22 A 30/2013

22 A 30/2013- 4 - text

pokračování - 3 - 22 A 30/2013

22 A 30/2013 – 4

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně H.K., proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 30. dubna 24, o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalované,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně žalobou podanou 2.4.2013 domáhá ochrany před nezákonnými zásahy žalované, které spatřuje v násilných a psychických útocích, šikaně, zastrašování, ponižování, diskriminaci, pronásledování, útisku, nezákonných odposleších a nezákonném nakládání s právy žalobkyně, to vše konkrétně označenými policisty různých obvodních oddělení v rámci Moravskoslezského kraje, vždy při postupu policejního orgánu při prošetřování spáchání trestných činů J. M. Namítá konkrétní skutečnosti z činnosti jednotlivých policistů v rámci úkonů prováděných v souvislosti s oznámenou trestnou činností („v trestní kauze“) J. M. – opakované nedůvodné odložení trestní věci, rozpory, nejasnosti, manipulaci se spisy, nadržování J. M. a jeho spolčení, kdy právě J. M. se měl vůči žalobkyni opakovaně dopouštět trestné činnosti, zejm. jí způsobit těžkou újmu na zdraví.

Soudy rozhodující ve správním soudnictví) srov. zejm. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31.3.2003 č.j. 29 Ca 163/2003-39 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.8.2003 č.j. Na 579/2003-10, ze dne 28.4.2005 č.j. 2 Aps 2/2004-69, Sb. NSS č. 623/2005, ze dne 27.10.2005 č.j. 6 As 58/2004-45, Sb. NSS č. 1407/2007 a ze dne 18.2.2010 č.j. 7 Aps 1/2010-53 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)

) opakovaně a neměnně dovozují,

že jakkoli je Policie České republiky jako celek ozbrojeným bezpečnostním sborem, to samo o sobě nestačí k založení pravomoci správního soudu ve vztahu k přezkoumání zákonnosti postupu policejního orgánu při úkonech v rámci trestního řízení. Policii České republiky jsou totiž zákonem svěřeny rozmanité úkoly, které patří do různých právních odvětví. Tak např. koná vyšetřování o trestných činech, které je předmětem trestního práva nebo projednává přestupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon, což obsahově patří do správního práva, apod.

Ustanovení § 82 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, pak nelze vykládat bez souvislosti s ustanovením § 4 odst. 1, a to zejména pokud jde o výklad pojmu „správní orgán“, který byl přijat ve formě legislativní zkratky. Pravomoc správních soudů je totiž určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Vymezení správního orgánu v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. (orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy), jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu [§ 4 odst. 1 písm. c), § 82 a násl. s.ř.s.). Soudní kontrola, tedy i zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ustanovení § 82 a násl. s.ř.s., se pohybuje jen v hranicích veřejné správy a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.

Pokud tedy Policie České republiky, resp. konkrétní policisté, vyvíjejí svou činnost v rámci trestního řízení, nevystupují jako správní orgán ve smyslu ustanovení

§ 4 odst. 1 písm. a) a § 82 s.ř.s. a ani nevykonávají působnost ve veřejné správě. Je tomu tak proto, že jako policejní orgán jsou orgánem činným v trestním řízení [§ 12 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „tr. ř.“)] a nikoliv správním orgánem ve smyslu již uvedeném, který provedl zásah, a toto trestní řízení, v němž vykonávají jednotlivé úkony, není veřejnou správou.

Nejinak je tomu i v nyní posuzovaném případě. Žalobkyně požaduje po správním soudu ochranu před jí tvrzenou nezákonnou činností jednotlivých policistů vesměs ve vztahu k úkonům, které tito policisté činili v rámci trestního řízení (prošetřování trestné činnosti - § 158 tr. ř., odložení věci - § 159a tr. ř., atd.).

Krajský soud tedy jako soud správní nemá pravomoc přezkoumávat „úkony“ orgánu činného trestním řízení (policejního orgánu) činěné v rámci trestního řízení. Pokud by tak přesto učinil, došlo by k porušení základních principů a zásad trestního řízení vyplývajících z tr. ř. a k nepřípustnému zásahu do působnosti orgánů činných v trestním řízení.

Pro uvedený nedostatek pravomoci věc projednat a rozhodnout krajský soud žalobu podle § 46 písm. a) s.ř.s. odmítl.

S ohledem na bezodkladné skončení věci se již soud pro nadbytečnost nezabýval žalobkyní vzneseným návrhem na vydání předběžného opatření, který je v žalobě obsažen.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 11. dubna 2013

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu