5 Azs 50/2007 — Nejvyšší správní soud

64 Az 17/2009- 166 - text pokračování - 9 - 64Az 17/2009 č.j. 64Az 17/2009-166 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: M. V., st. příslušnost Ukrajina, t. č. bytem: PoS Havířov, Na Kopci 5, 735 64 Havířov-Dolní Suchá, právně zastoupená JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Moravská Ostrava, Přívozská 703/10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2009 č.j. OAM-125/VL-18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného s e pro vady řízení z r u š u j e a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odměna advokátky JUDr. Jarmily Lipnické-Pešlové se určuje částkou 15.400,-Kč, která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60- ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 7.3.2009 č.j. OAM-125/VL-18-08-2009 žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zák. č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost, svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 zákona o azylu nebo, že jí hrozí vážná újma podle ust. § 14a téhož zákona. Naopak žalobkyně se podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany snažila vyhnout návratu na Ukrajinu, protože se obávala dalšího možného jednání manžela, který ji neustále obtěžoval. Tímto krokem si žalobkyně také chtěla legalizovat pobyt na území České republiky, aby zde mohla i nadále pobývat společně se synem. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které vytýkala žalovanému porušení ust. § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3 správního řádu a také porušení ust. § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Žalobkyně má za to, že nebyly naplněny zákonné důvody pro zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) citovaného zákona. Naopak se domnívala, že uvedla okolnosti odůvodňující posouzení její žádosti pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť má za to, že patří do sociální skupiny žen vystavených domácímu násilí a že tím splňuje podmínku uvedenou v ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Podle žalobkyně se žalovaný řádně nevypořádal s jejím vyjádřením týkajícím se zacházení ze strany manžela, jemuž by byla na Ukrajině vystavena. Přestože uvedla v průběhu správního řízení skutečnosti nasvědčující aplikaci ustanovení zákona o azylu o doplňkové mezinárodní ochraně, žalovaný si nezajistil žádné podklady ohledně okolnosti odůvodňujících použití ust. § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona. Žalovaný nesprávně vyloučil soukromé osoby z okruhu původců pronásledování či vážné újmy a v této souvislosti žalobkyně poukázala na ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu a směrnici Rady 2004/83/ES – tzv. kvalifikační směrnice. Žalovaný vůbec nezkoumal schopnost a ochotu ukrajinských státních orgánů poskytnout žalobkyni ochranu před pronásledováním či vážnou újmou. Navrhovala proto, aby krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15.4.2009 popřel oprávněnost žaloby a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobkyně a na vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný při hodnocení její žádosti o udělení mezinárodní ochrany a sdělení poskytnutých v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na dodržení všech práv garantovaných mu právním řádem ČR. V této souvislosti je zřejmé, že skutečnosti uváděné žalobkyní nevykazují azylově relevantní důvody. Podle žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým byla žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, a proto žalovaný navrhl soudu zamítnout žalobu v plném rozsahu. