10 Ads 58/2014 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 7/2014- 48 - text pokračování - 9 - 72Ad 7/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce P. N., bytem v P., U Ž. 22, zast. Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Kosmonautů 989/8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2013, č. j. X, ve věci přeplatku na starobním důchodu paní Mgr. H. N., t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci se přiznává odměna za zastupování ve výši 3.146 Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 5. 6. 2013, čj. R. 5. 6. 2013 – X, kterým uložila žalobci podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, povinnost vrátit žalované přeplatek na starobním důchodu paní Mgr. H. N., zemřelé dne 13. 1. 2013, za období od 20. 1. 2013 do 19. 2. 2013 v částce 8.828 Kč. [2] V žalobě žalobce namítal, že má vrátit peníze, které nikdy neobdržel a je tak připraven žalovanou o dvojnásobek zbytku důchodů po protiprávním zásahu exekutora své zesnulé maminky. Rozhodnutí zásadně ignorovalo fakt, že na účet u České spořitelny neměl být předmětný důchod vůbec zaslán, a tedy vlastní chybu žalovaná přenáší na žalobce a snaží se jej přinutit k uhrazení peněz, které žalobci náleží, ale nikdy je neobdržel, Česká spořitelna je zabavila na dluh vzniklý protiprávní blokací účtu exekutorem, která byla posléze zrušena. Na důchod měla maminka žalobce a i žalobce jakožto jediný dědic, který se dědictví nezřekl, nárok. Žalobce měl disponibilní práva k tomuto účtu. Žalovaná konala nedbalostně a svévolně a výslovně proti vůli žalobcovy maminky, která žalovanou žádala, aby jí důchod pro ony nelegální kroky exekutora, který zcela popřel i tzv. institut nezabavitelné částky, zasílala nikoliv na účet, ale poštou poštovními poukázkami. Pokud byl mamince zaslán důchod za prosinec 2012 poštovní poukázkou, a rovněž tak důchod za leden 2013 poštovní poukázkou, byť nedoručenou, neb maminka mezitím zemřela, pak po jejím nedoručení neměla žalovaná zasílat důchod znovu. Pokud nárok na důchod zanikl k 20. 1. 2013, pak cokoliv žalovaná po tomto datu (6. 2. 2013) kamkoliv zaslala, činila tak naprosto svévolně a bez jakéhokoliv zákonného či jiného podkladu. Tuto chybu nemůže přenášet na žalobce a nutit jej k nápravě vlastního omylu. Naopak nevyplacený důchod měl být postoupen do dědického řízení. Žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2048/09 a I. ÚS 403/03. S tím se napadené rozhodnutí nevypořádalo a je nepřezkoumatelné. Podstatné je datum, kdy žalovaná odeslala poštovní poukázkou žalobcově mamince důchod za leden 2013. Tento důchod měl být postoupen do dědického řízení. Žalovaná uvádí správně jen datum, kdy poukázala důchod za prosinec 2012, jako 17. 12. 2012. Nicméně zamlčuje, že zřejmě ve stejný den v lednu 2013 poukázala žalobcově mamince onen sporný důchod. Ze zatajování vyvozuje, že již na něj maminka neměla nárok. A žalobci jej má uhradit, ač ho nikdy nedostal. Ačkoliv žalovaná tvrdí, že žalobcova maminka neměla na důchod nárok od 20. 1. 2013, přesto 6. 2. 2013 zaslala důchod na její účet. Postup žalované byl v rozporu s § 3 odst. 1 nebo § 39 a § 424 občanského zákoníku. Z činnosti žalované (poukázání důchodu složenkou a následně na účet) je zřejmé, že nárok na důchod uznala, rozhodné je datum poukázání, zdali bylo před 20. 1. 2013. [3] Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že příjemkyně důchodu paní Mgr. H. N. zemřela dne 13. 1. 2013. Žalovaná dne 6. 2. 2013 neoprávněně vyplatila její starobní důchod na její účet vedený u České spořitelny, a. s., přičemž jde o důchod náležející za období po datu jejího úmrtí. Dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky v souladu s § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Nárok na důchod zaniká smrtí důchodce – poživatele dávky. Důchod byl zemřelé vyplácen každého 20. dne v měsíci na měsíc dopředu. Vzhledem k datu úmrtí důchodkyně a splatnosti jejího důchodu náležela poslední splátka důchodu za období od 20. 12. 2012 do 19. 1. 2013, výplata důchodu od 20. 1. 2013 jí již nenáležela. Úmrtí nebylo žalované včas nahlášeno a s ohledem na změnu způsobu výplatu důchodu na žádost důchodkyně realizaci této změny nebylo technicky možné okamžitě stornovat či odvolat výplatu důchodu. Žalovaná tak poukázala automatizovaně důchod zemřelé na její účet ještě za další následující měsíc. Důchod splatný k 20. 