52 A 25/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 25/2025- 103 - text 13 52 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Český rybářský svaz, z. s., místní organizace Žleby, IČO: 18602053, sídlem Za Lihovarem 506, 285 61 Žleby, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, za účasti: Junák – český skaut, středisko Doubrava Ronov nad Doubravou, z. s., IČO: 43498167, sídlem U Řeky 533, 538 42 Ronov nad Doubravou, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. MZP/2025/230/82, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 23. 10. 2024, č. j. KUPA18284/20249, byla podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění (dále též „ZOPK“), povolena výjimka ze zákazů pro ropuchu obecnou, vranku obecnou, střevli potoční a skokana štíhlého, a to pro účely mimořádné manipulace na vodním díle Pařížov (dále též „VD Pařížov“) v souvislosti s akcí „XXXIV. ročník Odemykání Doubravy“ (5. 4. a 6. 4. 2025). Zároveň byly stanoveny parametry manipulace: max. kóta zadržení vody ve vodní nádrži 315,50 m n. m., min. kóta (po vypuštění vody ze zásobního prostoru) 314,00 m n. m., max. odtok 9 m³/s a max. doba nadlepšování 4 hodiny/den. Na základě odvolání žalobce Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 7. 2. 2025, č. j. MZP/2025/230/82, zrušilo část výroku rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 23. 10. 2024, č. j. KUPA18284/20249, ve vztahu k ropuše obecné, skokanu štíhlému a střevli potoční a řízení v této části zastavilo (dospělo k závěru, že intenzita vlivů nedosahuje „škodlivého zásahu“ ve smyslu § 50 odst. 2 ZOPK, a tudíž není důvod vést řízení o výjimce). Ve vztahu k vrance obecné Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 23. 10. 2024, č. j. KUPA18284/20249, doplnilo (výjimka zahrnuje i přemisťování/poškozování/ničení vývojových stádií) a ve zbytku potvrdilo. 2. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. MZP/2025/230/82, které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně materiálně jeden celek, podal žalobce žalobu, v níž namítal, že výjimka byla povolena „v zájmu veřejného zdraví“, dle žalobce však „pořádání sportovní akce nelze podřadit pod institut veřejného zdraví“, navíc důvody pro povolení výjimky nebyly „naléhavé“, jak podle názoru žalobce vyžaduje ZOPK. V žádosti o povolení výjimky se navíc žadatel (osoba zúčastněná na řízení) nedovolával zájmu spočívajícího v ochraně, resp. v podpoře „veřejného zdraví“, nýbrž pouze obecně uváděl, že „veřejný zájem spatřuje v umožnění rekreační plavby dle vodního zákona“. Správní orgán prvého stupně tak dle žalobce „nepřípustně rozšířil žádost“, což svědčí o jeho „osobní zainteresovanosti“. Správní orgány se navíc „dostatečně nezabývaly námitkou žalobce, že v daném případě existuje jiné uspokojivé řešení“, žalobce např. „v rámci správního řízení uváděl, že lze akci posunout blíže k zimním měsícům, kdy lze využít přírodních podmínek, např. tání sněhu“. Takové řešení by „významně omezilo negativní vliv na zvláště chráněné druhy“. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že v případě skokana štíhlého, střevle potoční a ropuchy obecné nebudou negativní vlivy dosahovat intenzity škodlivého zásahu do přirozeného vývoje ve smyslu § 50 odst. 2 ZOPK. Konkrétně ve vztahu ke skokanu štíhlému nebylo podle mínění žalobce „žádným odborným stanoviskem podloženo, že zadržením vody na kótu 315,5 m. n. m. a upuštěním na kótu 314 m. n. m. nedojde ke zničení snůšek skokana štíhlého“. Pokud jde o střevli potoční, tak ta se „tře v období od dubna do června“, může tedy „za určitých okolností dojít ke splavení i vývojových stádií střevle potoční“ (ve vztahu k ropuše obecné žalobce nic konkrétního neuvedl). Žalobce navíc poukázal na to, že nejen jednorázové nadlepšení průtoku (které žalobce popisuje jako „spuštění povodňové vlny“), ale i „plácání pádly do vody a výskot přítomných vodáků“ působí rušivě a zasahuje tak nedovoleně do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019–34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018–31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019–49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. Samotná „vyjádření správního orgánu k žalobě jsou zpravidla pouze určitá vodítka pro rozhodující správní soud, ale přezkum zůstává zaměřen na samotné rozhodnutí. Jelikož soudy přezkoumávají správní rozhodnutí v rámci žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), je zohlednění vyjádření správního orgánu vhodnou, ale nikoli nutnou, částí odůvodnění rozsudku“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015–27, bod 49). teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyjádřila současně pochybnost o tom, zda vůbec mělo být řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí, vedeno, když manipulace s vodní hladinou VD Pařížov je povolena v manipulačním řádu. Pokud měly dotčené subjekty či orgány státní správy jakékoliv připomínky, měly je uplatnit ve vodoprávním řízení. Namítla též, že žalobce do řeky dne 22. 3. 2025 vysadil 551 kg kapra, dne 12. 4. 2025 758 kg kapra a 154 kg amura a dne 29. 9. 2025 pak 1000 kg tlouště. Jedná se o druhy ryb, které by neměly být do řeky vysazovány, současně tyto ryby významně zvyšují predační tlak na populaci chráněných druhů. II. 5. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Předně soud připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno přísnou dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tím, že je soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn přezkoumávat napadené výroky správního rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006-63, z novějších rozhodnutí pak např. rozsudky ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Afs 3/2015 – 29, ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Azs 426/2019 – 38, bod 10, či ze dne 4. 4. 2024, č. j. 5 Afs 20/2023–31, bod 34). 7. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního rozhodnutí. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). V odůvodnění rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 7. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017–31, č. 3733/2018 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že ve lhůtě pro podání žaloby musí uplatnit žalobce alespoň jeden žalobní bod, aby jeho žaloba byla projed