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 7.3.2009 č.j. OAM-125/VL-18-08-2009, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, dodatečně předloženými zprávami týkajícími se země původu žalobkyně, a to zprávami Ministerstva zahraničí USA ze dne 11.3.2010 a 24.5.2012 o dodržování lidských práv na Ukrajině, informací MZV č.j. 113285/2012-LPTP ze dne 19.9.2012 a č.j. 129871/2010-LPTP ze dne 19.1.2010. Kromě toho krajský soud vycházel z údajů získaných z internetových stránek o dosavadním nejnovějším vývoji událostí na Ukrajině (http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/vyvoj-aktualniho-deni-na-ukrajine-00...) a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Při řízení a rozhodování o žalobě žalobkyně vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s. a žalobu přezkoumal v rozsahu vznesených žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného krajský soud vzal za prokázáno, že žalobkyně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany učiněné formou pohovoru 24.2.2009 odpověděla na otázku, z jakých důvodů opustila svou vlast, že odjela z Ukrajiny 24.12.2005 pro potíže s manželem, který jí bil a obtěžoval a se kterým se dlouho nemohla rozvést. Jednou na ni vytáhl služební zbraň, kterou na ni namířil, nakonec si to rozmyslel a vystřelil vedle ní. Její manžel pracoval ve městě Chodorov a byl policistou. Situace soužití s ním se nezměnila ani poté co v roce 1999 žalobkyně odjela do Itálie. Poté, kdy na ni vytáhl zbraň, obrátila se žalobkyně na policii, tam odpověď nedostala, a proto šla na okresní oddělení, kde ji poslali na oddělení,v němž pracoval manžel. Nikdo nic nešetřil a manžel ji začal poté více bít. V únoru 2002 odešla od něj k rodičům i s dětmi. Byla nucena žádat o alimenty a důsledkem toho jí dělal manžel peklo v práci a řekli jí, že ji nechá umístit třeba do blázince. Vyhrožoval telefonicky i jejím rodičům a dětem. Žalobkyně se obrátila k poslanci okresu Chodorov, který napsal článek do novin, avšak starosta města začal podporovat jejího manžela. Kvůli tomuto článku v novinách nebyl znovu zvolen starostou a poté jí vyhrožoval jak manžel, tak i policie. Poté na ni vyvíjeli nátlak, aby řekla, že jí manžel nevyhrožuje a že jí starosta pomohl. Pokud to udělá, pak ji nechají na pokoji, v opačném případě ji budou obtěžovat. Starší syn se jí zastal, byl zbit a utrpěl otřes mozku. Její mladší syn s manželkou odjeli do České republiky a žalobkyně v roce 2005 odjela vlakem přes Slovensko za nimi. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobkyně dne 24.2.2009 uvedla, že žádá o azyl, protože jí hrozí nebezpečí smrti ze strany manžela a ukrajinské policie. Z obsahu správního spisu dále krajský soud zjistil, že dne 5.3.2009 byl s žalobkyní proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru vyplývají stejné důvody žádosti žalobkyně jako shora uvedené. Z protokolu mimo jiné vyplývá, že žalobkyně se obracela se žádostí o pomoc na policejní orgány poprvé před rozvodem manželství a podruhé po tomto rozvodu, kdy manžel napadl fyzicky i staršího syna. Policisté situaci nijak neřešili, zřejmě si mysleli, že není normální, že by manžel mohl takto napadnout syna. Se žádostí o pomoc na jiné kompetentní orgány se neobrátila proto, že by se její žádost stejně vrátila na oddělení. Žádné podobné problémy se státními orgány Ukrajiny neměla. Z potvrzení o rozvodu manželství ze dne 11.9.2009 vystaveného Matričním úřadem Žydačtvské Okresní justiční správy Lvovské oblasti krajský soud zjistil, že manželství žalobkyně bylo rozvedeno. Ze sdělení M. K. ze dne 12.12.2012 bylo zjištěno, že zná žalobkyni, jakožto kamarádku své matky. Žalobkyně k nim často chodila na návštěvu a několikrát slyšela, jak si stěžovala na chování svého manžela, který jí ubližoval slovně i fyzicky a několikrát viděla následky fyzického útoku. Žalobkyně si nikdy nemohla stěžovat na policii, jelikož její manžel byl zaměstnán jako policista a jí nikdo nechtěl věřit. Po rozvodu manželství se jeho chování ještě zhoršilo, pronásledoval ji a znovu často fyzicky i psychicky týral. Vyhrožoval jí, že za ostudu, kterou mu udělala rozvodem, ji nechá zavřít do ústavu pro psychicky nemocné nebo ji rovnou zabije. Ze sdělení M. V. ze dne 11.12.2012 dále krajský soud zjistil, že žalobkyně je jeho matka. Potvrzuje, že od jeho dětství doma panovaly neutěšené rodinné poměry, otec žalobkyni urážel a bil a na denním pořádku byly hádky jím vyvolávané.