31 Az 5/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 Az 5/2025- 34 - text  6 31 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: S. E. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou se sídlem Moravské náměstí 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2025, č. j. OAM-240/ZA-ZA11-VL11-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. 3. Uvedl, že i ve své druhé žádosti o mezinárodní ochranu popsal stejné důvody jako při první žádosti, tedy že je kurdské národnosti a v Turecku čelí útlaku, také rozvedl své rodinné důvody. Podle žalobce měl žalovaný povinnost zajistit aktuální a konkrétní informace o situaci v zemi původu, zejména pokud jde o dodržování práv kurdské menšiny v Turecku. Žalobce má za to, že i opakované uvedení týchž důvodů může představovat azylově relevantní skutečnosti, neboť útlak menšiny může naplňovat znaky pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný však podle něj nezajistil dostatečně aktuální a konkrétní zprávy o zemi původu a nezjistil řádně skutkový stav věci, čímž postupoval v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce proto považuje zastavení řízení za předčasné a napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaný podle něj neověřil aktuální situaci Kurdů v Turecku a nevyhodnotil jeho obavy z útlaku. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí a napadené rozhodnutí označil za zákonné a bezvadné. Zdůraznil, že správní orgán zjistil dostatečně skutkový stav věci, hodnotil případ ve všech souvislostech a vypořádal se se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu řízení uvedl. Žaloba podle žalovaného pouze opakuje důvody uplatněné již ve správním řízení, které byly řádně posouzeny. 5. Připomněl, že se v posuzované věci jedná o druhou žádost o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný posoudil jako nepřípustnou. Přitom o první žádosti žalobce rozhodl žalovaný meritorně (rozhodnutí ze dne 4. 7. 2024, č. j. OAM-90/ZA-ZA11-BA04-2024). V druhé opakované žádosti žalobce uvedl stejné důvody, jako v případě první žádosti. Zároveň žalovaný neshledal, že by žalobce uvedl nebo se objevily nové skutečnosti, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení. 6. Žalovaný nesouhlasí s námitkami žalobce, neboť neshledává porušení správního řádu ani zákona o azylu a považuje napadené rozhodnutí za zákonné a správné. Uvádí, že výpovědi žalobce z obou řízení byly vyhodnoceny a tvrzené problémy nebyly shledány azylově relevantními. Má za to, že skutečným důvodem žádosti je snaha žalobce o legalizaci pobytu v České republice, což není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Krajský soud předesílá, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). 9. Ze správního spisu krajský soud konstatuje, že žalobce dne 18. 1. 2024 podal svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnil ji tím, že je Kurd a čelí v Turecku útlaku. Jako druhý důvod uvedl, že je ze strany rodiny vystaven tlaku k uzavření sjednaného sňatku, přičemž po jeho odmítnutí mu bylo vyhrožováno smrtí. 10. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 7. 2024, č. j. OAM-90/ZA-ZA11-BA04-2024, rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje. Žalovaný vycházel především z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku. Na základě těchto podkladů dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Dále dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti azylově relevantním způsobem pronásledován a nevyšly najevo skutečnosti, které by v jeho případě odůvodňovaly strach z pronásledování pro jeho národnost nebo z jiných důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dále shledal, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, ani humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a nebo § 14b zákona o azylu. 11. Dne 2. 3. 2025 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 6. 3. 2025 uvedl, že je Kurd, jeho náboženstvím je islám, dorozumí se turecky a kurdsky, je svobodný a bezdětný. Není členem žádné politické strany ani nevyvíjel žádné politické aktivity. Posledním místem bydliště ve vlasti bylo město Tekirdag, čtvrť Kapakli, zde měl registrovaný pobyt a domácnost sdílel s rodiči a sourozenci. Turecko opustil v roce 2023, když cestoval letecky do Bosny a Hercegoviny, odtamtud následně pokračoval kamionem do České republiky. Od té doby je v České republice nepřetržitě. Cestovní doklad nemá, dal jej převaděčům. Předchozí pobyty ve státech Evropské unie ani víza nemá. Uvedl, že v České republice žádá o mezinárodní ochranu již podruhé. Je zdráv, neužívá žádné léky a ani nenavštěvuje pravidelně žádného lékaře kvůli konkrétním potížím. Žádné trestní stíhání ani odsouzení za spáchání trestného činu v České republice ani v zahraničí proti němu nebylo vedeno. Dodal, že jeho důvody žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako v předchozí žádosti. O mezinárodní ochranu žádá kvůli tomu, že je Kurd a ve vlasti kvůli tomu čelil útlaku a také proto, že ho rodina nutila oženit se s jeho sestřenicí, přičemž když sňatek odmítl, bylo mu vyhrožováno. Závěrem na dotaz správního orgánu potvrdil, že žádá o mezinárodní ochranu ze stejných důvodů, jako v jeho předchozí žádosti. 12. Dne 21. 8. 2025 bylo vydáno napadené rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle ustanovení § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. 13. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. 14. Podle ustanovení § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 15. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Azs 57/2017-52 „opakovanou žádost o mezinárodní ochranu lze věcně posoudit pouze tehdy, uvedl-li žadatel nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přitom i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího