1 As 27/2011 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 17/2011- 31 - text pokračování - 9 - 72Ad 17/2011 72Ad 17/2011-31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně Mgr. E. L., bytem v P., K. 2470/2, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 12. 2010, č. j. X, ve věci peněžité pomoci v mateřství, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 12. 2010, č. j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 11. 11. 2010, č. j. X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Podle rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobkyně nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství od 7. 8. 2010 z pojištění osob samostatně výdělečně činných, neboť v tomto pojištění nesplnila podmínku podle § 32 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství vznikl žalobkyni z ochranné lhůty z pojištění ze zaměstnání, zaniklého dne 30. 6. 2010. V žalobě namítala žalobkyně, že došlo k nesprávnému výkladu zákona, resp. k podání mylných informací úřady ČSSZ. Žalobkyně uplatnila nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění OSVČ od 7. 8. 2010, pojištěna byla 207 dnů. Žalobkyně splnila rovněž druhou zákonnou podmínku účasti na pojištění v posledních dvou letech, protože byla zaměstnána jako učitelka na Soukromé střední škole živnostenské Přerov od 1. 10. 2008 do 30. 6. 2010, na nemocenskou odešla jako těhotná 1. 7. 2010 (do 6. 8. 2010). Přesto OSSZ Přerov rozhodla, že žalobkyně má nárok pouze z ochranné lhůty ze zaměstnání. Podle žalobkyně bylo chybou, když do 270 dní pojištění nebyla započítána doba z předchozího zaměstnání 63 dnů. Dvouletý zaměstnanecký poměr skončil jen proto, že jí zaměstnavatel nabídl opět pouze smlouvu na dobu určitou a na zkrácený úvazek, což si žalobkyně jako rozvedená učitelka s dítětem nemohla dovolit. Protože toto věděla žalobkyně od prosince, obnovila živnost a začala si platit zálohy na nemocenském pojištění. Byla pojištěna tedy dvakrát. Žalobkyně chápe jako diskriminaci rozlišování mezi výdělečnou činností zaměstnance a činností OSVČ. Výklad § 32 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. považuje žalobkyně za nesprávný, žalovaná měla započítat i dobu z předchozího zaměstnání. Žalobkyně zdůraznila, že nežádá peněžitou pomoc z více pojištění, ale logicky z otevřeného pojištění, tj. z činnosti OSVČ. Podle žalobkyně měla žalovaná postupovat podle § 32 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění. Žalobkyni bylo několikrát k jejím dotazům potvrzeno (ze strany OSSZ i na call centru žalované), že bude mít nárok na pomoc z činnosti OSVČ, což může dokázat výpisem hovorů a ptá se, proč nebyla včas informována, ale o pomoci bylo rozhodnuto až poté, co uhradila maximální možné zálohy. Podle žalobkyně je zákon nesrozumitelný pro laika i úřady a výklad je sporný. Žalobkyně se cítí v důsledku nesprávného výkladu zákona poškozena dvakrát. Díky postupu žalované ztratila žalobkyně možnost čerpat dávky z nemocenské. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně byla účastna pojištění ze zaměstnání 1. 10. 2008 až 30. 6. 2010, dne 12. 1. 2010 vznikla žalobkyni účast na pojištění ze samostatné výdělečné činnosti. Žalobkyně požádala 23. 8. 2010 o peněžitou pomoc v mateřství od 7. 8. 2010 z titulu pojištění OSVČ, avšak nesplnila podmínku pojištění 270 dnů. Na případ žalobkyně § 32 odst. 2 a 5 cit. zákona proto aplikovat nelze. Vznikl jí ale nárok na tuto pomoc z ochranné lhůty ze zaměstnání. Žalobkyně „nastoupila“ na peněžitou pomoc v mateřství 7. 8. 2010, v souladu s § 15 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění jí tedy pomoc náleží v ochranné lhůtě. Podle žalované zákonodárce chtěl umožnit podle § 32 odst. 5 cit. zákona čerpat peněžitou pomoc v mateřství širšímu okruhu nastávajících matek a nikoli tím umožnit spekulativní kombinování nejvyšších možných výpočtových základů v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. Poslední doba pojištění žalobkyně z důvodu samostatné výdělečné činnosti byla 7. 10. 2002 až 30. 6. 