5 As 34/2007 — Nejvyšší správní soud

58 A 22/2012- 20 - text pokračování - 9 - 58A 22/2012 58A 22/2012-20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce Bc. M. B., zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 13/13, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě, 28. října 117, k žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu ze dne 24.4.2012 č.j. MSK 44770/2012, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů. III. Žalovanému se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vymezení předmětu řízení [1] Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, porušením ustanovení § 4 písm. c) zákona č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), v návaznosti na ustanovení § 9 odst. 1 písm. u) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že dne 5.9.2011 v 16:13 hodin řídil v Ostravě-Zábřehu, po ulici Plzeňské, v prostoru těsně před křižovatkou s ul. Kordovou, ve směru jízdy k ul. Horní, osobní automobil tovární značky Škoda Octavia, rz X, přičemž v obci nerespektoval dopravní značku B20a „nejvyšší dovolená rychlost“, upravující rychlost pro provoz vozidel, s maximálně dovolenou rychlostí jízdy do 70 km/hod, neboť mu byla silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost 124 km/hod., a po odečtení možné odchylky rychloměru ±3% vozidlo řídil rychlostí minimálně 120 km/hod, tedy překročil maximálně dovolenu rychlost jízdy nejméně o 50km/hod. Za uvedené jednání mu byla podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a podle ust. § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, kdy zákaz činnosti počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Současně mu byla podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou 1.000,- Kč, kterou paušálně stanoví § 1 odst. 1 vyhlášky MV č. 231/1996 Sb. Splatnost pokuty a nákladů řízení byla stanovena do 3 měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. [2] Správní orgán I. stupně, Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností rozhodl dne 27.1.2012, pod č.j. SMO/019151/12/DSČ/Dol tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku jak je uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku, za což mu byla uložena sankce uvedená rovněž v odstavci [1] tohoto rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že laserový rychloměr MicroDigiCam LTI, kterým byla rychlost osobního motorového vozidla řízené obviněným Bc.B. změřena a zadokumentována na snímku č. 3, byl kalibrován – číslo ověřovacího listu 8012-OL-70275-10 ze dne 22.11.2010. Tento silniční laserový rychloměr je technický prostředek pro měření rychlosti, který je schválen Českým metrologickým institutem, je pravidelně ověřován a kalibrován k účelu měření rychlosti. Zakročující policista, který zařízení obsluhoval, byl k užívání systému MicroDigiCam LTI proškolen. Záznam pořízeného silničního laserového rychloměru MiceroDigi,Cam LTI, jednoznačně prokazuje, že osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavie, rz X, řízené řidičem Bc. M. B., jelo dne 5.9.2011 v 16:12:38 hodin daným úsekem v Ostravě-Zábřehu, po ul. Plzeňské rychlostí 124 km/hod. K ústnímu jednání dne 1.11.2011 se ke správnímu orgánu dostavil obviněný a seznámil se s předmětem řízení a s obsahem spisové dokumentace, dále se dostavili předvolaní dva svědci, zasahující policisté. K námitce obviněného, že nebyl informován o úkonu, a to výslechu svědků a není na něj připraven, byl tento procesní úkon odložen a další ústní jednání se konalo dne 28.11.2011, kam se z důvodu pracovní neschopnosti dostavil jen jeden svědek. Dále byl slyšen svědek J. K., který vypovídal o situaci před zjištěným přestupkovým jednáním. Vůči naměřené rychlosti obviněný uplatnil námitku, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti považuje z hlediska závažnosti za nepatrné a navíc, že nebyl spáchán v nedbalosti, přičemž si na daný úsek své jízdy nepamatoval, neboť jeho stav v danou chvíli byl vyvolán zdravotními důvody. Správní orgán jednání obviněného ve vztahu k závažnosti nepovažoval za nepatrné. Námitce ohledně neuvádění pravdy policistou K. správním orgán nepřisvědčil, neboť úřední záznam, který je nositelem prvotních informací není v