1. 2012 ve výši 8.828 Kč připsaný na účet dne 6. 2.2013 k výplatě již nenáležel. Tímto neoprávněným převodem výplaty důchodu splatného až po úmrtí důchodkyně došlo k přeplacení důchodu o jednu splátku v částce 8.828 Kč. Peněžní ústav k výzvě žalované sdělil, že požadovanou částku nelze vrátit, neboť na účtu nejsou finanční prostředky. Pohyb prostředků na účtu a připsání důchodu prokazuje výpis banky založený ve spise. Podle sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 26. 8. 2013 měl dispoziční právo k předmětnému účtu kromě zemřelé pouze žalobce a za peněžní transakce prováděné na účtu u příslušné banky tedy zodpovídá jak majitel účtu, tak i disponující osoba. Žalovaná odkázala na § 64 odst. 1 a 5 zákona o důchodovém pojištění. S účinností od 1. 1. 2012 se povinnost vrátit neprávem vyplacené splátky důchodu rozšířila i o situace, kdy byl důchod vyplácen na účet zemřelého. Pokud k tomuto účtu měla dispoziční právo kromě zemřelého další osoba, a není rozhodující, zda jde o druhého z manželů či o jinou osobu, je tato osoba povinna vrátit splátky důchodu připsané na účet zemřelého po dni, za který náležela poslední výplata důchodu. Jde tedy o stejné podmínky, za nichž je povinen vrátit splátky důchodu druhý z manželů v případech, kdy na jeho účet byla prováděna výplata důchodu zemřelého manžela. Pokud měl dispoziční právo k účtu pouze důchodce, jsou povinni vrátit tyto splátky postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Na rozdíl od manžela (manželky) u dětí není rozhodující, zda jim vznikl nárok na sirotčí důchod, ale pouze to, zda žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Jestliže vrácení splátek důchodu tímto způsobem není možné, považují se tyto splátky za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. Po úmrtí důchodce většinou vždy dochází k přeplacení důchodu vyplácených na účet. Jsou-li důchody jako jediná dávka vypláceny dopředu a nedošlo-li dříve ke změně výše citovaného ustanovení z důvodu zachování sociálních jistot důchodců, je zřejmé, že žalovaná je ve většině případů poškozena při úmrtí důchodce přeplacením důchodu nejméně o jednu splátku, neboť nelze výplatu včas zastavit, což vždy závisí na mnoha okolnostech (datum úmrtí, splatnost důchodu, den nahlášení úmrtí důchodce, úmrtí v cizině apod.). Aby nedocházelo k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky státu, když byla právní odpovědnost na vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu dlouhodobě původně uzákoněna jen při výplatě důchodu na účet manžela, byla provedena rozsáhlá a zásadní novela § 64 zákona o důchodovém pojištění, jíž byl rozšířen okruh osob zodpovídajících za vznik přeplatku na důchodu po úmrtí důchodce při výplatě důchodu na účet o disponenty, manžela či manželku se vznikem nároku na pozůstalostní důchod, dále děti či rodiče žijící v jedné domácnosti, a není-li těchto osob, lze pohledávku uplatnit jako dluh oprávněného v dědictví. Těmto osobám lze od ledna 2012 uložit přímou povinnost úhrady již formou rozhodnutí, aniž by se zkoumalo zavinění, výběry ap. Z provedené novelizace je zjevný státní zájem na téměř stoprocentní návratnosti vyplacených důchodů na účet již zemřelého důchodce, když celkově jde ročně o nezanedbatelnou částku. Pokud by banka nevrátila žalované finanční prostředky připadající na důchod neoprávněně připsaný na účet po úmrtí oprávněné, má žalovaná ze zákona povinnost vydat vůči disponentovi rozhodnutí o objektivní povinnosti k úhradě nevrácených částek, tedy bez ohledu na zavinění. Žalovaná nemá žádnou povinnost zkoumat míru zavinění, prokazovat jej apod. tak tomu bylo i v daném případě, kdy žalovaná o povinnosti úhrady rozhodla rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013. Žalovaná se pečlivě zabývala zjištěním skutkového stavu věci i námitkami žalobce a rozhodla v souladu s § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění. Jde o objektivní odpovědnost, když žalovaná má nárok na vrácení přeplaceného důchodu vždy. Jakožto výkonný orgán je žalovaná povinna právní předpisy týkající se důchodového zabezpečení dodržovat a