5 Azs 94/2005 — Nejvyšší správní soud

59 A 9/2016- 32 - text pokračování - 7 - 59 A 9/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., ve věci žalobce D. K. N., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., se sídlem v Praze, Opletalova 25, proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem v Praze. Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2016, č. j. CPR-1162-2/ČJ-2016-930310-V242, ve věci správního vyhoštění, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Policie ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 16. 11. 2015 uložila žalobci správní vyhoštění na základě § 19 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu jednoho roku. Rozhodnutím napadeným žalobou žalovaná odvolání proti tomu podané zamítla. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že je v rozporu s právními předpisy. Žalobce namítá, že: 1) správní orgán nezjistil skutečný stav věci, čímž porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť nezohlednil a nedostatečně zjistil skutečnosti týkající se rodinných vazeb žalobce na území a délku jeho pobytu. V důsledku tohoto pochybení pak byl nesprávně posouzen zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgány mají povinnost se zabývat přiměřeností napadeného rozhodnutí, což však žalovaný neudělal a s námitkou nepřiměřenosti se vypořádal zcela nedostatečným způsobem; 2) došlo k porušení ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců. Výčet faktorů uvedených v tomto ustanovení, které je správní orgán povinen zvážit, je minimální množinou faktorů, správní orgán se musí ve svém rozhodnutí vypořádat se všemi. Správní orgán nezjišťoval společenské a kulturní vazby, intenzitu vazeb k domovskému státu, věk účastníka ani jeho zdravotní stav. Naopak naprosto v rozporu se skutečným stavem správní orgán konstatuje, že žalobce nemá na území vybudované relevantní vazby, což je pochopitelně vzhledem k délce jeho pobytu tvrzení zcela liché. Rovněž s touto odvolací námitkou se žalovaný vypořádal nedostatečně; 3) rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, a to z důvodu stanovení doby, po kterou není možné účastníku řízení vstoupit na území EU, a samotného posouzení závažnosti protiprávního jednání, které vedlo ke správnímu vyhoštění, když žalovaný se přes obsáhlé námitky žalobce s tímto nezákonným postupem nevypořádal. Jak žalovaný tak správní orgán I. stupně v rámci řízení zohlednili trestní odsouzení žalobce, ačkoli tak činit neměli, neboť správní orgán je povinen posoudit délku ukládaného vyhoštění vzhledem k závažnosti porušení právní povinnosti, které k uložení vyhoštění vedlo. Pokud do doby ukládaného vyhoštění promítají předchozí provinění žalobce, jednají v rozporu se zákonem; 4) aniž by správní orgán zdůvodnil svůj postup, uložil žalobci dobu vyhoštění o 9 měsíců delší než v původním rozhodnutí, které bylo žalovaným zrušeno. Žalobce v tomto spatřuje libovůli správních orgánů a prolomení zásady legitimního očekávání. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí jako nedůvodné a plně odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný je přesvědčen, že se v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. V průběhu řízení byly zjištěny skutečnosti, které vypovídají o pobytové, přestupkové a trestněprávní minulosti žalobce, když tyto skutečnosti nejsou rozhodné pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, nýbrž vypovídají o tom, jak se ta dobu pobytu žalobce choval na území České republiky, jak respektoval zákony České republiky, když tato zjištění mají opodstatněný význam při hodnocení otázky přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění a také při stanovení délky uloženého správního vyhoštění. Jednání žalobce na území České republiky bylo shledáno jako neakceptovatelné, a tedy převážil veřejný zájem na vyhoštění žalobce. Je pravdou, že nejdříve správní orgán I. stupně uložil žalobci správní vyhoštění v délce tři měsíce, což podle názoru žalovaného neodpovídalo závažnosti zjištěného jednání žalobce na území ČR, a proto správní orgán I. stupně přistoupil k uložení správního vyhoštění v délce 1 roku, což i tak představuje spodní hranici zákonného rozpětí. Podle názoru žalovaného je žalobou napadené rozhodnutí plně v souladu se zákonem. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu soud zjistil, že při kontrole Policie dne 12. 1. 2015 v 11:00 hodin v provozovně „A.. B. – G. A.“ v Zábřehu byl zajištěn žalobce, neboť bylo zjištěno, že žalobci byla rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 1. 9. 2014 zrušena platnost povolení k trvalého pobytu a zároveň mu byla stanovena lhůta k vycestování z území ČR do 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí (rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 9. 2014). Důvodem pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu byl závěr správního orgánu o tom, že žalobce jakožto držitel tohoto povolení závažně narušoval veřejný pořádek, když se opakovaně dopustil trestné činnosti. Žalobce však ve stanovené době nevycestoval a od 4. 10. 2014 do 12. 1. 2015 tak pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu. Téhož dne bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Dne 1. 4. 2015 bylo správním orgánem I. stupně rozhodnuto o správním vyhoštění v délce tří měsíců. K odvolání žalobce bylo předmětné rozhodnutí žalovaným dne 24. 7. 2015 zrušeno. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost odůvodnění délky vyhoštění, které žalovaný považoval za zcela nedostatečné, dále pro chybný postup dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu ve vztahu k nezl. Haně. Jako další důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaný uvedl chybný postup při vyžádání si stanoviska dle § 179 zákona o pobytu cizinců. žalovaný mj. správnímu orgánu I. stupně uložil, aby došetřil aktuální rodinnou situaci žalobce. Dne 16. 11. 2015 vydal správní orgán I. stupně nové rozhodnutí, jímž žalobci uložil správní vyhoštění v délce 1 roku. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Dne 31. 3. 2016 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. Podle ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. K námitce č. 1) žalobce krajský soud uvádí, že tato je námitkou toliko obecnou, neboť z tvrzení žalobce není zřejmé, které skutečnosti týkající se rodinných vazeb žalobce na území a délky pobytu správní orgán dle názoru žalobce nezohlednil a nedostatečně zjistil, a v čem má spočívat nesprávnost posouzení zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Proto ji soud může vypořádat rovněž jen obecně. Krajský soud nesouhlasí s tím, že by se správní orgány nezabývaly přiměřeností dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně se přiměřeností dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého nebo rodinného života žalobce zabýval na str. 13 a násl. svého rozhodnutí, kde popisuje rodinné vazby žalobce, jeho vztah k nezletilé dceři a hodnotí i další kritéria stanovená ustanovením § 174a zákona o pobytu cizinců (viz níže). Žalovaný se k témuž vyjadřuje na str. 6 a násl. svého rozhodnutí. Oba správní org