2003. Žalobkyně se přihlásila k pojištění coby OSVČ jako těhotná. Poskytnutí nesprávných informací žalobkyně nijak nedoložila, naopak žalovaná zastávala stále stejné stanovisko, jak vyplývá i z informativních výpisů. V replice žalobkyně odmítla nařčení žalované, že spekulativně kombinovala nejvyšší výpočtové vyměřovací základy a zdůraznila, že k účasti na nemocenském pojištění se přihlásila ne proto, že by byla těhotná, ale protože obnovila živnost z důvodu zahájení výuky německého jazyka. Ačkoli žalobkyně byla těhotná, těhotenství bylo sotva dva týdny staré a v době přihlášení k pojištění o těhotenství žalobkyně ještě nevěděla. Informace, podle kterých dále jednala, dostala telefonicky i od pracovnice na přepážce, která je jistě nezapře. Pokud umožňuje zákon dvojí výklad, měl by dostat přednost výklad pro občana výhodnější. Podle dopisu ze dne 14. 11. 2011 Veřejný ochránce práv navrhl žalované v souzené věci po vlastním šetření, aby uspokojila žalobkyni, neboť zjistil, že žalovaná poskytuje tazatelkám telefonicky informace shodné, jako obdržela žalobkyně. Za použití argumentu a ratione legis s odkazem na vůli zákonodárce (i přes obecnost důvodové zprávy), a zejména s důrazem na legitimní očekávání žalobkyně a ústavní princip in dubio pro libertate shledal Veřejný ochránce práv pochybení žalované. K dotazu soudu na uspokojení žalobkyně žalovaná uvedla, že se ztotožňuje s výkladem Veřejného ochránce práv ohledně relevantních zákonných ustanovení, odkázala na stejný výklad v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2010, č. j. 17 A 8/2010-65 a výzvu k uspokojení žalobkyně shledala nedůvodnou. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 20. 12. 2010. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žádostí ze dne 9. 8. 2010 požádala žalobkyně od 7. 8. 2010 o peněžitou pomoc v mateřství z titulu OSVČ, lékař potvrdil, že očekávaný termín porodu je 18. 9. 2010. Rozhodné období trvalo od 1. 8. 2009 do 31. 7. 2010, pojištěna byla žalobkyně od 12. 1. 2010, počet dnů v rozhodném období byl 181. Údaje jsou přeškrtnuty a je u nich uvedeno: „zamítnuto“. Na kopii žádosti je poznamenáno „PPM z ochranné lhůty, příloha RO-7/09-6/10“. Dopisem ze dne 20. 9. 2010 oznámila OSSZ Přerov žalobkyni, že nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství z pojištění samostatné výdělečné činnosti, protože nesplnila podmínku 270 kalendářních dnů účasti na pojištění podle § 32 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., ale že nárok na pomoc jí vznikl z ochranné lhůty ze zaměstnání ukončeného dne 30. 6. 2010. V dopise byla žalobkyně požádána, aby se dostavila k OSSZ k doplnění údajů – doplnění zaměstnavatele. V námitce proti tomuto rozhodnutí žalobkyně požadovala sečtení doby pojištění ze zaměstnání k době ze samostatné výdělečné činnosti. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2010 zamítla OSSZ Přerov nárok žalobkyně na výplatu peněžité pomoci v mateřství od 7. 8. 2010 z pojištění OSVČ, protože z tohoto pojištění nesplnila žalobkyně 270 dnů pojištění v posledních dvou letech. Napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná odvolání žalobkyně, protože žalobkyně nesplnila potřebnou dobu účasti na pojištění jako OSVČ v délce nejméně 270 dnů. Podle § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění, je-li uplatňován nárok z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění. Podle § 32 odst. 2 cit. zákona, není-li při souběhu splněna podmínka pojištění u obou těchto pojištění, započtou se doby účasti pojištění jen u toho pojištění, v němž je vyšší vyměřovací základ. Přitom platí ustanovení věty první a druhé § 32 odst. 5 téhož zákona, který však na případ žalobkyně aplikovat nelze. Žalobkyni vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství z ochranné lhůty ze zaměstnání. Ustanovení § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění neumožňuje volit si dávku podle vůle pojištěnce na základě kombinovaného započítávání různých dob z jednotlivých pojištění. Zákonodárce neřeší situaci, kdy pojištěnka splňuje podmínku nároku podle odst. 2 z jednoho pojištění, ze kterého ale nárok neuplatňuje, ale uplatňuje nárok pouze z pojištění, ve kterém podmínku podle odst. 3 nesplňuje. Proto nelze tento nárok uplatnit. Nárok lze uplatnit z pojištění, ve kterém je podmínka § 32 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. splněna. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010 do 3