7 Afs 39/2012 — Nejvyšší správní soud

22 Af 56/2010- 64 - text pokračování - 9 - 22Af 56/2010 22Af 56/2010 – 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce SPEDITION FEICO, spol. s r.o., se sídlem v Kralicích na Hané, Háj 358, zastoupeného JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 18, proti žalovanému Celnímu ředitelství Olomouc, se sídlem v Olomouci, Blanická 19, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.5.2010 č.j. 1443/2010-130100-21, č.j. 1624/2010-130100-21, č.j. 1625/2010-130100-21 a č.j. 1626/2010-130100-21, ve věci vyměření cla ručiteli, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného 10.5.2010 č.j. 1443/2010-130100-21, č.j. 1624/2010-130100-21, č.j. 1625/2010-130100-21 a č.j. 1626/2010-130100-21, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Celního úřadu Prostějov ze dne 14.12.2009 č.j. 7749-1/2009-136200-021, č.j. 7749-2/2009-136200-021, č.j. 7749-3/2009-136200-021 a č.j. 7749-4/2009-136200-021, kterými bylo žalobci jako ručiteli vyměřeno clo. V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Žalovaný se řádně nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí, když v odůvodnění byl vždy pouze označen dodatečný platební výměr vyměřený dlužníkovi, aniž by byla konstatována jeho právní moc či jeho bližší zdůvodnění, tj., proč byl tento dodatečný platební výměr přímému dlužníkovi vydán. Dále bylo velmi stručně konstatováno, že dluh byl neúspěšně vymáhán, aniž by bylo popsáno, jakým způsobem. Platební výměr adresovaný žalobci tak neobsahuje relevantní údaje, odkazy a informace, které celní úřad opravňují doměřit clo, přičemž tyto informace musí být stejné jako ve výměru dlužníkovi, neboť ručitel nemá omezené právo. Žalovaný ve vztahu k této odvolací námitce odkázal na ust. § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP), když takové ustanovení neexistuje a pokud by odkazoval na ust. § 57a ZSDP, tak toto se vztahuje pouze na ručení, které vzniká ze zákona. Ručení za celní dluh je ručením sui generis, neboť dle čl. 195 Nařízení rady č. 2913/92 EHS, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění (dále jen celní kodex) ručitelský závazek vzniká písemným prohlášením ručitele, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní dluh při jeho splatnosti. S ohledem na společné a nerozdílné postavení ručitele je tento oprávněn ke všem opravným prostředkům jako dlužník. Žalobce namítl porušení zásady součinnosti dle ust. § 2 odst. 2 ZSDP. 2) Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce, že celní dluh lze vymáhat po ručiteli pouze za předpokladu neúspěchu při vymáhání celního dluhu vůči přímému dlužníkovi. Celní úřad Prostějov jako správní orgán I. stupně (dále jen celní úřad) zablokoval pouze účty dlužníka u Komerční banky, a.s. a nařídil z těchto účtů přikázání pohledávky. Dále celní úřad vydal exekuční příkaz na movité věci dlužníka, nevyužil však svého práva a nežádal součinnost ostatních peněžních ústavů k tomu, aby zjistil, zda přímý dlužník nemá z titulu vedení účtu u bankovního domu pohledávku, která by byla srážkou z jeho účtu postoupena celnímu úřadu, případně podléhala exekuci. Celní úřad tak nevyužil veškeré právní prostředky, aby bylo dosaženo výsledku – vymožení dluhu na přímém dlužníkovi. Nebyl podán insolvenční návrh, nebyla vedena exekuce na věci movité, nebyli zavázáni k plnění dluhů poddlužníci. Ačkoliv bylo zjištěno, že přímý dlužník vlastní a provozuje osobní automobil značky Škoda Octavia, nebyl dohledán a zajištěn. Nebylo zjišťováno z účetnictví přímého dlužníka, zda nemá pohledávky vůči třetím osobám, zda nevlastní obchodní podíl v jiné právnické osobě atp. Celní úřad si měl rovněž pro komplexní zprávu o majetnosti či nemajetnosti přímého dlužníka vyžádat od správce daně zprávu, zda podává daňová přiznání. Lze proto učinit závěr, že celní úřad nedostatečným způsobem zajistil vymáhání dluhu po přímém dlužníkovi. 3) Ručitel předložil záruční listinu celnímu úřadu v době, kdy probíhaly dodávky předmětného zboží, které bylo celně zařazeno jako konkrétní zboží a po celou dobu takto proclíváno. Jednalo se o stovky dodávek, přičemž o zařazení zboží nebylo pochyb. Až následně byla vedena jednání, avšak celní úřad nikdy nezaujal jednoznačné stanovisko a neprovedl při zahájení dovozu tohoto zboží žádný rozbor. Žalobce jako ručitel jednoznačně předpokládal, že zboží je zařazeno do správné celní kvalifikace a vzhledem k četnosti dodávek poskytl dodavateli ručitelský závazek, který nabídl celnímu úřadu, když věřil ve správnost jeho kvalifikovaného rozhodování. Není proto možné, aby následně vzniklá situace byla k tíži žalobce jako ručitele. 