43 Az 5/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

43 Az 5/2025- 40 - text  9 43 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: J. U.U. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-564/ZA-ZA12-K03-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 7. 6. 2022 o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný o této žádosti rozhodl dne 5. 9. 2025 tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se žalobci neuděluje. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 2. Žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho obavy z náboženského útlaku v zemi původu. Žalobce v minulosti čelil tlaku na to, aby praktikoval náboženský směr arushi, což odmítl. Na příznivce tohoto směru zároveň útočí nigerijská policie a armáda, přičemž žalobce by se mohl stát obětí těchto útoků pro svou etnickou příslušnost. Žalobce dále uvedl, že pochází z Biafry, což je část Nigérie bojující o nezávislost. Poukázal také na teroristické aktivity skupiny Boko Haram a na postup nigerijské armády, která často bez příčiny napadá tamní obyvatele, s cílem vynutit si jejich respekt a poslušnost. 3. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nezabýval humanitárními důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a své rozhodnutí dostatečně nezdůvodnil. Řádně nevyhodnotil listinné důkazy, které tvořily podklad rozhodnutí, jeho závěry jsou izolované a neodkazují na konkrétní podkladový materiál. Namísto důkladného posouzení bezpečnosti návratu do domovského regionu žalovaný podsouvá žalobci možnost pobytu v hlavním městě, kde nyní nemá žádné zázemí. Žalobci po návratu do vlasti hrozí vážná újma ze strany soukromých osob. Na státní orgány se přitom s žádostí o pomoc nemůže obrátit, protože ty jsou ovlivněny korupcí. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobce v současné žádosti uvedl totožné důvody jako v první žádosti z roku 2002. K obavám z náboženského útlaku žalovaný uvedl, že po nabídce stát se členem arushi žalobce odešel ze své vesnice a od té doby se již s žádným členem tohoto náboženského proudu nesetkal. Výrok žalobce, že se nemůže nikde ukrýt před členy arushi, považuje žalovaný za nepravdivý. Žalobce ani v rámci vnitřního přesídlení nebyl členy arushi ohrožen, protože nevěděli o jeho místě pobytu. Žalovaný zároveň vyjádřil pochybnost, proč by vesnická komunita měla po 23 letech hledat žalobce, který byl běžným místním obyvatelem. Žalobce po celou dobu pobytu ve vlasti neměl problém s místními úřady, nebyl politicky či veřejně aktivní, pouze se obával nalezení členy arushi, což již během svého pobytu ve vlasti vyřešil přestěhováním. Žalobce podal nyní posuzovanou žádost o mezinárodní ochranu účelově poté, co mu bylo odňato povolení k pobytu z důvodu spáchání trestného činu. Žalovaný dále zdůraznil, že se žalobce ani jeho zástupce nedostavili k seznámení se se spisovým materiálem. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního. Žalobu shledal nedůvodnou. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobývá v ČR od roku 2002. V tomto roce odešel z Nigérie a poprvé požádal v ČR o azyl. V žádosti poukazoval na problémy s tradičním náboženstvím arushi. Po smrti dědečka a otce měl převzít funkci kněze ve vesnické náboženské komunitě, žalobce se tomu ale bránil, protože vyznává křesťanství. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 5. 2002 zamítl uvedenou žádost jako zjevně nedůvodnou. Žalobci bylo poté uděleno povolení k pobytu v ČR. 7. Žalobce byl během svého pobytu v ČR opakovaně odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V návaznosti na to pozbyl oprávnění k pobytu v ČR. Dne 10. 5. 2022 byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a dne 7. 6. 2022 požádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR. 8. V nyní posuzované žádosti žalobce uvedl, že Nigérie je obecně nebezpečná země – je tam Boko Haram a také se bojuje o nezávislost Biafry (odkud pochází žalobce). Na východě země se střílí, rabuje se, vojáci zabíjí lidi z žalobcova etnika. Několik domů, které patřily žalobcově rodině, bylo vypáleno. Nadále trvají také žalobcovy obavy z vyznavačů tradičního náboženství, kvůli kterým původně Nigérii opustil. Při pohovorech vedených v rámci řízení o této žádosti žalobce navíc zmínil obavu z únosů prováděných příslušníky etnika Fulů. 9. Na úvod krajský soud předesílá, že kvalita žaloby do značné míry předurčuje, jak podrobně se bude případem zabývat. Řízení ve správním soudnictví je totiž ovládáno dispoziční zásadou, a tak není úkolem soudu domýšlet za žalobce jeho argumentaci. Případným pochybením žalovaného se soud zpravidla může zabývat pouze tehdy, pokud jej žalobce namítne (výjimku představují nejzávažnější vady, k nimž soud musí přihlédnout i z úřední povinnosti). 10. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, neboť platí, že jen přezkoumatelné rozhodnutí lze podrobit věcnému přezkumu z hlediska jeho zákonnosti. Nepřezkoumatelnost je závažná vada, pro níž soud zruší napadené rozhodnutí správního orgánu tehdy, pokud není rozhodnutí jako celek srozumitelné nebo nelze zjistit důvody, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku. Krajský soud konstatuje, že ani jedna z těchto situací v řešené věci nenastala. Z napadeného rozhodnutí je jasně patrné, jak žalovaný o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodl, i to, jaké konkrétní důvody a úvahy jej k jeho závěrům vedly. Žalovaný posoudil také možnost udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Této otázce se přezkoumatelným způsobem věnoval na stranách 7-8 napadeného rozhodnutí. 11. Mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13 nebo § 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zdali cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Azyl podle § 12 zákona o azylu 12. Důvody udělení azylu upravuje zákon o azylu v ustanovení § 12 tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 13. Pronásledování je v § 2 odst. 4 zákona o azylu definováno jako závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Podrobnější definici pronásledování obsahuje čl. 9 odst. 1 tzv. kvalifikační směrnice (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany). Podle uvedeného ustanovení je pronásledováním jednání, které je a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit, nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a). 14. Krajský soudu dává žalovanému za pravdu, že udělení mezinárodní ochrany z důvodů vymezených v § 12 písm. a) zákona o azylu nepřichází v daném případě v úvahu. 15. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení a o politiku se nezajímá. Během pohovoru konaného dne 10. 6. 2022 sice doplnil, že podporuje nezávislost Biafry. Tato podpora se ale dosud projevila pouze tak, že někdy v roce 2016 se zúčastnil pochodu v Praze a v roce 2022 se zúčastnil oslav dne Biafry v Pr