7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 54/2025- 43 - text 11 52 A 54/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: BOVIMEISTER-CZ s. r. o., IČO 24209317 sídlem V Zářezu 902/4, 158 00 Praha 5 - Jinonice v zastoupení Mgr. František Málek, advokát sídlem 17. listopadu 238, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, IČ 00018562 sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2025, č. j. SVS/2025/108610, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále v textu i jako „žalobce“) se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v části změněno a ve zbylé části potvrzeno rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Pardubický kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“), č.j. SVS/2025/050903, ze dne 30. 4. 2025, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyně se dopustila přestupku podle ust. § 72 odst. 1 písm. s) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, a to tím, že 26. 6. 2024 zorganizovala prostřednictvím dopravce BIKIĆ TRANSPORT d. o. o. za prijevoz, se sídlem Imotska 24, Split, Chorvatská republika (dále jen „přepravce“ či „dopravce“) za využití dopravních prostředků reg. značky ST 7270 U a ST 7809 AF (nákladní vozidlo s přívěsem) přepravu několika kusů hospodářských zvířat, když měla jejich přeprava trvat přes 8 hodin (dlouhodobá přeprava), přičemž v inkriminovaný den došlo při přepravě k dopravní nehodě v obci Býšť, a dále byla přeprava uskutečňována v odpoledních hodinách, kdy teplota vzduchu přesahovala 30 °C a na nákladní ploše dopravního prostředku nebyl funkční napájecí systém (dále jen „první přestupek“). Dále se žalobkyně měla dopustit přestupku podle ust. § 72 odst. 1 písm. g) veterinárního zákona tím, že dne 27. 6. 2024 dodala na jatky reg. č. CZ 14593, provozované společností MASOEKO, s. r. o., IČO 25068814, jalovici s IČ CZ000476020952, která byla téhož dne v čase 15:00 hodin v hospodářství reg. č. CZ 52000928 nuceně poražena mimo prostor jatek z důvodu poranění levé zadní končetiny, aniž by byla na jatky doprovázena dokumentem Informace o potravinovém řetězci (dále jen „druhý přestupek“). Prvního přestupku se dopustila v souvislosti s porušením čl. 3 věty první a písm. a) a h) a čl. 5 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2005 ze dne 22. 12. 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností (dále jen „nařízení č. 1/2005“). Posouzení druhého přestupku však bylo vyhodnoceno jako nedostatečné, proto bylo žalovaným jako odvolacím orgánem zrušeno a věc byla v této části vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Za potvrzený (první) přestupek byla žalobkyni uložena správním orgánem I. stupně úhrnná pokuta ve výši 50.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2.500 Kč, která byla žalovaným snížena na výši 25.000 Kč, spolu s náklady řízení 2.500 Kč. 2. Žalobkyně považuje předmětná správní rozhodnutí za nezákonná a nepřezkoumatelná, což dále rozvádí v několika explicitně vymezených žalobních bodech, přičemž napadá výroky II. a III. žalovaného (druhoinstančního) rozhodnutí, tj. že se neohrazuje proti zrušení výroku I. bodu 2 prvoinstančního rozhodnutí, týkajícího se druhého přestupku. 3. V rámci prvního žalobního bodu stojí námitka podstatných procesních vad a nepřezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí. Žalovaný rozporuje zákonnost zahájené veterinární kontroly, jakož i nesprávnou identifikaci odpovědné osoby za přestupek. V rámci prvního žalobního bodu žalobkyně brojí proti postupu správních orgánů, kterým nebylo přihlédnuto k e-mailovému podání žalobce bez zaručeného elektronického podpisu. V mezích druhého žalobního bodu jest vytýkáno nedostatečné a závadné zjištění skutkového stavu věci a na to navazující nesprávné právní posouzení, přičemž se žalobkyně především opírá o (ne)pochopení či výklad legální definice pojmu „organizátor přepravy“. Žalobkyně tak požaduje, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že setrvává na svém právním názoru vysloveném v žalovaném rozhodnutí, na které se plně odkázal, když jej považuje za zákonné i správné. In concreto se žalovaný vyjádřil tak, že ze spisových podkladů je zcela jasné, že organizátorem přepravy zvířat byla žalobkyně. Z hlediska dílčích námitek vyjádřil přesvědčení, že je třeba mnohé aspekty hodnotit ve funkčních souvislostí, a nikoliv jen v rovině formální. K žalobnímu bodu týkajícího se nedostatečného zjištění skutkového stavu věci, zejména neprokázání spáchání přestupku žalobkyní, pak žalovaný uvedl, že se plně odkazuje na žalovaného rozhodnutí, ve kterém už došlo k jeho řádnému vypořádání, tj. hodnotí jej jako nedůvodný. Žalovaný implicitně poukazuje na spojitost prvního a druhého žalobního bodu, kdy měla žalobkyně jako organizátor přepravy nevhodně zorganizovat přepravu zvířat, a to jednak v časových i jiných defaultních souvislostech. Žalovaný setrval na svém závěru, že žalobkyně nebyla nikterak krácena na svých právech, když žalované rozhodnutí mělo být vydáno v souladu s právními předpisy. Podle žalovaného byl skutkový stav zjištěn přesně a nepochybně, jakož i uložený správní trest (pokuta) byl uložen zcela oprávněně. Z tohoto důvodu žalovaný navrhnul, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. 5. Na prvním místě musí soud poukázat na to, že sama okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nepředstavuje bez dalšího porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz). 6. Soud dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Ostatně jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. III.ÚS 1889/20, „úkolem obecného soudu, který vypořádává jednotlivé stížnostní námitky, není na každou z nich reagovat tím způsobem, že zopakuje argumentaci učiněnou jinými orgány veřejné moci v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, případně ji převypráví „vlastními slovy“. Pokud uplatněné stížnostní námitky nepřesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešily již dříve a soud vykonávající přezkum se s jejich hodnocením plně ztotožňuje, nedává rozumný smysl, aby již učiněné závěry znovu opakoval.“ Za předpokladu, že se soud ztotožní s dílčí argumentací účastníka řízení, tak může na takovou skutečnost příhodně odkázat. 7. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou –li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013