7 Azs 9/2012 — Nejvyšší správní soud

63 Az 4/2013- 27 - text pokračování - 19 - 63Az 4/2013 63Az 4/2013-27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: N. T. K., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem t. č. PoS H., N. K. 5, H.-D. S., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2013 č.j. OAM-286/ZA-ZA04-2012, o udělení mezinárodní ochrany t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10.6.2013 č.j. OAM-286/ZA-ZA04-2012, které žalobce napadl žalobou ze dne 3.7.2013, žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu), když správní orgán na základě provedeného správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle citovaných ustanovení. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Pod bodem 1. žaloby uvedl, že v řízení uvedl zcela konkrétní skutečnosti, proč se obává trestního stíhání popřípadě i odsouzení za trestný čin, pro který již byl odsouzen v České republice. Zejména uvedl, že byl na ZÚ Vietnamu v Praze vyslechnut ke svému odsouzení v České republice, kdy byl informován o tom, že občany Vietnamu, kteří v zahraničí obchodovali s drogami, čeká zvláštní zacházení. Jeho manželka podala ve Vietnamu žádost o rozvod, kdy soud po ní požadoval žalobcův odsuzující rozsudek z ČR. Když ho nepředložila, tak se soud odmítl žádostí o rozvod zabývat. Uvedl další podrobné a konkrétní skutečnosti, na základě kterých má obavu, že bude ve Vietnamu znovu postižen v důsledku jednání, za které by v ČR odsouzen a vykonal trest odnětí svobody. Namítal, že na tato konkrétní tvrzení žalobce žalovaný reagoval zcela všeobecným tvrzením, že ve Vietnamu je v praxi uplatňována zásada ne bis in idem, i když není zapracována přímo ve vietnamském trestním zákoně. Dále reagoval argumentem, že dle dostupných informací údajně není znám případ, který by dodržování této zásady vyvracel. Dovozoval, že jeho konkrétní skutková tvrzení, kterými odůvodňuje svoji žádost o mezinárodní ochranu, nemohou být žalobcem odmítnuta s argumentací, že údajně není znám případ, který by žalobcova tvrzení potvrzoval. Taková argumentace nemá oporu v dokazování a jedná se o pouhou domněnku žalovaného. Pod bodem 2. žaloby uvedl, že dne 20.06.2013 odeslal žalovanému návrh na doplnění dokazování odůvodnění tím, že se doslechlo nedávné návštěvě zástupců policie a dalších orgánů činných v trestním řízení Vietnamské socialistické republiky na území České republiky, jejíž účelem bylo sjednocení postupů týkajících se vydávání státních příslušníků Vietnamské socialistické republiky odsouzených na území České republiky pro drogové delikty za účelem duplicitního potrestání na území Vietnamské socialistické republiky a dále dohod o informování vietnamských orgánů činných v trestním řízení o všech trestních řízeních vedených proti státním příslušníkům Vietnamské socialistické republiky pro spáchání drogových deliktů. Tyto informace má žalobce i jeho právní zástupce potvrzeny z více zdrojů vietnamské komunity v České republice. Vytýkal, že žalovaný na tento důkazní návrh nijak nereagoval, ačkoli jej obdržel ještě před tím, než žalobci doručil napadené rozhodnutí. Uvedl, že zástupce žalovaného je si vědom skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo napsáno dne 10.06.2013. Nicméně žalobci bylo předáno, tedy vydáno, až dne 27.06.2013. Dovozoval, že na důkazní návrhy učiněné žalobcem před vydáním napadeného rozhodnutí byl tedy žalovaný povinen reagovat a byl povinen se s nimi vypořádat. Pod bodem 3. žaloby uvedl, že žalovaný se s rodinnými vazbami žalobce existujícímu v České republice vypořádal povrchním způsobem. Uvádí, že se ztotožňuje s názorem trestního soudu na kvalitu rodinného života žalobce ve vztahu k synovi D.B., že nemá důvod přijmout odlišný závěr. Namítal, že žalovaný opomíjí, že rozsudek trestního soudu je v tomto směru v odůvodnění velmi stručný a navíc pochází z roku 2006. Zdůraznil, že správní orgán – žalovaný - je povinen rozhodovat na základě skutkového stavu existujícího v době jeho vlastního rozhodování a nikoli na základě stavu, jak jej posoudil soud před 7 lety. Vytýkal, že správní orgán nijak neodůvodňuje, proč zrovna v konkrétním případě žalobce považuje za dostatečný styk se synem D. pomocí Skype nebo Facebooku. Namítal, že zásah do rodinného života mezi otcem a nezl. synem nemůže žalovaný odbýt takovou povrchní úvahou. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 18.7.2013 žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Žalovaný uvedl, že se řádně případem žalobce zabýval, posoudil jeho případ individuálně, vyšel ze všech předložených podkladů a všech výpovědí žalobce, které měl k dispozici v době vydání rozhodnutí. Porovnal je s dostatečným množstvím aktuálních informačních pramenů, které popisují jak obecnou situaci v zemi původu, tak konkrétní situaci v zemi dotyčného v návaznosti ne jeho případ. Žalovaný správní orgán má tak za to, že stav věci byl v řízení zjištěn dostatečně a řádně. Ze všech, dle názoru žalovaného, dostatečných podkladů, je zřejmé, že závěry, které učinil žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou správné a rozhodnutí správního orgánu vychází z řádně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný nedospěl k závěru, že by bylo možné žalobci udělit mezinárodní ochranu ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14 zákona o azylu. V této souvislosti žalovaný odkázal plně na obsáhlé závěry vydaného rozhodnutí, které byly dostatečně a srozumitelně odůvodněny a vyplývá z nich, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Žalovaný též uvedl, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v odůvodnění doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení § 14a a § 14b zákona o azylu a neshledal, že by v jeho případě byly dány důvody pro její udělení. Navrhoval zamítnutí žaloby. V průběhu ústního jednání dne 15.10.2013 žalobce upřesnil, že po příjezdu do ČR navázal vztah s A. B., se kterou uzavřel v Chebu sňatek. Z tohoto vztahu pochází syn D. B. Manželství bylo rozvedeno v r. 1999 Okresním soudem v Chebu a syn byl svěřen do výchovy matky. Výživné, které bylo stanoveno ve výši 1.000,- Kč měsíčně, platí řádně. Poté navázal další vztah s občankou Vietnamské socialistické republiky D.T. H. T., se kterou žili v Chebu. Manželka odcestovala i s dcerou do Vietnamu a tam podala žádost o rozvod. Soud ve Vietnamu žádal, aby mu byl doručen rozsudek, kterým byl odsouzen v ČR k trestu odnětí svobody. Rozsudek neposlal. Rozvodový soud čeká na to, až dostane zprávu o tom, že byl propuštěn z výkonu trestu. Od doby, kdy manželka odcestovala, se stýká pouze se synem, a to nepravidelně, jednou až dvakrát za měsíc. Právní zástupce žalobce upozornil na to, že žalobce trest v plné výši nevykonal, takže možnost nuceného výkonu zbytku odnětí svobody v podmínkách, které jsou nesrovnatelné s našimi podmínkami ve věznici, existuje. Takový nucený výkon trestu ve Vietnamu by byl neslučitelný s podmínkami v českých věznicích. Žalobci byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou – doživotí. Tento trest je pro žalobce nezvratitelný a dle jeho názoru krutý, nepřiměřený a neústavní. II. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2013 č.j. OAM-286/ZA-ZA04-2012, a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že připojený správní spis obsahuje: 1) Žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany sepsanou odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Zastávka u Brna dne 1.10.2012 a žádost z téhož dne psanou vlastní rukou žalobce, ve kterých žalobce uvedl, že vycestoval z Vietnamu do Ruska z důvodu studia. Vlast opustil, neboť chtěl studovat v Rusku obor chemické oleje ve městě Baku. Protože tam poté proběhla vnitřní válka, studium bylo přestěhováno do Moskvy. Odtud vycestoval do Německa. V Ně