1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 63/2025- 135 - text  12 31 A 63/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Ing. T. K. zastoupen advokátem Mgr. Karlem Hunešem sídlem U Trezorky 921/2, Jinonice 158 00 Praha 5 proti žalovaná: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2025, č. j. SVS/2025/126702, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Královéhradecký kraj rozhodnutím ze dne 18. 7. 2025, č. j. SVS/2025/105369 (dále také jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), uznala žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 72 odst. 1 písm. a), g) a j) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „veterinární zákon“), a uložila mu podle § 72 odst. 3 písm. c) veterinárního zákona úhrnnou pokutu ve výši 160 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 2 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. 2. O odvolání žalobce rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 6. 10. 2025, č. j. SVS/2025/126702, tak, že podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušila výrok II prvostupňového rozhodnutí a vrátila věc v této části správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání, podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnila výrok I prvostupňového rozhodnutí tak, že z něj vypustila dílčí skutek posouzený jako porušení § 5 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona, a současně změnila výrok o správním trestu tak, že uloženou pokutu snížila na 40 000 Kč, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdila. II. Žalobní argumentace 3. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, v níž brojí výlučně proti výroku o uložené pokutě ve výši 40 000 Kč. Zákonnost závěrů o vině v rozsahu, v jakém zůstaly zachovány, nezpochybňuje. 4. Žalobce namítá, že uložená pokuta je i po jejím snížení nepřiměřeně vysoká a nedostatečně zohledňuje okolnosti případu i jeho osobní a majetkové poměry. Tvrdí, že sankce má vzhledem k povaze jeho zemědělské činnosti a výši jeho reálných příjmů likvidační charakter. 5. Uvádí, že je osobou v důchodovém věku, pobírající starobní důchod ve výši přibližně 8 500 Kč měsíčně. Zemědělskou činnost vykonává dlouhodobě, přičemž její financování je závislé převážně na dotacích poskytovaných Státním zemědělským intervenčním fondem. Tyto dotace činily v letech 2023 a 2024 přibližně 430 000 Kč ročně, z čehož po uplatnění paušálních výdajů ve výši 80 % vyplývá roční zisk zhruba 80 000 až 90 000 Kč. Z této částky navíc hradí povinné odvody na sociální zabezpečení. 6. Žalobce zdůrazňuje, že dotace nelze považovat za volně disponibilní příjem, neboť jsou účelově vázány na povinnou údržbu zemědělských pozemků a plnění environmentálních podmínek. Poukazuje na to, že správní orgány podle něj nesprávně hodnotily jeho finanční situaci, pokud částky dotací bez dalšího zahrnuly do úvahy o jeho měsíčních příjmech. 7. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Královéhradecký kraj (dále také jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 11. 2025, č. j. SVS/2025/169806, jímž byla zamítnuta jeho žádost o rozložení úhrady pokuty do splátek. Správní orgán v tomto rozhodnutí dovodil, že průměrný měsíční příjem žalobce činí přibližně 52 000 Kč, s čímž žalobce nesouhlasí a považuje takový závěr za zkreslující a nereflektující jeho skutečnou disponibilní příjmovou situaci. 8. Podle žalobce při realistickém zohlednění jeho příjmů, tedy starobního důchodu a skutečného zisku z podnikání, činí jeho měsíční disponibilní příjem přibližně 15 800 Kč, který je dále snižován o povinné měsíční odvody na sociální zabezpečení. Uložená pokuta tak podle něj představuje téměř polovinu jeho ročního zisku z podnikání, což samo o sobě svědčí o její nepřiměřenosti. 9. Žalobce dále namítá, že žalovaná sice snížila původně uloženou pokutu, avšak nedostatečně promítla do její výše skutečnost, že část původně posuzovaného protiprávního jednání byla zcela vypuštěna a další část byla vrácena k novému projednání. Žalobci tak nadále hrozí uložení další sankce v samostatném řízení, což podle něj zvyšuje celkovou tíži zásahu. 10. Žalobce zdůrazňuje existenci polehčujících okolností, zejména skutečnost, že v jeho více než dvacetileté zemědělské praxi se jedná o první sankci, že nebyly zjištěny žádné závažné negativní následky na zdraví zvířat či lidí ani významný zásah do životního prostředí a že zhoršení zdravotního stavu bylo zjištěno pouze u jednoho zvířete a bylo hodnoceno jako jednorázové pochybení. 11. Dále namítá, že žalovaná nesprávně dovodila možnost úhrady pokuty s poukazem na existenci dalších živnostenských oprávnění a majetku žalobce, aniž by se zabývala tím, zda tyto činnosti skutečně přinášejí pravidelný příjem. Podle žalobce nelze mechanicky vycházet z existence živnostenských oprávnění ani z hodnoty majetku, zejména pokud by jejich zpeněžení znamenalo faktickou likvidaci zemědělské činnosti. 12. Žalobce uzavírá, že napadené rozhodnutí považuje v části týkající se výše uložené pokuty za nezákonné pro nedostatečné zohlednění jeho osobních a majetkových poměrů a pro stanovení sankce v nepřiměřené a fakticky likvidační výši. Původně navrhl, aby soud uloženou pokutu snížil v mezích zákona. Následně doplněním žaloby ze dne 3. 12. 2025 žalobní petit upravil tak, že se primárně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku II ve věci uložení pokuty a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Eventuálně navrhl, aby soud upustil od uložení správního trestu, případně aby uloženou pokutu snížil v mezích zákona, a aby žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že skutkový stav byl řádně zjištěn na základě úřední veterinární kontroly provedené dne 17. 3. 2025, o níž byl sepsán protokol. Zjištěná protiprávní jednání byla přesně popsána, jsou podložena kontrolními zjištěními a odpovídají právní kvalifikaci uvedené ve výroku rozhodnutí. Rozhodnutí je podle žalované dostatečně a přezkoumatelně odůvodněno v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. 14. K žalobním námitkám žalovaná uvedla, že se jedná převážně o opakování argumentů uplatněných již v odvolání, s nimiž se řádně vypořádala. Na správnosti právních závěrů i odborných veterinárních posouzení žalovaná setrvává. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním považuje za nedůvodné, neboť stav hospodářství žalobce v době kontroly vykazoval závažné a snadno rozpoznatelné nedostatky. 15. K námitkám týkajícím se výše uložené pokuty žalovaná uvedla, že sankce ve výši 40 000 Kč je výsledkem individuálního správního uvážení, které zohlednilo zákonná hlediska, zejména povahu, závažnost a rozsah protiprávního jednání, souběh více přestupků i existenci přitěžujících okolností. Pokuta byla oproti prvostupňovému rozhodnutí snížena a podle názoru žalované je přiměřená, zákonná a není likvidační. 16. Žalovaná odmítla argumentaci žalobce založenou na jeho tvrzených nepříznivých ekonomických poměrech. Uvedla, že žalobce nedoložil své majetkové poměry komplexně a že jeho ekonomická situace nemůže být posuzována pouze podle aktuálního měsíčního příjmu. Zdůraznila, že žalobce disponuje významným majetkem, včetně chovaných zvířat a nemovitostí, a že uložená pokuta je ve vztahu k tomuto majetku nízká. Současně poukázala i na to, že nedosahuje ani výše jedné průměrné měsíční mzdy v České republice. Odkaz žalobce na rozhodnutí o nepovolení splátek žalovaná považuje za právně irelevantní, neboť jde o samostatné správní rozhodnutí s odlišným předmětem. 17. Žalovaná uzavřela, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy i judikaturou správních soudů, práva žalobce porušena nebyla a žaloba je nedůvodná. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 18. Žalobce v replice na vyjádření žalované rozporoval její závěry týkající se jeho ekonomických možností. Uvedl, že z doložených daňových přiznání plyne, že mimo zemědělskou činnost vykonával jinou výdělečnou činnost pouze v minimálním rozsahu, když za rok 2023 dosáhl z této činnosti příjmů ve výši 72 975 Kč, zatímco za rok 2024 z ní neměl žádné příjmy. V obou letech přitom jako hlavní zdroj příjmů figurovaly zemědělské dotace. 19. Žalobce dále namítl, že žalovaná při hodnocení jeho ekonomické situace pomíjí jeho věk, neboť je narozen v roce 1951, a nelze jej proto považovat za osobu v plně produktivním věku schopnou rozšiřovat či diverzifikovat výdělečnou činnost. Zdůraznil, že jeho hlavní ekonomickou aktivitou je zemědělská činnost spočívající