila invaliditu žalobkyně a v tomto směru odkázala na vypracovaný nový posudek o invaliditě ze dne 18. 6. 2025 vypracovaný Institutem posuzování zdravotního stavu Plzeň, dle kterého žalobkyně není invalidní a konečná míra poklesu její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla tímto posudkem o invaliditě stanovena ve výši 20 %. Žalovaná v rozhodnutí odkázala na zdravotnickou dokumentaci, ze které posudkový lékař IPZS Plzeň při novém posouzení vycházel (str. 2 napadeného rozhodnutí) a k jakým skutkovým zjištěním dospěl (uveden diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně). Lékař uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének, s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi), přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška“), pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Takto stanovená konečná míra poklesu pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě ve smyslu § 39 zdp. 3. K námitkám žalobkyně, která nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu, žalovaná uvedla, že lékař zhodnotil zdravotní stav žalobkyně v rozsahu jejích požadavků. Po novém posouzení zdravotního stavu žalobkyně však byl vyhodnocen pokles pracovní schopnosti pouze 20 %. 4. Žalovaná uvedla, že lékař IPZS Plzeň po prostudování zdravotnické dokumentace konstatoval, že posudkový závěr lékaře IPZS Náchod ze dne 26. 3. 2025 lze potvrdit ve smyslu nepřiznání invalidity. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to z důvodu, že trvá na pochybení z řad posudkového i správního orgánu. Konkrétně pak uvedla, že má výhrady k samotnému posudku o invaliditě, který není přezkoumatelný, není řádně odůvodněný a argumentačně nemůže obstát. 6. Následně v žalobě podrobně uvedla svou celkovou zdravotní anamnézu, kterou poté porovnávala s posudkem o invaliditě. 7. Dále namítala, že nebyla dostatečně zohledněna její pracovní historie a vzdělání, kdy posudek neřeší, jak zdravotní omezení ovlivňuje její konkrétní profesní uplatnění. K tomu poukázala na absenci analýzy rekvalifikace, kdy posudek nehodnotí, zda by byla schopna vykonávat jinou práci než tu, kterou vykonávala doposud. 8. Uvedla, že navíc chybí srovnání jejího zdravotního stavu před vznikem zdravotního postižení, což je klíčové pro určení poklesu pracovní schopnosti. Dodala, že se posudek nezabývá její adaptací na postižení, tedy zda nabyla nové dovednosti, které by jí umožnily pracovat bez zhoršení zdravotního stavu. 9. Dle žalobkyně byla funkční omezení sice popsána, ale nebyla správně vyhodnocena, jinak by nebylo možné uznat pokles pracovní schopnosti pod 35 %. 10. V poslední námitce žalobkyně namítla systémovou podjatost lékařů (IPZS), přesněji uvedla nežádoucí vztah posudkového orgánu vůči zaměstnavateli. 11. Závěrem navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované. III. Vyjádření žalované k žalobě 12. Žalovaná uvedla, že shromážděné medicínské prameny ve prospěch invalidity (tzn. stavu konvenujícímu dikci zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění) zde sebeméně nesvědčily (srov. § 39 odst. 1 a § 26 normy). Zkonstatované dominantní postižení na úrovni funkčního postižení lehkého posudkový lékař Institutu jednoznačně ozřejmil, jeho tíži (včetně nesporné existence relevantních chorob souběžných) současně zdůraznil volbou horní hranice rozpětí řečené položky. Pro odlišnou subsumpci by tak musela být nezbytně naplněna kritéria požadovaná jmenovaným prováděcím předpisem. 13. Žalovaná dodala, že vlastní určení dominantního postižení (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti) je otázka ryze odborná – medicínská, nikoli záležitost sebehodnotící laické rozvahy nebo přání žadatele. Finální podřazení nemůže být v žádném ohledu arbitrární, tj. musí jít o výsledek založený na zvážení parametrů shrnutých v tzv. posudkovém hledisku. Z kontextu posudku lze pak jistě snadno dovodit i domněle absentující skutečnosti normované v žalobkyní odkazovaných ustanoveních § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění. 14. Poznámky o systémové podjatosti posudkových lékařů postrádají potom alespoň minimální míru konkretizace, potažmo nástin racionálního zdůvodnění. Nadto s touto konstrukcí přichází žalobkyně až nyní. Okolnosti případně nasvědčující možné podjatosti komise či jejích členů bude moci nepochybně uplatnit, v aktuální fázi ovšem podobné úvahy nemají reálný základ. 15. Závěrem uvedla, že sporovaný výstup vzešel ze shromážděných odborných zdrojů; z pohledu žalované je žaloba neopodstatněná. IV. Jednání soudu 16. Před jednáním soudu dne 21. 4. 2026 žalobkyně krátkou cestou předala soudu svoje podání ze dne 19. 4. 2026, v němž reagovala na vyjádření žalovaného ze dne 8. 4. 2026; obsah tohoto podání žalobkyně byl ve své podstatě shodný s jejím podáním ze dne 27. 3. 2026 (v podrobnostech níže). Učinila návrh na doplnění dokazování, a to buď formou revizního posudku posudkové komise či formou znaleckého posudku. 17. Žalovaná odkázala na svá písemná vyjádření ve věci. 18. Soud následně provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2026, ev. č. SZ/2025/1339-HK-12 (dále také jen „Posudek“). Z jeho závěru vyplynulo, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovních schopností považuje posudková komise vertebrogenní algický syndrom LS páteře, bez funkčně významného neurologického nálezu při klinickém vyšetření, s uváděnou iradiací bolestí do dolních končetin, více vlevo, dle MR s nálezem ventrolistézy L5 II.st. (12 mm) s oboustrannou spondylózou, pokročilou osteochondrózou L5/S1 s výraznějším edémem krycích lišt v.s. jako projev dekompenzace degenerativních změn, s defigurací foramin s výraznou oboustrannou foraminostenózou s kompresí kořenů L5 bilaterálně, s indikací stabilizační neurochirurgické operace. Takto popsaný stav koreluje s kritérii v kapitole v kapitole XIII., oddílu E, položky 1b – 20 %. Tuto hodnotu navýšila o 10 procentních bodů na celkových 30% poklesu pracovní schopnosti. Takto stanovená konečná míra poklesu pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě ve smyslu § 39 zdp. 19. Závěr posouzení zněl tak, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (14. 7. 2025) nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zdp. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. 20. Následně soud zamítnul návrh žalobkyně na doplnění dokazování (viz shora), neboť to považoval pro zjištění skutkového a z něho vyplývajícího právního stavu věci za nadbytečné (k tomu v podrobnostech níže). V. Skutkové a právní závěry krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů (§ 75