rozporu s ostatními provedenými důkazy, a to snímkem vozidla se stanovením naměřené rychlosti z měřiče č. 3, dále s oznámením z místa přestupku a výpovědí svědka K., jelikož tyto jsou konzistentní a nebyl zjištěn žádný rozpor. Stěžejním důkazem o spáchání přestupku je fotografický snímek z radaru, se kterým nebylo možno jakkoli manipulovat, a který jednoznačně prokazuje, že obviněný v daný okamžik na daném místě překročil zákonem dovolenou nejvyšší rychlost. Námitku ohledně institutu krajní nouze ve vztahu k nevolnosti obviněného správní orgán vyhodnotil rovněž jako nedůvodnou, neboť v dané situaci se nejednalo o krajní nouzi; danou situaci mohl obviněný řešit jinak, např. vyhledáním pomoci ve zdravotním zařízení, přivoláním taxi služby atd. Dále správní orgán se vypořádal s důkazy předloženými obviněným, a to CD s neupravenou nahrávkou a stejnou nahrávkou se zvýšeným zvukovým rozlišením spolu s průvodním dopisem „Přepis zvukového upraveného záznamu z originálního formátu AMR do převedeného formátu ve zlepšené kvalitě AVI“ včetně kopie výpisu z telefonního čísla X na tel. číslo X, ze kterého vyplývá, že dne 5.9.2011 v 16:12 hod bylo telefonováno, nikoliv však obsah a nejednalo se o telefonní číslo lékařské pohotovosti. Byl zjištěn stav, o kterém nelze mít důvodné pochybnosti a provedené důkazy dostatečně prokazují, že obviněný jako řidič motorového vozidla nesplnil svou povinnost uloženou mu v ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Při stanovení druhu a výměry sankce přihlédl správní orgán ke skutečnosti, že obviněný jel v obci, kde je dopravní značkou dovolená sice vyšší rychlost, než stanoví obecně platná právní úprava, avšak rychlost jízdy překročil na samé horní hranici skutkové podstaty přestupku v úseku, kde jsou objekty s možnými výjezdy vozidel, vyústění vedlejší komunikace, snížení rychlosti na 50 km/hod v důsledku následného přechodu pro chodce a nástupního ostrůvku MHD. [3] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a rozhodnutí magistrátu ze dne 27.1.2012, č.j. SMO/019151/12/DSČ/Dol potvrdil. V odůvodnění se vypořádal s námitkami v něm uvedenými, a to konkrétně námitkou o úmyslu správního orgánu vyslechnout při prvním ústním jednání svědky, i když obviněný na to nebyl připraven, ohledně nedodržování zásad řízení, způsobu výslechu svědků, návrhu na prokázání počtu přestupků obviněným, chování policistů při zásahu, dále ohledně silničního rychloměru, zpochybnění zvukové nahrávky z místa přestupku správním orgánem, porušení zásady materiální pravdy a otázkou krajní nouze. Dospěl k závěru, že jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přestupku a současně nebyla prokázána existence okolností vylučujících protiprávnost jednání a současně souhlasil s uložením sankcí v nejnižší možné výměře s ohledem na dosavadní bezúhonnost obviněného jako řidiče a absencí škodlivých účinků jednání. Odvolací orgán se toliko neztotožnil se lhůtou určenou pro splatnost uložené sankce pokutou a nákladů řízení, avšak s ohledem, že se tak stalo ve prospěch obviněného s odvoláním na ust. § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb. nebyl důvod pro zrušení rozhodnutí a vrácení k novému projednání. Obsah žaloby [4] Žalobce žalobou ze dne 7.5.2012 se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že žalobu ve lhůtě patnácti dnů odůvodní. Uvedl, že žaloba je směřována vůči výroku o vině, odůvodnění, tak i trestu a plném rozsahu. Dne 22.5.2012 soudu sdělil, že žádá o prodloužení lhůty o 10 pracovní dní k doplnění žaloby, neboť se mu až 22.5.2012 podařilo kontaktovat advokáta. Dne 12.6.2012 doplnil žalobu o následující žalobní body: ● porušení ust. § 50 odst. 3 spr.ř., když správní orgán I. i II. stupně sám nevyvíjel žádnou iniciativu při objasňování rozhodných okolností, a odmítnul se zabývat i těmi podněty, které mu žalobce ve svém odvolání předložil; ● správní orgány se nedostatečně věnovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení otázky, že se jednání, v němž správní orgány spatřují naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č, 361/1990 Sb., dopustil v krajní nouzi, neboť trpěl akutními zdravotními potížemi. Správní orgány nesprávně interpretovaly ust. §