4) Je věcí celního úřadu, že za realizované dovozy vyměřoval nižší clo. Žalobce byl v dobré víře, že se jedná o jednotný postup správního orgánu a v této dobré víře byl také ochoten poskytnout celní záruku. Změna postoje celního úřadu nemůže být k tíži žalobce a ze strany celního úřadu tak došlo k porušení ust. § 8 a § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), které se vztahují i na daňové řízení, tj. k porušení předpokladu presumpce očekávaného a jednotného postupu správního orgánu ve stejné věci. 5) Žalobce zajistil celní dluh individuální záruční listinou, kterou se zajišťuje celní dluh, jenž vznikl z jedné operace prováděné jedním dlužníkem. Žalobce má za to, že touto jednou operací bylo propuštění zboží do volného oběhu s vyměřením cla na JSD, přičemž tato „jedna operace“ skončila uhrazením cla původně vyměřeného. Při dodatečném vyměření cla by měla být požadována další záruční listina, neboť se jedná o další operaci. Ručitelský závazek je akcesorickým závazkem a je platný pouze za předpokladu platnosti hlavního závazku. Hlavní závazek však skončil zaplacením vyměřeného cla a na dodatečné další vyměření nelze tento ručitelský závazek vztahovat. Celní úřad měl požádal o zajištění celního dluhu jinou formou než je individuální záruční listina, např. globální zárukou. Takový postup však celní úřad nezvolil, stejně jako nezvolil možnost případného režimu dočasného uskladnění. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl: K žalobnímu bodu 1) – rozhodnutí celního úřadu splňují požadavky přezkoumatelnosti, neboť uvádí, o jaké rozhodnutí se jedná, obsahují odkazy na právní předpisy, podle nichž byly vydány i odkaz na hmotněprávní předpisy, na jejichž základě bylo rozhodováno a obsahují také veškeré základní náležitosti rozhodnutí vyplývající z ust. § 32 odst. 2 ZSDP. Je rovněž zřejmé, jaká povinnost je žalobci stanovena a že se tak stalo z titulu ručení podle ust. § 260l zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen celní zákon). Z odůvodnění rozhodnutí lze také vyčíst, že podmínky pro vymáhání dluhu po žalobci jako ručiteli byly splněny a také stručné důvody neúspěšnosti vymáhání po přímém dlužníkovi. Dále jsou zde specifikovány záruční listiny, podle nichž žalobce ručí za celní dluh. Žalovaný zdůraznil, že podle ust. § 32 odst. 3 ZSDP, ve znění platném do 31.12.2009, byla povinnost odůvodňovat rozhodnutí jen v případě, stanoví-li tak ZSDP nebo zvláštní zákon. V daném případě povinnost odůvodnit platební výměr nebyla stanovena ani ZSDP ani celním zákonem. Dále žalovaný připomněl, že žalobce měl možnost v souladu s ust. § 23 ZSDP nahlédnout do daňového spisu a tam si ověřit podstatné údaje. Rovněž zdůraznil, že v napadených rozhodnutích nikde neuvedl, že žalobce má omezené právo na odvolání. Tvrzení žalobce v tomto směru jsou tedy nepravdivá. Žalovaný neodkazoval na ust. § 57 odst. 5 ZSDP, takže tato žalobní námitka postrádá skutkový základ. K bodu 2) žaloby – jediné ustanovení, které upravuje vymáhání celního dluhu jako daně je daňová exekuce podle ust. § 73 odst. 3 ZSDP ve spojení s ust. § 76 odst. 6 ZSDP, z nichž celní úřad vycházel, když oslovil všechny jemu známé peněžní ústavy, zda u nich dlužník nemá vedeny účty. Účet byl zjištěn u Československé obchodní banky, a.s., avšak zablokovaný, bez finančního zůstatku a u Komerční banky, a.s., kde však po vystavení exekučního příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka uložené na těchto účtech Komerční banka, a.s. sdělila, že účty byly zrušeny z důvodu nepovoleného debetu. Celní úřad rovněž ověřoval v centrální evidenci přeplatků a nedoplatků celní a daňové správy, zda dlužník nemá nějaké přeplatky na cle a na daních, ovšem s negativním výsledkem. Úspěšná nebyla ani exekuce na prodej movitých věcí, k jejímuž provedení byl dožádán Celní úřad Brno. Motorové vozidlo Škoda Octavia bylo předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu práva k úvěrové smlouvě č. 082006090 uzavřené mezi dlužníkem a společností SWEET PRODUCT s.r.o.